Jako geotagging se označuje přidávání zeměpisných souřadnic – například k fotografiím. Přečtěte si návod, jak můžete snímky zobrazit v Google Earth nebo na mapách Google Maps.
Možnost přidat k fotografiím zeměpisné souřadnice místa, kde byly pořízeny, otvírá cestu k atraktivním možnostím jejich prezentace. U fotky může být odkaz na mapu, anebo lze snímek zobrazit přímo na mapě. Přesně tam, kde jste stáli s fotoaparátem.
Zatím však nevím o žádném jednoduchém postupu, který by vedl k požadovanému cíli. Kde by stačilo nahrát fotografie, k nim záznam trasy z GPS, a o nic ostatní se už nestarat. Výsledkem by byla internetová mapa s fotografiemi a známým by stačilo rozdat adresu. Aby k tomu navíc nebylo nutné dokupovat drahý program, aby snímky byly v dostatečném rozlišení... Postupů je sice mnoho, ale vždy jim něco chybí.
Tento článek lze brát jako první díl nepravidelného seriálu o geotaggingu. Budu v něm psát, jakým způsobem pracovat s fotkami a GPS. Nebude to většinou postup krok za krokem, spíš jen naznačím způsob práce a jaké jsou možnosti. Hned poprvé zmíním to nejlepší, na co jsem zatím natrefil: možnost prezentace fotek v programu Google Earth a na internetových mapách Google Maps.
Galerie v Google Earth • v libovolném měřítku • malý náhled po klepnutí na ikonu fotografie
Netvrdím, že neexistuje žádný lepší postup. Pokud nějaký znáte, budu rád, když na něj upozorníte v diskuzi nebo když mi napíšete e-mail. Třeba právě o tomto postupu může být další článek.
Šťavnaté ukázky hned na začátku
Napřed se podívejte na výsledek, na fotografie z Istanbulu. Můžete si je otevřít v Google Earth nebo přímo v internetovém prohlížeči na mapě Google Maps. V prvním případě si stáhnete malý soubor KML (14 kB) a Google Earth si po klepnutí na jednotlivé body stáhne náhledy a případně plné snímky z webu Navigovat.cz. V druhém případě totéž zobrazí rovnou Google Maps. Body jsou přesně na místech, kde jsem stál s fotoaparátem. Mapou lze samozřejmě posouvat a měnit její měřítko.
Nepřehlédněte ukázkové galerie:
Stejná galerie v Google Maps: v běžné mapě • na letecké mapě • s otevřeným náhledem
Vedle fotoaparátu jsem s sebou neustále nosil i GPS navigátor, konkrétně Garmin GPSmap 60CSx, a ukládal do jeho paměti prošlou trasu. V programu MapSource jsem ji potom uložil do formátu GPX, který slouží jako zdroj snad všem programům, které dokážou data z GPS přiřadit fotografiím do hlavičky EXIF. Datum a čas ve fotoaparátu musí být naprosto shodný jako v GPS, jinak by potom poloha neodpovídala. Případné odchylky lze naštěstí před párováním dat vždy upravit, lepší je ale mít soulad rovnou ve fotoaparátu a v navigaci.
Tip: přečtěte si, jak správně zaznamenávat polohu s navigačními přístroji Garmin
Tajný program od Googlu
Po vyzkoušení mnoha různých postupů jsem nakonec došel k programu Google GPicSync. Zatím to není oficiální aplikace, Google ji uvolnil jen pro zájemce, kteří mohou testovat a případně komentovat její další vývoj. GPIcSync si můžete zdarma stáhnout, a protože nehrozí žádná škoda, s klidným srdcem ho používat. Program dokáže postupně procházet fotografie, zjistit z nich datum a čas pořízení, najít stejný datum a čas v souboru z GPS s nahranou trasou, vytáhnout z něj souřadnice a nahrát je do hlavičky EXIF fotografií. K tomu dokáže vytvořit soubory KML s prezentacemi snímků na mapě.
Program GPicSync s nastavením a informacemi po ukončení převodu
V nastavení programu je potřeba označit složku s obrázky, potom místo se souborem GPX s nahranými trasami. V případě lokálního použití, kdy jsou snímky na disku počítače, je zbytek jednoduchý. U použití s internetovými mapami Google Maps nebo v případě, kdy chcete KML pro Google Earth rozdávat celému světu, je ještě třeba zadat cestu na FTP server, kam fotky posléze nahrajete.
Vyzkoušejte funkci různých políček s nastavením. Důležitá je třeba interpolace, pokud chcete, aby program dopočítával souřadnice ze dvou časových hodnot. Nezapomeňte na správné nastavení časového pásma – odchylky od nultého poledníku. V posledním poli se uvádí hraniční rozdíl času, za kterým se už snímek vyřadí a GPicSync k němu nepřiřadí zeměpisné souřadnice.
Potom stačí stisknout tlačítko Synchronise s chvíli počkat, než GPicSync zpracuje všechny fotografie v nastavené složce.
Doma nebo na webu?
Program do každé fotografie zakóduje zeměpisné souřadnice, to nás ale tentokrát příliš nezajímá. Důležitější jsou dva soubory, které se objeví ve složce s obrázky: doc.kml a doc-web.kml. První je určen pro lokální prohlížení fotografií v Google Earth a zobrazuje snímky ve velkém rozlišení, které bere z disku počítače. Název druhého souboru napovídá, že je optimalizovaný pro web. Na mapě ukazuje jen malé náhledy a klepnutím se otevře velký snímek uložený na serveru. To je i případ ukázkové galerie z Istanbulu.
Galerie v Google Earth pro prohlížení na počítači, s velkými obrázky
Abyste mohli KML někomu poslat, musíte napřed uložit fotografie na web. Přesně do složky, kterou jste specifikovali v nastavení Google GPicSync. Do ní ještě přijde podsložka thumbs a náhledovými obrázky, které GPicSync vygeneroval. Každý, kdo posléze soubor KML otevře, bude načítat náhledy a po klepnutí i velké obrázky právě z tohoto serveru.
Webový soubor KML je určen také jako zdroj pro internetové mapy Google Maps. Do políčka, kam se běžně zadává hledané místo, stačí vložit celou URL adresu s odkazem na KML, který je nahraný na FTP ideálně přímo u fotografií (podrobnosti jsou v tomto článku). Gogle Maps tento soubor rychle zpracují a po několika sekundách se otevře geofotogalerie.
Drobné úpravy přímo v kódu
Kód v souboru KML jsem si před nahráním na FTP server ještě manuálně v textovém editoru upravil. Odstranil jsem z něj zaznamenanou trasu, kterou GPicSync standardně vkládá. Upravil jsem také názvy fotek, název celé galerie a provedl ještě několik takových drobných úprav. Nepodařilo se mi ale docílit stavu, kdy by se velké fotografie z náhledů v Google Maps otvíraly do nového okna. V tomto případě běžné HTML tagy selhávají. Velké fotky proto doporučuji otvírat s podrženou klávesou Ctrl.
Pokud se soubor KML z FTP nedaří stáhnout a pokud nefunguje jeho načtení do Google Maps, může být příčina v nastavení serveru. Postup nápravy je uveden na této stránce – pokud mu nerozumíte, raději kontaktuje administrátora.
Nemáte-li vlastní server, na který můžete nahrát fotografie, mohu doporučit třeba službu Google Page Creator. V tomto případě z ní sice využijete jen možnost nahrání souborů, ale nikde není psáno, že musíte rovnou vytvářet stránky. Potřebujete ale schránku na e-mailu Google Gmail, jinak vás k Page Creatoru Google nepustí.
Na tohle myš nestačí
Popsaný postup nepatří mezi nejjednodušší. Nestačí u něj pár kliknutí myší, zpočátku vás nejspíš čeká cesta pokusů a omylů. Výsledkem je ale přesně to, co osobně pro prezentaci fotografií v mapách potřebuji. Snímky jsou uloženy na webovém serveru, v přesně takovém rozlišení, jaké chci. Kdyby na to přišlo, mohu sám v požadované velikosti připravit i náhledy a nahradit jimi malé obrázky, které připravil GPicSync. Mohu upravit názvy souborů, aby v nich nebyla jen čísla, ale název foceného objektu. Mohu přidat podrobnější popisek... Výsledný soubor KML je navíc velmi malý, protože obrázky se stahují z internetu; dá se tedy snadno každému poslat e-mailem.
Pokud znáte lepší nebo jiné postupy, jak dosáhnout podobného výsledku, budu rád za každý tip.
Oživeno: DIGIarena.cz dnes píše o freewarovém programu Copik`s PhotoMapper, který rovněž dokáže vygenerovat soubor KMZ pro Google Earth. Zkusil jsem s ním zpracovat stejné fotografie, podívejte se na výsledek. Nevýhodou je, že náhledy se ukládají rovnou do tohoto souboru, nestahují se až při klepnutí; KMZ má proto velikost 650 kB. U velkých obrázků se ale už lze odkázat na internet. Copik`s z nějakého důvodu nezvládl zpracovat všechny snímky, u některých oznámil chybu a v Google Earth je nezobrazil.
