Od nepaměti lidé karikovali to, co je jiné, nezvyklé. Na neofobii (či chcete-li, kainofobii) máte v mozku dokonce čtyři ekvibity. Ten přetlak se ventiluje právě karikaturou.
Bylo tehdy hodně parodií na ty úplně první telefony - v jedné ruce nasluchátko, v druhé mluvítko... A co parodií teprve bylo, když někoho napadlo spojit to obojí do jednoho mluvo-sluchátka. To jsme se tehdy ve dvacátem nasmáli: "Představte si, je to jako kdyby mluvil do činky!" - "A jak je u toho celý zkroucený, dočista jako malomocný! A jak tou druhou volnou rukou směšně mává." - "No ba, co s ní má také dělat. Přišel o mluvítko, hihi!".
Tyhle novoty, viďte! Proč nám teď právě připadá normální telefonovat "naplocho" a nenormální telefonovat "napříč"? Vždyť obojí vypadá naprosto stejně komicky!