A šest set tisíc ročně jich spadne do kanálu, čtyři sta tisíc do piva a dvě stě tisíc jich skončí v pračce.
Jak končí mobily? Ze studie britské firmy Continental Research, založené na telefonickém dotazování několika tisíc lidí vyplynuly závěry humorné i méně veselé. Loni se ve Spojeném království ukradlo 1.3 miliónu mobilních telefonů, což je mimochodem dvojnásobné číslo oproti oficiálním statistikám britské policie – tedy každý druhý mávne nad krádeží ruku a nenahlásí ji. Vzhledem k počtu obyvatel země byl loni každý dvacátý připraven o mobil krádeží; v Londýně je to dokonce dvojnásobné číslo. Z jednotlivých skupin obyvatelstva jsou nejčastěji okrádání teenageři, což je možná docela překvapivé – jeden by očekával, že za oběť spíše snáze padnou poněkud roztržitější a méně vnímaví starší občané.
Milion ukradených mobilů je pěkně velká hromada, ale mobilní telefony končí svůj život i jinak. Průzkum ukázal, že asi 600 000 Britů přišlo o mobil tak, že jim „někam spadl“, obvykle do kanálu; 400 000 ho loni nedobrovolně vykoupala ve svém oblíbeném nápoji (mobil tím nemusel být zničen, samozřejmě), a 200 000 jej zapomnělo v kapse kalhot, když putovaly do pračky (tip na spotřebitelský test redakce Mobilmanie – který mobil to přežije a který ne?).
K těmto číslům je potřeba přičíst ještě jednu obří sumu: ročně se v Británii 2.9 miliónů mobilů pokazí a 1.6 miliónu se jich nějak „ztratí“. Že by byli Britové tak zapomnětliví či mobily tak samovolně kazivé? Spíše jde o to, že ve státě s vysokou životní úrovní je mobil vnímán jako spotřební zboží se vším všudy – jako takové, které se nechová ve vatičce, ale které se prostě spotřebovává takovým tempem, že je potřeba zhruba jednou za dva roky koupit nové.
Výrobci mobilů zkrátka mohou mít z Británie radost.