ČTÚ analýzou 12 operátorů s největším počtem klientů zjistil, že žádný z nich zcela nedostál zákonným povinnostem spojeným s možností jednostranně měnit smlouvu s uživatelem. Podle úřadu mohou operátoři ve smlouvách jednostranně měnit jen ta ustanovení, na kterých se před tím se zákazníkem smluvně dohodli.
Česká tisková kancelář, která na téma upozornila, jej uvedla titulkem „Operátoři nebudou moci jednostranně měnit zákazníkům smlouvy“. Já budoucnost operátorských smluv vidím poněkud pesimističtěji. Myslím, že operátoři pouze upraví dokumentaci a ve smlouvách stanoví, že mohou jednostranně měnit to v podstatě všechno. Suchá litera zákona bude naplněna, ale z hlediska ochrany spotřebitele se nic nezmění
Podrobněji se tématu věnuje Měsíční monitorovací zpráva č. 3/2015 Českého telekomunikačního úřadu za březen 2015 na stranách 8 a 9:
Možnost jednostranné změny smlouvy musí být platně ujednána
Zákon o elektronických komunikacích v novelizovaném ustanovení § 63 odst. 6 upravuje pouze rozsah a podmínky splnění informační povinnosti podnikatele ve vztahu k účastníkovi, pokud podnikatel navrhuje provést změnu smlouvy. Samotné právo podnikatele navrhnout jednostrannou změnu smlouvy se pak řídí ustanovením § 1752 občanského zákoníku, které stanoví materiální náležitosti a podmínky pro provedení takové jednostranné změny smlouvy.
Po prověření smluvních podmínek ČTÚ s ohledem na principy dobré správy a předvídatelnosti rozhodnutí informoval dotčené subjekty o budoucí aplikaci novelizovaných ustanovení.
K jednostranné změně obsahu smlouvy je tak nutné především splnit podmínky vyplývající z § 1752 občanského zákoníku, tedy ve smlouvě:
- musí být předem sjednáno, že ji lze v budoucnu jednostranně měnit, v jakém rozsahu a z jakých důvodů,
- musí být sjednáno, jakým způsobem bude změna druhé smluvní straně oznámena,
- musí být sjednáno právo druhé smluvní strany změnu odmítnout a smlouvu z tohoto důvodu ukončit a
- smluvní straně, jež má právo smlouvu z důvodu provedení změny ukončit, musí být poskytnuta dostatečná doba k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele.
Ustanovením § 63 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích jsou již pouze nad rámec výše uvedené obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku, rozvedeny některé náležitosti oznamovací povinnosti a podmínky jejího splnění (viz bod b), a to tak že podnikatel je povinen:
- nejméně měsíc před nabytím účinnosti změny smlouvy uveřejnit informaci o takové změně v každé své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup a zároveň je podnikatel povinen účastníka informovat o takovém uveřejnění,
- v případě jedná-li se o podstatnou změnu smlouvy vedoucí ke zhoršení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka, jehož smlouva obsahuje ustanovení o úhradě v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti změny, a to bez sankce, jestliže nové podmínky nebude akceptovat.
V tomto případě je nutné připomenout, že tuto povinnost je nutné vykládat v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady EU 2002/22/ES, která vztahuje toto právo na všechny typy smluv, tedy nikoliv jen na smlouvy uzavřené na dobu určitou s definovanou úhradou v případě jejího ukončení před uplynutím doby trvání.
Dalším kritériem, které na provedení jednostranné změny smlouvy klade ustanovení § 1752 občanského zákoníku, je i otázka přiměřeného rozsahu takové změny, jakož i přiměřenosti důvodů změny. Změna smlouvy tak nemůže být pouhým odrazem vůle jedné ze smluvních stran získat ve smluvním vztahu výhodnější postavení, ale oprávněnost provedení změny smlouvy by měla být podložena objektivními důvody, s jejichž existencí a možností, že nastanou, byly smluvní strany srozuměny již při uzavření smlouvy.
Tento koncept vyplývá ze směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Podle jejího znění [pododstavec 1.j) a 2.b) Přílohy] je nepřiměřenou podmínkou ve spotřebitelských smlouvách možnost, aby prodávající nebo poskytovatel jednostranně změnil podmínky smlouvy bez pádného důvodu, který je uvedený ve smlouvě, a bez toho, že by o tom informoval spotřebitele přiměřeným oznámením, s tím, že spotřebitel musí mít možnost smlouvu vypovědět. Nutnost prokázání důvodnosti provedení jednostranné změny („pádný důvod“) je tak obsažena již v této normě, jež byla i v podobě citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona o elektronických komunikací promítnuta i do českého právního řádu.
Dalším podstatným parametrem je i rozsah změny. Případné ustanovení smlouvy, v jehož rámci si strany sjednávají, že jedna z nich je oprávněna smlouvy měnit jakýmkoli způsobem a z jakýchkoli důvodů, nelze považovat za ujednání, kterým by byl rozsah změn sjednán. Taková situace je předvídána ustanovením § 1752 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se za předpokladu, že rozsah změn nebyl sjednán, nepřihlíží k takovým (jednostranným) změnám smlouvy, jež byly vyvolány změnou okolností, které smluvní strana měnící smlouvu musela předpokládat již při uzavření smlouvy. V jednotlivých sporech by pak Úřad musel konstatovat, že tyto změny nejsou platné.
Vzhledem k tomu, že ustanovení § 1752 občanského zákoníku nijak neomezuje právo účastníka smlouvu ukončit v případě nesouhlasu s její jednostrannou změnou, bude toto právo účastníkovi svědčit v případě jakékoli jednostranné změny smlouvy.
Ustanovení § 63 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích pouze v případě podstatné změny vedoucí ke zhoršení postavení účastníka stanoví povinnost podnikatele účastníka informovat o jeho právu smlouvu bez sankce ukončit, nijak však právo ukončit smlouvu z důvodu nepřijetí jednostranné změny smlouvy neomezuje, či nevylučuje. Výjimku představují takové změny smlouvy, které byly vyvolány změnou právní úpravy, a rovněž případy, ve kterých by se jednalo o zneužití práva (například pokud by změna smlouvy byla výhradně ve prospěch účastníka a ten by přesto trval na ukončení smlouvy).
Úřad upozornil dotčené subjekty, že pokud se proces provedení jednostranné změny smlouvy, či plnění požadovaných na základě změněných ustanovení smlouvy stane předmětem sporu mezi účastníkem a poskytovatelem služeb, musí ČTÚ důsledně posuzovat všechna výše uvedená kritéria, jež jsou na institut jednostranné změny smlouvy zákonnou úpravou kladena.
ČTÚ pak bude především hodnotit, zda byly splněny všechny předpoklady pro to, aby podnikatel mohl jednostrannou změnu smlouvy dle ustanovení § 1752 občanského zákoníku platně provést, jakož bude posuzovat i splnění informačních povinností stanovených § 63 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích ve smyslu výše uvedené směrnice 2002/22/ES. V rámci sporného řízení tak bude ČTÚ zkoumat mimo jiné i to, zda účastnická smlouva obsahuje ujednání o rozsahu, v jakém je podnikatel změnu oprávněn měnit, rovněž tak se zaměří i na posouzení toho, zda provedení změny obsahu smlouvy bylo podnikatelem dostatečně odůvodněno.