Je jich mezi námi už více než deset milionů. SIM karty dovolují mobilům plně využívat všechny vestavěné funkce a služby. Bez SIM je sebelepší mobil omezen pouze na tísňová volání. Stojí tedy za to, abychom si o kartách SIM řekli něco více.
Chytrá placička
Karta SIM patří mezi tzv. chytré karty (Smart Cards), podobně jako třeba některé platební karty, telefonní karty nebo čipové karty. Základní části SIM karty jsou z hlediska hardwaru dvě: mikroprocesor a paměť. Mikroprocesor má za úkol komunikovat s vnějšími zařízeními a hlavně pak správu a zacházení s pamětí, na níž jsou uložena všechna data.
Čip s mikroprocesorem a paměťmi je zapouzdřen v plastovém držáku obdélníkového tvaru s useknutým rohem. Na povrch je vyvedeno šest kontaktů. Na kovové plošce zlaté barvy na spodní straně SIM je patrné rozdělení kontaktů rýhováním. Obrazec může mít různý tvar a plošek tak může vzniknout více, ale aktivních je vždy jen šest. Je zde kontakt pro napájení, zem, časovací vstup (hodiny) pro taktování komunikace, dále resetovací vstup, vstup pro programovací napětí a konečně komunikační pin, přes který putují data.
Data jsou na SIM kartě uložena v principu podobně, jako na každém jiné datovém zařízení, tedy v jakýchsi speciálních souborech. Na kartě je jakási obdoba operačního systému počítačů, pomocí níž se s daty nakládá. Soubory jsou tematicky rozčleněny do jednotek, které jsou principem podobné adresářům. Na SIM kartě jsou tři typy datových jednotek-souborů.
První z nich se označují MF, což je zkratka anglických slov Main File, tedy něco jako základní soubor. Na SIM kartě je vždy jen jeden a chová se jako hlavní adresář, který v sobě může sdružovat další dva typy datových jednotek. Jsou jimi soubory typu DF a EF. Jednotky typu DF (Dedicated File) mají funkci jakýchsi podadresářů a rozdělují do skupin třetí typ datových jednotek EF (Elementary File). Soubory EF jsou už skutečnými nosiči dat. Jsou v nich uloženy např. zprávy SMS, seznam kontaktů apod.
Na kartě jsou dva podadresáře – TELECOM a GSM. První z nich obsahuje soubory se zprávami SMS, teklefonním seznamem nebo posledními volanými čísly. Druhý podadresář GSM obsahuje soubory s údaji pro fungování mobilního telefonu v síti.
Elementární soubory mohou být tří typů: transparentní, lineárně fixovaný a cyklický. Data v transparentním souboru jsou uložena nestrukturovaně těsně za sebou a přistupuje se k nim jako k blokům dat v paměti. Lineárně fixované soubory jsou dále strukturovány na záznamy, tzn. samostatně odlišitelné bloky dat, v nichž jsou data setříděna. Třetí typ souborů je podobný předchozímu typu, ale s tím rozdílem, že záznamy jsou cyklicky uzavřeny, tzn. po přečtení posledního záznamu je možné plynule přejít na první záznam. Tento typ souborů se používá např. k záznamu posledních volaných čísel.
Jak telefon mluví s kartou
Mobilní telefon komunikuje se SIM kartou prostřednictvím jednoho pinu. Přes něj probíhá obousměrný sériový přenos mezi SIM a telefonem. Po zapnutí mobil připojí přístroj na kartu příslušné vstupy (napájení atd.). Na to SIM odešle do telefonu svoje identifikační údaje, které se telefon pokusí zpracovat. Pokud to nedokáže, např. pokud jsou chybné, objeví se na displeji nepříjemné hlášení „Chyba SIM“ nebo podobné varování.
Když vše proběhne správně, telefon požádá o zadání kódu PIN; samozřejmě pokud je tato funkce aktivní. Po správném zadání si telefon ze SIM přečte další údaje, např. informace o síti a její číslo. Na základě těchto údajů se telefon pokusí přihlásit do sítě. Mezitím si mobil načte obsah telefonního seznamu, textové zprávy SMS, nastavení jazyka apod. Poté je již vše připraveno k použití. Pokud s telefonem nic neděláte, telefon kartu po nějakém čase uvede do stavu spánku, který trvá do té doby, než ji požádá o nějakou další operaci.
Pozor na citlivá data
Na kartě SIM je v souborech uložena řada dat, která jsou důležitá z hlediska identifikace karty a využívání služeb mobilní sítě. Pokud by se dostaly do rukou nepravému, mohly by být použity k duplikaci SIM a s takovou kartou by pak dotyčný mohl telefonovat na váš účet.
Prvním z citlivých údajů je číslo ICC_ID (Integrated Circuit Identification), což je číslo integrovaného obvodu uvnitř karty. Toto číslo je natištěno i na vnější straně SIM karty a v souborové struktuře je tento soubor připojen přímo do hlavního adresáře MF. Operátor má ve svých databázích uživatelů k tomuto číslu přiřazeno telefonní číslo uživatele, dále mezinárodní číslo účastníka mobilní sítě IMSI a také tajný identifikační klíč Ki. Přímo klíč Ki však na SIM nenajdete, je tu ale v podadresáři GSM klíč Kc, který se používá k šifrování hovorů.
Soubory na SIM jsou sice chráněny přístupovými právy, ale přesto je dobré nenechávat kartu jen tak bez rozmyslu přístupnou komukoli. Při procesu klonování, kdy je možno na jedno prázdné SIM médium zkopírovat až osm nebo deset SIM karet, má totiž „klonovač“ k dispozici všechny důležité údaje a hrozí tedy reálné nebezpečí jejich zneužití.
