Vzpomínáte na dobu, kdy operátor O2 nabízel internet ADSL od 475 Kč? Jenže tahle cena nebyla konečná, museli jste si totiž připlatit za pevnou linku, a to nejméně 356 Kč. Vůbec jste ji nemuseli chtít ani z ní volat, prostě to bez ní nešlo. Tato praxe trvala až do roku 2009.
Princip je jednoduchý: jako poskytovatel služby „rozsekáte“ cenu na více položek a o jedné z nich taktně mlčíte nebo ji utopíte tak, aby si toho zákazník nevšiml. Pokud byste na něco takového někdy narazili, pak vězte, že tohle se nesmí.
Praktiku spočívající v rozdělení ceny na několik složek a zvýraznění jedné z nich je nutno považovat za klamavou, pokud může u spotřebitele vyvolat mylný dojem, že je mu navržena výhodná cena, a přivést jej k rozhodnutí, které by jinak neučinil. Vyplývá to z rozsudku Evropského soudního dvora v trestním řízení proti dánskému kabelovému operátorovi Canal Digital Denmark A/S.
Rozsudek se zabývá výkladem ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům, týká praktik této společnosti spočívajících v uvádění předplacených balíčků televizních programů na trh. Princip je úplně stejný jako výše uvedený internet ADSL a pevná linka, shodou náhod jde o případ z roku 2009.
Verdikt zmiňuje ČTÚ v rámci listopadové monitorovací zprávy.
Znáte nějaký takový příklad z českých luhá a hájů?
