Asi tak před rokem jsem v nějaké diskusi četl názor, že problém Čechů je ten, že si nechají kydat na hlavu a proaktivně se nesnaží. Že něco takového třeba v Polsku není možné, jelikož tam se lidi o svá práva bijí. Že tam by si na operátory dupli.
A já si myslím, že na tom něco bude. Vysoké bankovní poplatky, vysoké ceny mobilních služeb. Suverénně nejdražší oblečení se suverénně nejhorší nabídkou, atd. To všechno si v ČR zákazníci nechají líbit a nic moc s tím nedělají.
Zvláštní, že když k tomu samému vybídne představitel ČTU, aby lidi prostě tlačili na své operátory
(a jak logicky jinak než pohrůžkou odchodu a přechodu ke konkurenci), tak je to najednou špatně?! Jako proč? Najednou je vyjednávání o ceně něco sprostého a nebo ponižujícího? :) Jako proč?
Nebo si snad někdo myslí, že aukce na operátory, které pořádají firemní zákazníci, je ve své podstatě něco jiného? U nich se také jedná o vyjednávání na Bagdádském tržišti?
Ale no tak.
Tohle je přesně ten důkaz neschopnosti českého národa. Pořád jen čekat, až jim něco samo spadne do klína.
btw: stejně tak může platit úroky u hypotéky, jaké na mne zkusí banka, když si testuje, kolik jako zákazník skousnu. Ale taky můžu vzít nabídku, jít s ní do dalších 2 bank. Vzít nejvýhodnější nabídku. A udělat tohle kolečko přes banky ještě několikrát. A rázem ze 4,5% máte 3%. Ale chce to něco dělat. A nestydět se za to. Nebát se toho. A nepovažovat to za něco co by se dělat nemělo.
