Nůžky se nerozevírají samy od sebe.Rozevírá je aktivita jednotlivců.Jedni stále častěji a masivněji očekávají, že za ně všechno udělá někdo jiný. Druzí na nic nečekají a sami aktivně budují svůj život. Takové jednání pochopitelně rozevírá nůžky mezi oběma stranami.Potíž je v tom, že to stát jednostranně podporuje, rozuměj vovčanům jde stále více na ruku, slibuje a rozdává. Tím je vlastně hýčká a systémově odrazuje se o sebe starat. Na oplátku pak vyžaduje jejich hlas.Zastavit to ale mohou jen ti, co to dělají špatně. Závislí občané. Sebereflexí. Pravda je totiž nezvratitelná. Vždycky, ať to dopadne jakkoliv, dopadnou ze všech nejhůře. Podívej se do historie.Proto je správné jim neustále opakovat, že tudy pro ně dobrá cesta nevede.
------------Pochopitelně jako každý podnikatel a obchodník řeším cenu vstupů. Ale zcela odlišným způsobem, sám a svobodně. Především a to zdůrazňuji, nepožaduji po státu, vládě a institucích, aby mi nějakou cenu vyjednaly níže. To je moje starost a moje vyjednávání.Ale také a to považuji za ještě důležitější, oceňuji cenu vstupů tak, aby mi starostlivost a práce při hledání a ověřování o pár korun levnější dodávky nakonec nevzala víc času a především peněz, než které vyprodukuji bez čekání a starostlivosti za ověřený, vyzkoušený a třeba i dražší produkt/dodávku, investici. A pokud vstup sehnat levněji prostě nejde a já ho přesto potřebuji, tak s tím musím počítat v produktivitě a zvyšuji příjem tak, abych na to měl a ne že budu někde vykřikovat, že je cosi drahé a někdo mě okrádá a podobné infantilní postupy, jaké jsou tady vidět denně.Prostě když potřebuji dodávku za milion, nevolám Merkelové, ať s tím něco dělá, že je to drahé a kde má chudáček živnostníček na to vzít, ale zapracuji na zvýšení příjmu, abych ji zaplatil. A nebo si protě nechám zajít chuť, když to nesvedu. Neexistuje žádné právo něco mít.