Když si uzamknete telefon heslem nebo znakem, teoreticky se vystavujete riziku, že by mohl někdo váš způsob odemčení odpozorovat. Ať již přímo ve vaší blízkosti nebo na dálku, třeba pomocí malwaru, který by zaznamenal to, co na telefonu zadáváte.
Čtečka otisků prstů je u Androidů primární biometrickou metodou pro ověření uživatele. Prst zesnulého však však čtečka nedokáže zaregistrovat
Mnozí však pociťují dostatečné digitální bezpečí až tehdy, když telefon zamknou biometrickou metodou, konkrétně otiskem prstu (Androidy) nebo obličejem (iPhony). A to proto, že do telefonů ukládáme obrovské množství citlivých dat, která musí být ze své podstaty chráněna řadou bezpečnostních vrstev. Tato ochrana navíc pokračuje i po smrti.
Když je skener obličeje a čtečka otisků k ničemu
Když zemřeme, může někdo hypoteticky přiložit náš prst ke čtečce otisků prstů a získat přístup do našeho (v podstatě už bývalého) telefonu? Nemůže. Snímač otisků prstů detekuje i přirozenou elektrickou vodivost těla, která končí, jakmile člověk zemře. Případný posmrtný otisk prstu tak nemá vůbec žádný smysl. Pro přístup do telefonu zesnulého člena rodiny tak bude nutné znát alternativní přístupové metody, např. heslo, PIN kód nebo znak.
Podobně je to i u Face ID, která je hlavní metodou zabezpečení iPhonů. Tato technologie má zabudované ochrany, které detekují drobné pohyby, díky nimž si ověří, že se skenuje živá osoba. Face ID by velmi rychle zjistilo, že je osoba po smrti, a odemknutí přes Face ID u ní neumožní. Je to prakticky stejný případ, jako byste chtěli Face ID obelstít fotografií vlastníka telefonu.