Společnost O2 provede v pětici vybraných zemích pilotní testy technologie LTE. Česká republika mezi nimi nechybí.
Šest různých dodavatelů technologie pro sítě čtvrté generace LTE (Long Term Evolution) provede pod taktovkou operátora O2 pilotní provoz. Každý dodavatel postaví kompletní testovací stanici - tzv. e-node B (obdobu BTS u GSM, respektive Node B v UMTS). Tyto zkušební projekty mají za úkol odhalit všechny možné nedostatky při nasazování nové technologie do praxe. Cílem sledování budou charakteristiky šíření vysílaného i přijímaného signálu v reálném prostředí. Zatím bohužel není známo, který dodavatel postaví svou technologii u nás a kde bude vysílač postaven.
Nové logo technologie LTE
Česká republika se v tomto projektu zařadí po boku Španělska, Velké Británie, Brazílie a Argentiny. Mezi dodavateli technologie najdete jména Ericsson, Huawei, NEC, Nokia Siemens Network a ZTE. Právě prvně jmenovaný Ericsson již letos předvedl svou technologii přímo v centru Telefonica O2 v Madridu. Při testovacím provozu zahrnujícím VoIP hovor, videokonferenci bylo dosaženo rychlosti 140 Mbit/s. Nyní se hovoří o více než dvojnásobku, stávající verze pokročila až k teoretické hranici 340 Mbit/s.
Jistě si pamatujete na entuziasmus doprovázející uvedení sítí třetí generace. S postupem času však nadšené hlasy trošku ochladly. Byla to však jen pauza před uvedením generace čtvrté a nadšení je zpět. O technologickém pokroku nemůže být pochyb a co je nejdůležitější, díky standardizaci organizací 3GPP to bude s takřka stoprocentní jistotou právě LTE, které nahradí „v podstatě již ukrutně pomalé“ 3G. Jediného vážnějšího konkurenta, technologii UMB (jako nástupce větve CDMA) poslal sám tvůrce Qualcomm k ledu.
Zrychlujeme hrubou silou
Podívejme se krátce, v čem tkví výrazné zvýšení přenosových rychlostí technologie LTE ve srovnání s HSPA. Tvůrci standardu šli v první řadě cestou hrubé síly a popravdě řečeno, pokud oni a svět toužili po rychlostech o řád vyšších, jinak to ani nešlo. Nejdůležitějším kritériem přenosové rychlosti totiž zůstává šířka frekvenčního pásma. Pokud UMTS a HSPA využívá frekvenční pásmo s šířkou 5 MHz, LTE požaduje čtyřnásobek.
LTE se sice spokojí i s užšími kanály a dokonce podporuje i jeho dynamickou změnu s hranicí 20 MHz v několika krocích. V rámci daného pásma ale mohou uživatelé okupovat vlastní část pro sebe – tím vznikne v podstatě dynamický frekvenční přístup. LTE tedy podporuje frekvenční i časový duplex současně: vzpomeňme, že právě časový a frekvenční duplex je hlavním dělítkem mezi technologiemi UMTS O2 a „Internet 4G“ T-Mobilu. Zde každý uživatel může využívat různě široké pásmo v různě dlouhých časových intervalech. Pokud mělo GSM zcela pevný „jízdní“ řád a v sítích UMTS se pravidla komunikace trošku uvolnila, pak v rádiové přístupové síti LTE zavládne na první pohled doslova anarchie.
TIP: pro podrobné studium inovací v LTE doporučuji tento dokument (PDF, anglicky)
Bohužel volná frekvenční pásma nejsou nazbyt a 20 MHz už představuje nemalý kousek tohoto vzácného přírodního bohatství. Na stranu druhou zůstává pravdou, že díky přístupové technologii CDMA postačí jediné pásmo pro pokrytí celé země. Otázkou také zůstává, jaká reálná rychlost ze slibovaných 340 Mbit/s uživateli zůstane. Vsadil bych si klidně na desetinu, nicméně i tak by šlo stále o velmi slušnou rychlost. S praktickým využitím takových rychlostí polemizují kolegové v Týdnu mobilně 4. Myslím, že do doby praktického uvedení technologie na trh webové služby opět nabobtnají do objemnějších rozměrů.
Jednou se dočkáme
Zpráva bohužel zatím nehovoří ani o přibližném nasazení technologie do praxe. To se však s největší pravděpodobností bude odvíjet od dostupnosti koncových terminálů a nikoli samotné technologie. Sice se již špitá o prvních modemech od Nokie a Samsungu, nicméně na klasický mobil si budeme muset ještě pár let počkat.
