O technologii EDGE se mluví čím dál víc. Na rozdíl od sítí třetí generace ji lze totiž snadno zavést do současných sítí a při srovnání s GPRS je asi třikrát rychlejší. Článek se snaží srozumitelně vysvětlit vše, co byste o EDGE měli vědět.
Tento článek měl původně vypadat jinak. Jenže když jsem si při jeho přípravě pročetl desítky kilobajtů textu a sehnal megabajty materiálů, zdálo se mi zbytečné tvořit znovu to, co už bylo mnohokrát napsáno. Místo dlouhého, komplexního a složitého článku, jakých o této technologii najdete habaděj, jsem si dal jiný cíl: napsat o EDGE článek pro normální lidi.
Proč vlastně EDGE?
Na MobilManii asi všichni ví, že GPRS je služba pro mobilní připojení k internetu a že se za ni platí podle přenesených dat. Také asi ví, nebo alespoň tuší, že s rychlostí takového spojení to není nijak slavné. I když se GPRS dá používat, rychlost lze srovnávat nanejvýš s běžným modemem, a to už dnes často nestačí.
Každý už také slyšel o sítích třetí generace, které se někdy nazývají UMTS. Přestože se také budou používat s mobilními telefony a budou se využívat podobné služby, z pohledu mobilních operátorů to je úplně něco jiného než současné sítě GSM. Protože UMTS běží na jiných frekvencích, operátoři musí napřed koupit drahé licence, investovat do kompletně nového vybavení, znovu postavit novou mobilní síť. Je to samozřejmě extrémně finančně náročné – a co z toho? Vlastně jen rychlejší mobilní datové přenosy.
Proto se v poslední době čím dál hlasitěji mluví o technologii EDGE, čtěte [edž]. V angličtině tento výraz znamená „ostří“, ve skutečnosti jde ale o zkratku ze sousloví Enhanced Data Rates for Global Evolution. Někdy se setkáte také s termíny Enhanced Data for GSM Evolution, případně Enhanced Data for GPRS Evolution.
Proč se o EDGE mluví? Protože dokáže téměř totéž co UMTS a zároveň není nutné stavět novou síť, není třeba kupovat licenci. EDGE běží i v současných sítích GSM, stačí malé úpravy.
Je to zázrak?
Vyšší rychlosti se ve stávajících mobilních sítích dosáhne změnou modulace signálu. Pod pojmem modulace chápejte způsob úpravy rádiového signálu tak, aby se dosáhlo jeho co nejefektivnějšího šíření. Informace se musí v mobilní síti dostat co nejdál a na konci musí mít pokud možno stejnou kvalitu, jako když vyšly z vysílače. EDGE v některých případech používá stejnou modulaci jako současné mobilní sítě, při rychlejších datových přenosech ale přijde ke slovu modulace jiného typu.
Nelze však očekávat, že stisknutím knoflíku bude vše zářivé a krásné. U EDGE se více než v současných mobilních sítích bude negativně projevovat vzdálenost od vysílače. Zatímco v jeho blízkosti bude rychlost třeba třikrát vyšší než dnes s GPRS, ve větší vzdálenosti se už rychlosti vyrovnají.
Jak to tedy bude rychlé?
Bylo by pěkné a velmi svižné, kdyby mobilní sítí procházela pouze samotná data, která chceme přenést. Jenže rádiové vlny jsou mršky nevyzpytatelné, tu a tam se jich kousek ztratí, je proto nutné kontrolovat, zdali se přeneslo opravdu vše, co jsme přenést chtěli. Proto přicházejí ke slovu takzvaná kódovací schémata: použije se jen kousek informace, který se zabalí do dalších dat potřebných pro zajištění správného přenosu. Tato data se potom zahodí.
Různá kódovací schémata se rozlišují podle poměru užitečných a řídicích dat. U nejnižšího schématu CS1 používaného u GPRS tvoří samotná informace jen menšinu, na druhou stranu ale takto zabalená data projdou sítí v neporušeném stavu takřka kdykoli. Naopak u nejvyššího schématu CS-4 je řídicích informací méně a informace je tak více náchylná na poškození. Kódovací schémata jsou charakterizována rychlostí, jakou jimi lze přenášet užitečná data – čím méně je řídicích kódů, tím je přenos rychlejší. Tam, kde operátor své síti věří, použije vyšší kódovací schémata, ve zbytku raději neriskuje a sází na jistotu.
Podobné je to i u EDGE. Zde bude existovat devět kódovacích schémat MCS1 až MCS9. Zatímco první čtyři se příliš neliší od schémat použitých u GPRS, u schémat MCS5 přichází ke slovu nová modulace a rychlosti rostou.
Původně jsem k článku nechtěl dávat žádné složité obrázky, ale v materiálu Ericssonu jsou hezky porovnána kódovací schémata a jejich rychlosti u GPRS (modré sloupečky) a EDGE (oranžové). U schémat MCS1 až MCS4 se používá stejná modulace jako v současných sítích (GMSK), u vyšších schémat je použita nová modulace 8PSK. Čísla udávají maximální rychlost na jeden timeslot, kterých lze najednou teoreticky využít až osm.
Zatímco dnes u GPRS lze dosáhnout teoretické rychlosti 160 kb/s, u EDGE jsme na trojnásobku, teoretické maximum je 474 kb/s. Jenže stejně jako u GPRS, ani s EDGE nikdy nebudete mít sami pro sebe celý vysílač, většinou také nebudete přímo u něj, v praxi se proto hovoří o rychlostech 80-160 kb/s. EDGE je zkrátka asi třikrát rychlejší než současné možnosti mobilního připojení k internetu.
Pro mobilní operátory je rovněž důležité zvýšení kapacity mobilní sítě. Do prostoru, který dnes plně využije jediný člověk s GPRS, se za stejných podmínek vejdou tři uživatelé EDGE.
Co lze dělat s EDGE?
Z pohledu uživatele se s EDGE až na zvýšenou rychlost téměř nic nezmění. Stále bude používat stejné internetové služby, nanejvýš přibudou další, které s „pomalým“ GPRS není možné využívat.
Nejvíc se hovoří o možnosti přenosu videa, ale tato funkce je podle mého názoru spíše marketingová než prakticky využitelná. Důležitější ale bude například možnost přímého přístupu k Microsoft Exchange, což dnes s GPRS docela drhne, rychleji se budou načítat webové stránky, už nebude problém v případě potřeby stáhnout soubor.
EDGE ale nebude nutné využívat jen při spojení telefonu s počítačem. Přímo v mobilu jsou přece e-mailové a wapové prohlížeče, rychleji se budou odesílat multimediální zprávy. EDGE se také bude velmi hodit s novou službou Push to talk, kdy telefon funguje jako vysílačka (přečtěte si o ní článek).
Mobilní telefony a mobilní operátoři
EDGE bohužel nefunguje na současných mobilních telefonech, jsou potřeba přístroje, které si rozumí s novým typem modulace. Zatím jich nebylo mnoho představeno, jsou to prakticky jen Nokie, analytici však odhadují a sami výrobci jejich prognózy potvrzují, že v budoucnu bude EDGE podporovat téměř každý nový telefon. V současnosti nebo blízké budoucnosti to budou tyto mobily:
V současné době běží na světě EDGE u sedmi mobilních operátorů v šesti zemích: USA (Cingular Wireless a AT&T Wireless), Bermudy (AT&T Wireless), Puerto Rico (AT&T Wireless), Chile (Telefonica Moviles), Hong Kong (CSL) a Thajsko (AIS). Dalších více než padesát operátorů se už rozhodlo, že EDGE do svých sítí zavedou. Kolik je to bude stát? V případě České republiky se náklady odhadují přibližně na miliardu. Není to málo, ale ve srovnání s UMTS je to pakatel. Čeští operátoři se zatím k zavedení EDGE příliš konkrétně nevyjádřili. Jen Eurotel podle vyjádření svého ředitele
monitoruje situaci.
EDGE není slepá cesta
Pokud se mobilní operátoři rozhodnou investovat do EDGE, brána ke skutečným sítím třetí generace se jim nezavře. UMTS a EDGE totiž mohou velmi dobře žít vedle sebe. Operátor do důležitých lokalit – kancelářská centra, velká města atd. – zavede UMTS a na zbytku území, kde by bylo neefektivní stavět drahé sítě třetí generace, bude možné využívat přijatelně rychlé EDGE.
Neodpustím si ale napsat kacířskou myšlenku, která se asi mnohým dere na jazyk a která už byla mnohokrát vyslovena: proč vlastně stavět drahé sítě UMTS? Není na ně v současné době příliš brzo, když je zde technologie, která je levnější a v praxi dostatečně dobře použitelná?