Vznikne spojením Alcatelu s čínskou společností TCL vztah podobný konsorciu Sony Ericsson? V tomto případě je tomu trochu jinak – Číňané mají v zajímavém obchodu jednoznačně navrch.
Alcatel sice patří k relativně známým výrobcům mobilních telefonů, ale mezi celosvětově významné hráče nepatří. Jeho podíl je malý a produkce mobilů podle odhadů značně ztrátová. Na druhé straně čínský výrobce TCL je jako producent mobilů stěží známý mimo Čínu, ale na domácím trhu patří k poměrně významným hráčům s loni prodanými deseti miliony kusů.
Pro obě firmy jsou však mobily minoritní záležitostí – Alcatel je přední světový producent telekomunikační infrastruktury a TCL, což už je méně známé, je dnes zřejmě druhý největší světový výrobce televizorů s produkcí okolo 12 mil. kusů ročně. Zatímco evropský tržní podíl Alcatelu je pod 3 % a ve světě ještě méně, tržní podíl TCL v Číně je 12 %.
Tomu dala, to víc, tomu málo, tomu nic
Obě firmy se dohodly na vytvoření společného podniku, který se bude zabývat pouze výrobou a prodejem mobilních telefonů. V něm bude mít Alcatel minoritu (45 %), TCL bude silnějším hráčem (55 %). Alcatel má právo vyměnit během pěti let tento podíl za akcie TCL a rovněž TCL má právo tuto výměnu provést. Pravidla jsou tedy nastavena tak, že vlastnictví tohoto mobilního výrobce může přejít pouze plně do čínských rukou. Obě firmy do společného podniku přispějí financemi, i když poměrně malými; celkem 100 milionů dolarů.
Mohou zaútočit cenou
Transakce samozřejmě připomíná konsorcium Sony Ericsson, které se po několika letech vysokých ztrát dostává do finančního zisku i na výsluní co se týká produktů. Rodí se nám zde něco podobného? Ano i ne. Obě firmy jsou slušně silné na lokálních trzích, ale v mobilech nemají dostatek síly, aby pronikly na jiné trhy. V mobilech hraje důležitou roli značka a zejména v Evropě má Alcatel ještě pořád velice slušné jméno, TCL žádné. Spojení investic do vývoje samozřejmě ušetří spoustu „duplicitních“ nákladů. Malý producent mobilů neuživí z jejich prodeje kvalitní vývojová střediska, která mu umožní držet krok s vedoucí pětkou. Lze se domnívat, že bez spojení s jiným hráčem by produkce mobilů u Alcatelu dlouho nepřežila.
Rozdíl oproti dvojici Sony a Ericsson není ani tak v tom, že Ericsson není Alcatel, ale v tom, že Čína není Japonsko. Čínský přínos světovému byznysu spočívá a ještě dlouho bude spočívat v tom, že Čína dokáže vyvíjet i vyrábět takřka vše za zlomkovou cenu jako vyspělé země a navíc představuje v dlouhodobém hledisku největší trh na světě. Dá se tedy očekávat, že na rozdíl od špičkových a drahých telefonů od Sony Ericssonu (ale i většiny ostatních firem z první pětky) může toto konsorcium zaútočit „po čínsku“ cenou.
Čínský trh diktuje podmínky
Zatímco Sony i Ericsson představují dvě špičkové světové značky, v tomto případě je tomu jinak, hodnota značky TCL mimo Čínu je mizivá. Je tedy téměř jisté, že výroba bude pokračovat pod oběma značkami – mobily samozřejmě časem dostanou jednu podobu, ale nálepka bude jiná. Dalším významným faktorem je trh Číny, této „Říše Středu“. Ať v Pekingu vládnou marxisté nebo demokrati, tato obrovská země se bude vždy považovat, tak jako předchozích dva tisíce let, za soběstačnou část světa, která z okolí bere to, co potřebuje, ale dává jenom to, co chce, a toho není mnoho.
Japonský přístup k obchodu bývá považován za extrémně ochranářský, ale ve srovnání s Čínou to není nic. Čína si chce vytvořit vlastní standard pro Wi-Fi, vlastní operační systém pro počítače a tak dále. Nenechá si od nikoho diktovat technologie ani standardy, a to, že je nyní přijímá, je jen dočasné, protože nemá jinou volbu. Obrovitost čínského trhu, která – měřeno počtem obyvatelstva – převyšuje USA, Evropu a Japonsko dohromady, dává těmto postupům logiku a nutí ostatní, aby přistoupili na čínské podmínky hry: buď přistoupíte, nebo této miliardě lidí neprodáte ani špendlík. Ani v případě Alcatelu tomu nebude jinak.