Myslím, že Vámi uvedený poměr 18,5:9 už se asi nedá přebít ničím - to je asi ještě lepší, než 18:9. Neříkám, že je to Váš problém nebo že byste tento způsob vyjadřování poměrů stran vymyslel. Jen je to krásný případ toho, kam až to může zajít.
Pochopil bych poměr stran, kdy je jedna uváděna v desetinách, za předpokladu, že druhá je "1". Ale tohle je opravdu blbost.
Historicky vzato se poměry stran zobrazovadel nějak vyvíjely. Za určitý standard se dlouho považoval poměr stran 4:3 (320:200; 640:480; 800:600; 1024:768, 1280:960; 1600:1200). Ono to původní 640x480 vycházelo z digitálního uchopení TV normy NTSC. A když se už v čase výroby obrazovek v podobě LCD panelů, kdy bylo výrobně/technologicky v zásadě jedno, jaký bude poměr stran, prosadil požadavek filmového diváka na širší obraz (podobnější filmovému plátnu), stanovil se onen poměr 16:9. Ale protože se vyráběly nejen televize, ale i monitory, kde takový obraz nebyl (a není) nejvodnější, býval u monitorů častěji používán poměr 16:10 (vycházeje ze stejného horizontálního rozlišení 1920px -> a tedy 1200px vertikálně). Nezaujatý člověk musí připustit, že poměr stran více do čtverce je pro práci napočítači daleko praktičtější a onen poměr 4:3 je pro obrazovku počítače určitě praktičtější, než 16:9. Stejně jako pro sledování filmů je praktičtější široké plátno/displej.
Tímto ohlédnutím za historií poměrů stran chci jen poukázat na to, že uvádět poměr stran X:9 mi připadá hodně uhozené - obzvláště, pokud jde o poměry jako 18:9 nebo 18,5:9. Stejně tak by se mohlo řešit 16:X, jen proto, že ta 16 taky byla někdy použita. Ale je to nesmysl. Každý zlomek má svůj základní tvar a ten je nejvíc vypovídající (pokud pomineme jeho absolutní hodnotu, která je pro porovnání různých poměrů ještě víc vypovídající).
