Šéf Eurotelu zveřejňuje, že by měl zájem zúčastnit se odkoupení státního podílu v Českém Telecomu. Ten zatím propouští nejvíce ze všech českých firem: zhruba 2 700 lidí, což je asi dvacet procent zaměstnanců.
V Českém Telecomu se stále něco děje. Veřejnost je sice masírována hlavně medializovanou "kauzou ADSL", o které se píše víc, než odpovídá jejímu významu, ale v posledních měsících je velmi turbulentní také vnitrofiremní vývoj, který na povrchu není tolik vidět. V posledních dnech se objevily dvě značně zajímavé zprávy o propouštění zaměstnanců a vysloveném zájmu k privatizaci Českého Telecomu ze strany šéfa Eurotelu.
Telecom se zmenšuje
Český Telecom letos propouští zhruba 2 700 zaměstnanců, což je nejvíce z firem, ve kterých má český stát podíl, a zdaleka nejvíce v procentuálním vyjádření - je to zhruba dvacet procent všech zaměstnanců. O něco méně propouštějí České dráhy, tam jsou to ovšem jen asi tři procenta vzhledem k tomu, že v ČD pracuje 80 000 lidí.
Snižování stavů v Českém Telecomu je rozumné a logické, ale firma se dosud nechovala vždy rozumně a logicky, takže je to spíše příjemné překvapení. Telecom tak jako každý kdysi státní moloch (SPT) trpěl enormní přezaměstnaností, což je ostatně průvodní jev všech státních podniků v totalitních režimech. Například monopolní státní čínský telecom zaměstnává čtyři milióny lidí! Zbavit se přezaměstnanosti v situaci, kdy firma stále zůstává státní nebo polostátní, je enormně obtížné, a nedaří se to obvykle ani přes skutečně vynaloženou snahu. Odtučnit státní podnik je stejně těžké jako zhubnout sám.
K propouštění u Telecomu jedna poznámka. Často se uvádí, že pro takové zaměstnance - obvykle s úzkou a současně nepříliš náročnou specializací, s věkem nad padesátku - je enormně těžké najít jiné zaměstnání. Je to pravda a i když se můžeme odvolávat na rčení "každý svého štěstí strůjcem", je situace složitější. Pokud někdo odešel z bezpečného teplíčka státního podniku krátce po devadesátém roce, měl dobrou šanci najít si místo jinde, protože tehdy nikdo nebyl "ošlehaný kapitalistickým povětřím". Všichni jsme byli předtím tak trochu zaměstnanci jednoho velkého státního, přesněji stranického podniku. Pokud ovšem společnost ze svého teplíčka vyvrhává zaměstnance o čtrnáct let později, je to pro ně skutečně tristní: soukromé firmy si už své lidi vycepovaly zcela jinak, kvalifikační požadavky jsou pro ně nedostižné, a navíc jde často o zaměstnance v regionech, kde je mnohem těžší získat práci než ve velkých městech. Ať si myslíme, co chceme, praktická diskriminace panuje: pokud k soukromému zaměstnavateli přijde uchazeč s "kariérou" 35 let kancelářské práce u Českého Telecomu, má minimální šanci na přijetí.
Eurotel má chuť na Telecom
Druhou, mediálně nepochybně šťavnatější zprávou je vyjádření šéfa Eurotelu Terence Valeskiho o tom, že "chce koupit Telecom". O co jde? Jednou z možností odkupu firmy nebo jejího podílu je tzv. manažerská cesta (management buyout), v případě Českého Telecomu tedy spíše "manažerská privatizace", neboť se jedná o odprodej státního podílu do soukromých rukou. Tento pojem je u nás sice vnímán značně negativně vzhledem k nepovedeným privatizacím v minulosti, v Telecomu je to však něco jiného. Nejde zde přímo o to, že by se manažeři stali stoprocentními nebo majoritními vlastníky firmy - probíhá to spíše tak, že transakci iniciují, řídí ji a seženou si na to peníze odjinud, obvykle od finančního investora, řidčeji od investora strategického. Sami získají akcie nebo opce; u velké firmy typu Český Telecom by se ale jednalo zcela jistě o výrazně menšinový podíl. Navíc bývá získání akcií nebo opcí často podmíněno úspěšnými výsledky nebo úspěšným exitem - tak jako při vstupu rizikového kapitálu.
Manažerská cesta "privatizace Telecomu Eurotelem" je ale zajímavá a nadějná. Obě firmy jsou propojeny majetkově, ale i podnikatelsky - koneckonců jsou komplementárními a částečně i konkurenčními telekomunikačními operátory. Mezi oběma firmami existovala pověstná čínská zeď, nezasahovaly si vzájemně do podnikání. Ve své době to bylo velmi vhodné, ale nyní by bylo možná lepší, aby se situace zcela obrátila. Jednak Český Telecom už vlastní Eurotel stoprocentně, ale hlavně tomu nahrává vývoj na telekomunikačních trzích. Dnes už nelze oddělovat podnikání "v drátech" od bezdrátů, hranice se zamlžuje, nejde už jenom o přenos signálu nebo dat, ale i o řadu dalších služeb. Synergie mezi mobilním a pevnolinkovým operátorem jsou naprosto očividné - zejména poté, co se provede (pokud se povede) oddělení poslední míle, tzv. local loop unbundling.
Samostatný Eurotel je silný a asi i silný zůstane, bude vyrovnaně bojovat s T-Mobilem, zatímco budoucnost samostatného Českého Telecomu je dosti nejasná. Avšak spojený "Český Eurotel" (to by byl docela půvabný název) by se mohl snadno stát velmi těžko porazitelnou a silně profitující firmou.
