Měřit srdeční tep, tempo, uběhnutou či ujetou vzdálenost na kole či počet kroků – to vše se za poslední roky stalo běžnou záležitostí i pro amatérské sportovce. Díky neustále klesající ceně hodinek má přístup k těmto funkcím prakticky úplně každý. Hodinky a náramky často pomůžou sledovat příjem kalorií a tekutin, evidují kvalitu spánku a mnoho dalšího. Jenže na pozadí těchto skvělých motivačních funkcí nastupuje nový trend. Uživatelé hodinky velmi rychle přestávají používat, a poté je uloží do šuplíku. Proč?

Chytré hodinky jdou dohromady s cvičením. Jenže se objevuje stále větší skupina uživatelů, které hodinky odkládá a nepoužívá. A mají k tomu mnoho důvodů
Pro spoustu uživatelů jsou nositelnosti na zápěstí měřící zdravotní a fyzické aktivity, nejen motivací, ale i důvodem pro pohyb samotný. Pokud by z něj neměli „žádná čísla“, je pohyb pro tuto skupinu osob absolutně zbytečný, protože si z něj „nic neodnesou“, a ani své aktivity nemohou sdílet a porovnávat s ostatními. Jenže najdou se i tací, kteří svět, v němž dostáváte odznaky za rekordy, „musíte“ splnit denní počet kroků, počet aktivních minut nebo spát předepsaný čas, prožívají jako formu nuceného pohybu a ne jako běžné trávení volného času. A tato skupina uživatelů v poslední době povážlivě narůstá.
Nejčastěji využívají hodinky pro evidenci aktivit muži ve věkové skupině 30 - 39, kteří bydli ve městě, jsou vysoce vzdělaní, fyzicky a sociálně aktivní. U jiných věkových skupin mužů a u žen je distribuce chytrých hodinek a náramků v menších procentech. Ovšem ti, kteří hodinky začnou používat, s nimi často po krátké době používání skončí. Mezi nejčastější důvody patří správná interpretace naměřených hodnot, nízká přesnost a spolehlivost měření či problémy s dalším efektivním využitím dat.
Data, data a zase data
Mít pohyb, spánek a zdravotní funkce v grafech a tabulkách je na jednu stranu skvělé. Pokud je však těchto dat hodně a chybí funkce i chuť pro jejich správnou interpretaci, jsou uživatelé z dat doslova přehlcení. A místo toho, aby hodinky plnily informační úlohu, stane se z nich nástroj, který prakticky neustále „hlídá“ pohyb a kárá vás za to, že se nehýbete. A to je mnohým proti srsti.
Místo radosti ze samotného pohybu se uživatelé upínají, podobně jako v pracovním životě, na čísla a výsledky, které s sebou nevyhnutelně nesou odměny, srovnání s ostatními a neustálý monitoring. A jako by nestačila maximální snaha o to být co nejlepší v práci, uživatelé se snaží být i co nejlepší v pohybu. Jenže se dostavuje strach z neúspěchu či dokonce pocity neúspěchu a selhání, pokud se nedaří splnit nastavené limity. A z toho existuje jen jediná cesta ven – přestat hodinky používat.
Bez hodinek nevytáhnou paty z domu
Vraťme se ale k první skupině uživatelů, která by bez čísel na zápěstí při cvičení, běhu, plavání nebo třeba jízdě na kole ani nevytáhla patu z domu. Tato skupina si při používání hodinek pomáhá tím, že dokáže u výsledků zohlednit aktuální stav, např. náročnou práci, probdělé noci kvůli dětem, apod., a nad změřenými výsledky dokáže přivřít oči. Tedy akceptovat to, že nesplní stanovený cíl. Tato skupina využívá hodinky k měření specifických aktivit (např. běh), zatímco ty ostatní (třeba spánek či příjem kalorií) s čistým svědomím opomíjí.
Při běhání se se zase najdou tací, kteří z displeje na zápěstí při běhání nespustí oči, jiní zase procházejí kompletní výsledky běhání až jednou za čas. Všeobecně jsou to však uživatelé, kteří dokáží ke svým fyzickým výkonům najít určitou protiváhu, např. špatný spánek či stres, a zohlednit ji při hodnocení výkonů.
Možnost srovnávat se
Aplikace pro monitoring fyzických aktivit dokáží srovnat vaše fyzické aktivity s přáteli nebo s vaší věkovou skupinou, třeba počet kroků nebo uraženou vzdálenost. Pokud pravidelně vyrážíte do přírody, může to být motivace navíc. Pokud ale večeříte po odpoledni stráveném na gauči na návratu z práce, a v mobilu vám pípne rekord kolegy, je motivace k fyzickým aktivitám spíše záporná.
Pokud však těmto uživatelům hodinky vezmete, nemají ze sportování dobrý pocit. Ukazuje se, že ti, kteří naměřená data neberou exaktně a nedávají si za vinu špatné výkony, by bez hodinek při cvičení vůbec nemohli existovat. Cítí jakousi motivační prázdnotu, protože jsou s hodinkami určitou formou spojení a zvykli si na ně. „Když se běh nezaznamená, tak proč vlastně vůbec běhat?“ Spousta uživatelů navíc při běhání bez hodinek nedokázala odhadnout vzdálenost ani další metriky. Cítili se unavení, ale nebyli vnitřně spokojení, protože nevěděli, kolik přesně uběhli, a jaké měli tempo a zóny srdečního tepu...
Sám jsem chytré hodinky přestal nosit v říjnu, využíval jsem je primárně pro měření všeho možného, pro notifikace a nouzově i při volání. A světe div se, nic podstatného mi nechybí. Na druhou stranu nejsem typ člověka, který by každý den vyrazil běhat do parku nebo urazil 20 km na kole.
Pokud jste si však pod stromeček nadělil hodinky, aby vás přiměly k většímu pohybu, účinek se zřejmě nedostaví. Musíte chtít a hodinky využít jen jako pomocníka, u něhož však musíte naměřená data brát tak trochu na lehkou váhu. Nemusíte mít ze všech přátel za týden nachozeno nejvíce kilometrů, pokud vás však pohyb baví, chcete udělat něco pro své zdraví a nepotřebujete být rekordman, tak směle do toho.
A jak jste na tom vy? Máte chytré hodinky na zápěstí nebo už v šuplíku? Pokud spadáte do druhé kategorie, jaký je důvod k jejich nepoužívání? Je to nízká výdrž na jedno nabití, nebo jste přehlceni informacemi? Podělte se o váš názor v diskusi pod článkem.
Zdroj: Theconversation