Ericsson, Nokia a Siemens nedávno představili novou technologii nazvanou PUSH to talk. Ta nabízí možnost přidání mnoha hlasových funkcí do stávajících GSM/GPRS sítí za využití technologie PUSH. O co tedy jde?
Co je to PUSH
Technologie PUSH už je stará několik let. Původní využití technologie spočívalo ve spojení s WAPem a GPRS. Myšlenka byla taková, že by vám na mobilní telefon mohla místo SMS zprávy dorazit WAPová stránka. To by se dalo využít jednak pro posílání obrázkových zpráv v podobě WAPových stránek a jednak pro posílání nejrůznějšího zpravodajství a také reklamy (což byl jeden z hlavních motivátorů při prosazování této technologie). Skutečnost je taková, že nakonec zvítězil PUSH jako technologie pro posílání zpráv, a to přímo v dnešní době již známých MMS. Doručení MMS, zjednodušeně řečeno, probíhá tak, že MMS centrum zjistí, zda je adresát zprávy na signálu, naváže GPRS spojení s telefonem a díky technologii PUSH „protlačí“ data přes GPRS a protokol TCP/IP do vašeho mobilu. Výsledkem je pak MMS zpráva, která se vám zobrazí na displeji.
Protlačili jsme MMS, protlačíme i hlas!
Nyní ale velká trojka výrobců síťových technologií přichází s něčím novým. Nový prvek sítě, který nese název IMS (IP Multimedia Subsystém) má do mobilních sítí přinést něco, o čem se nám zatím ani nesnilo. Hlasovou komunikaci pomocí IP protokolu v rámci mobilní sítě. Celá technologie umožňuje plnohodnotný duplexní (obě strany mohou mluvit najednou) hlasový přenos. Ten se namísto klasického vytáčeného hovoru propojovaného přes BSC (respektive MSC = „mobilní telefonní ústředna“) přeorientuje na VoiceOver IP hovor propojovaný přes SGSN (GPRS datovou síť). Zjednodušeně řečeno, hovor pomocí PUSH to talk je v podstatě internetové volání, kdy platíte za odesílání dat přes GPRS.
Rozdíl je však ten, že u PUSH to talk můžete využít efektivnější komprese zvuku než jakou používá EFR a nebo můžete při nižší kvalitě zvuku snížit objem přenášených dat při hovoru (a tím i jeho cenu) na minimum. PUSH to talk také umožňuje realizovat hovor, jehož cena se bude odvíjet od toho, jak moc mluvíte a ne, jak dlouho hovor trvá. Celý hovor pak platí oba účastníci (každý svoji část). To může být vhodné například, když chcete mobilní telefon používat jako vysílačku (mluvíte jen, když potřebujete, ale přitom jste stále ve spojení).
Videokonference v mobilu
Nevýhody PUSH to talk jsou asi zřejmé – GPRS nemá garantovaný datový tok, což s sebou může nést to, že občas vás druhá strana neuslyší a naopak. To lze ale lehce vyřešit navýšením kapacity sítě nebo vyhrazením timeslotů pro GPRS ze strany operátora. A jaké, že jsou vlastně výhody této technologie? PUSH to talk nabízí možnost konferenčního hovoru přes VoIP – to by bylo výhodné v případě, že byste museli platit pouze za odchozí data přes GPRS a ne za jejich doručení účastníkům konference, navíc by si každý účastník konference platil to, co provolá (ten, kdo by jen poslouchal, by nemusel platit nic). Běžné konferenční hovory jsou účtovány totiž tak, že platí ten, kdo konferenci pořádá a platí za každého jednotlivého účastníka konference zvlášť (při hovoru se třemi lidmi, tak organizátor konferenčního hovoru platí třikrát sazbu za volání dle svého tarifu).
Další funkce, kterou PUSH to talk nabízí, je možnost telefonovat a zároveň být připojený k Internetu, což by se dalo využít například při on-line spolupráci na nějakém dokumentu apod. a nebo při hraní síťových her (něco podobného umožňují některé modemy pro pevnou telefonní síť). Konečně poslední a také nejzajímavější schopností PUSH to talk je videotelefonování a videokonference v reálném čase. To by mohla být další rána pod pás pro UMTS. PUSH to talk totiž regulérně umožňuje videotelefonování stejně jako to umí UMTS. Už při konfiguraci 2+2 timesloty by byl videopřenos v nějakém rozumném rozlišení (řekněme 150×150) a kompresi MPEG4 plynulý (navíc lze při přenosu oddělit obraz a hlas). Při logice této technologie by pak bylo úplně jedno, zda by se jednalo o hovor mezi dvěma uživateli a nebo hovor konferenční (tam by byl pouze problém s výběrem uživatele, od kterého byste chtěli přijímat obraz). U konferenčního hovoru přes PUSH to talk se totiž sloučí zvuk přicházející od všech uživatelů do jediného společného záznamu, který je pak přes GPRS v reálném čase rozesílán všem účastníkům (příjem by tedy zabral nejvýše 1 timeslot, a to při stejné nebo vyšší kvalitě, kterou nabízí hovor klasickým způsobem).
Na PUSH to talk si ještě počkáme
Každá novinka však s sebou přináší také jisté „háčky.“ V tomto případě tento háček spočívá v tom, že zatím neexistuje operátor, který by PUSH to talk používal. Ericsson, Nokia a Siemens se však tuto technologii budou v následujících měsících snažit intenzivně prosazovat. Již v současné době probíhají jednání se společností Cingular Wireless a společností AT&T Wireless, která je významným telekomunikačním hráčem v USA. V Evropě je ale osud PUSH to talk nejasný, operátoři investovali většinou do UMTS, a tak jim nezbývá vůle ani finance na nákup podobných technologií, které by navíc konkurovali jejich UMTS síti. PUSH to talk by ale spolu s EDGE byla velmi zajímavá alternativa pro ty operátory, kteří do UMTS neinvestovali.
