Už loňské Vivo X90 Pro bylo výborným fotomobilem, nicméně novinka Vivo X100 Pro přináší zlepšení v oblastech, kde minuloroční model mírně ztrácel na konkurenci. Předně se jedná o nový foťák s teleobjektivem, ten se nyní dočkal 4,3× zvětšení, tedy 100mm přepočteného ohniska. To ovšem není vše, Vivo přidává velmi povedený 10× digitální zoom.
Vivo X100 Pro je téměř perfektní fotomobil, jenž má naprosté minimum chyb a problémů. Ty navíc uniknou pozornosti běžného fotografa a pro profesionála nepředstavují zásadní problém. Vivo se navíc může pochlubit univerzálním použitím do všech situací, ale i skvělým videem.
Na zádech mobilu se nachází tři foťáky, ten hlavní má 50Mpx rozlišení, velký snímač jednopalcového typu, optickou stabilizaci a světelnost F1,8. Ultraširokáč se dočkal solidního vylepšení v podobě 50Mpx snímače o velikosti 1/2,76", objektivu se světelností F2,0 a přepočítaného ohniska 15 mm. Zajímavější je foťák s teleobjektivem, ten má 100mm přepočítané ohnisko, periskopickou konstrukci, docela velký 1/2" snímač, světelnost F2,5, 50Mpx rozlišení a nechybí optická stabilizace obrazu. Nyní si pojďme výstup foťáků rozebrat podrobněji.
|
 | rozměry a hmotnost: 164 × 75 × 9,1 mm, 225 g
displej: 6,8", kapacitní LTPO AMOLED, 1 260 × 2 800, 453 PPI
sítě: GSM, 3G, LTE, 5G
konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 7, Bluetooth 5.4, GPS
paměť: 512 GB, RAM: 16 GB, baterie: 5 400 mAh
procesor: Mediatek Dimensity 9300 (8× Cortex-X4, 3 GHz, 4nm)
operační systém: Google Android 14
fotoaparát: 50MPx, video (7 680 × 4 320), autofocus, blesk |
| cena: 26 989 Kč |
Přirozené podání barev i detailů
Všechny foťáky na mobilu se pyšní velmi přirozenými detaily kresby. Některé konkurenční telefony kresbu přeostřují a tím se snaží, aby působila „detailněji“, jenže spíše tím jemné detaily ničí. Vivo se tomuto přístupu maximálně vyhýbá, takže i jemné struktury na fotce vypadají výborně. Zároveň i přes minimální doostření si zachovávají mnoho detailů a platí to i o vzdálených objektech, kde se kresba u jiných mobilů už slévá.
Ukázkové snímky z hlavního foťáku
Velmi podobné hodnocení platí i u barev. Vivo fotky lehce zkrášluje a přidává saturaci, takže výsledné fotky vypadají dobře. Zároveň však úpravy nejsou příliš výrazné a z fotek lze stále velmi dobře poznat, že byly foceny při polojasném zimním dnu nebo v mlhavém večeru. Barvy tedy jsou autentické, ale zároveň působí líbivě.
Ukázkové snímky z foťáku s teleobjektivem vč. 10× zoomu
Ještě se vraťme ke kresbě více konkrétněji. Hlavní snímač má opravdu výbornou kresbu a dají se velmi dobře rozpoznat i objekty v dálce. Jeho dvojnásobné digitální přiblížení funguje solidně, ale kresba je o něco méně ostrá, než když přepnete na teleobjektiv. Ten je opět výborný a velkým překvapením je 10× digitální zoom, který je znatelně lepší než jen pouhé přiblížení fotky vyfocené na 4,3× přiblížení – porovnání je níže.
10× zoom vlevo, pravo jen přiblížený detail z fotky na 4,3× zoom
Kresebně „nejslabším“ foťákem je ultraširokáč, toto označení je v uvozovkách, protože je stále silně nadprůměrný vzhledem k ostatním ultraširokáčům. Stále má dobré detaily ve dne a překvapivě i v noci.
Ukázkové snímky z ultraširokáče
Vivo opět kraluje noci
Telefon má velmi povedený noční režim. Pokud jej zapnete, fotky mají i přes vysoké ISO kresbu jako za dne. ISO na hlavním foťáku se dostane klidně na 1 000, ale v nočním režimu to na kresbu nemá výrazný vliv. U foťáku s teleobjektivem ISO vystřelí klidně na 1 800 nebo 3 000, ale opět bez zásadního vlivu na kresbu. Noc má největší dopady na ultraširokáč, který nemá optickou stabilizaci obrazu, jemu se ISO dostane i na 7 500 a to už jde poznat na šumu, ale fotky jsou stále velmi dobře použitelné.
Noc: postupně ultraširokáč, 1×, 2×, 4,3×, 10× zoom
Vivo zřejmě velmi dobře pracuje s multiexpozicí a je schopné z osvětlených míst dostat kresbu bez šumu. Telefon také velmi dobře pracuje s tmavými místy na scéně, což jsem chválil i u X90 Pro. Foťáky se nesnaží příliš zesvětlovat tmavé části scény, namísto kresby by z ní vytáhly šum. Pokud na fotce má být něco tmavého, Vivo to tak nechá, což pomáhá detailům, ale zároveň daná fotka působí přirozeněji.
Ultraširokáč, hlavní foťák a foťák s teleobjektivem v noci
Noční fotky jsou velmi povedené, mají přirozené barvy i kresbu, zachovávají hodně detailů a příliš nezáleží na vybraném foťáku. Ten hlavní bude nejkvalitnější, v závěsu je foťák s teleobjektivem a mírně horší je ultraširokáč. Nemusíte se bát použít kterýkoli z nich, jen nezapomeňte zapnout noční režim.
Šero a pohyb jsou nejnáročnější podmínky
Nejzrádnější podmínky jsou v momentu, kdy již venku není moc světla, ale zároveň ještě není noc. Mobil si v takovýchto podmínkách poradí velmi dobře, což můžete vidět na porovnání níže. Nejvyšší ztráta detailů kresby je u ultraširokáče a v jemných strukturách, zbylé objektivy mají velmi dobrý výstup.
Podvečer: postupně ultraširokáč, 1×, 2×, 4,3× a 10× přiblížení
Úplně nejnáročnější situací jsou horší světelné podmínky při focení pohybu. V takovém případě mobil musí zvyšovat ISO, aby mohl mít kratší závěrku pro zmrazení pohybu. Nadto není možné využívat žádných chytrých metod skládání více snímků dohromady, protože by kvůli pohybu na scéně nelícovaly.
Momentka v náročných světelných podmínkách
Pro zachycení pohybu jsem použil režim Momentka, který při zmáčknuté spoušti neustále zaznamenává snímky a uloží posledních dvacet před odebráním prstu z tlačítka spouště. Režim se zachoval dobře při vyhodnocení scény, takže u rychle se pohybujícího psa zkrátil čas závěrky na úkor šumu. Kresba na fotce není dobrá, nicméně ze psa není rozmazaná šmouha, takže režim skutečně poslouží pro zachycení různých momentek i ve velmi náročných situacích. Pro lepší výsledek byste si museli pořídit bezzrcadlovku – ovšem jedná se asi o poslední oblast, kde mobily nedokážou výpočetním výkonem nahradit plnohodnotný foťák.
Minimum optických vad
Problémů či nedostatků je na foťácích opravdu jen minimum a nejsou kritické; abychom nějaké našli, půjdeme více do detailů. U hlavního foťáku si již musíte dát pozor na menší hloubku ostrosti, což je dáno velkým senzorem a dobrou světelností. Jedná se tedy o fyzikální vlastnost a musíte si dát pozor na rozostřené pozadí nebo popředí. Pokud ostříte do dálky, objekty blízko budou mimo hloubku ostrosti a obdobně při ostření na blízko budou mírně rozostřené vzdálené objekty.
Tohle není rohová neostrost, ale část scény mimo hloubku ostrosti
Když už jsme u optiky, občasně můžete narazit na odlesky. U ultraširokáče mohou jít od zdroje světla nepatrné světlé paprsky, v noci okolo lamp mohou být menší hvězdičky, nic z toho není zásadní. U hlavního foťáku jsem se několikrát setkal s případem, kdy se na kontrastní scéně ukázala mírná světlá záře, což mírně snižovalo kontrast scény, ale opět se nejedná o nic zásadního.
Paprsek světla u ultraširokáče
U foťáku s teleobjektivem zase můžeme pozorovat podivné obrazové artefakty okolo světelných zdrojů v noci. Vytváří pod a nad nimi vodorovné světelné pruhy a jsou výraznější s rostoucí intenzitou osvětlení. Nezáleží na typu světla, takže se spíše než o optický problém jedná o chybnou softwarovou úpravu fotky.
Teleobjektiv a světelné pruhy okolo pouličních lamp
Běžné nedostatky jako okrajovou neostrost, chromatickou aberaci, vinětaci nebo zkreslení téměř nejde v JPEGu zpozorovat, případně se jedná o velmi specifické situace a hledání chyb se 100% přiblížením. Vlastnosti jako dynamický rozsah jsou výborné na všech foťácích.
Vysoké rozlišení, RAW a video
Pokročilým fotografům nyní přiblížím fungování RAWu a proces vyvolávání fotek. V okamžiku po vyfocení snímku se data analogově zesílí (podle hodnoty ISO), následně se převedou na digitální signál a poté nastane proces spojování pixelů (pixel binning). Ačkoli všechny snímače mají 50 Mpx, rozlišení se u nich sníží na 12 Mpx, to stále do vysoké míry zachovává detaily, ale snižuje velikost fotky v úložišti. V další moment začínají softwarové úpravy fotek, surová data fotky (RAW) by se měly vytvořit ještě před úpravami, ale v praxi vznikají během softwarových zásahů. Po aplikace všech filtrů nebo úprav navržených umělou inteligencí vzniká výsledná fotka.
Z hlediska kvality fotky může nastat ještě jeden případ, a to je režim Vysokého rozlišení. Ten obchází většinu výše popsaného procesu, takže neprobíhá pixel binning ani tvorba RAWu, mobil také aplikuje jiné filtry a úpravy. Níže si rozebereme kvalitu běžných výsledných fotek, snímků ve vysokém rozlišení a RAWů včetně tzv. SuperRAWů, rozdíl mezi nimi si ukážeme v praxi.
Níže proti sobě postavíme všechny výše vyjmenované případy. Logika řazení výřezů bude vždy stejná – vlevo nahoře je běžný JPEG, vpravo nahoře se nachází RAW, vlevo dole SuperRAW a vpravo dole fotka ve vysokém rozlišení. Kromě jedné výjimky jsou všechny výřezy na 100% přiblížení vyjma fotky ve vysokém rozlišení, která je na 50% přiblížení, což díky jejímu vyššímu rozlišení ukáže stejně velký výřez jako u ostatních fotek. Výřezy nejlépe odhalí rozdíly mezi typy zpracování fotek.
Ultraširokáč, klikněte pro zvětšení
Na ultraširokáči se dá hezky ilustrovat rozdíl mezi RAWem a SuperRAWem (první snímek, fotka vlevo dole), ten má výraznou vinětaci, což značí, že SuperRAW vzniká před aplikací většiny softwarových úprav. RAW má odstraněnou vinětaci, což ovšem zvýrazní šum a nepřirozenou pixelovou strukturu v detailech, oboje se ztratí v běžném JPEGu i na fotce ve vysokém rozlišení. Ta není od normálního výstupu výrazně odlišná, má mírně jemnější a přirozenější kresbu. Paradoxně oba RAWy nemají aplikovanou korekci zkreslení, to mají až JPEGy.
Hlavní foťák, klikněte pro zvětšení
Stejné trendy vidíme i na hlavním foťáku, oproti SuperRAWu má RAW mírně saturovanější barvy, přičemž JPEGy mají ještě líbivější barvy. Realitě více odpovídají dobarvené snímky, neboť RAWy často nemívají perfektní barvy ani ostrost a zlepšovat tyto vlastnosti při vyvolávání RAWů je běžné u i plnohodnotných foťáků. Na fotce s lesem je hezky patrné, jak SuperRAW nemá optimální detaily, RAW to mírně přežene s jejich doostřením a běžný JPEG nabídne dobrou střední cestu.
Foťák s teleobjektivem, klikněte pro zvětšení
Foťák s teleobjektivem nejvíce přeostřuje detaily v JPEGu, což je na 100% výřezu mírně patrné a u fotky ve vysokém rozlišení zřejmé. Pokud jako profesionální fotograf chcete fotit do RAWu, mírně lepší volbou bude SuperRAW, který více odpovídá RAWu u plnohodnotných foťáků, také nabídne neutrálnější barvy a vyšší dynamický rozsah, což je pro úpravu fotek optimální.
Když si porovnáme velikosti fotek, RAWy mají typicky 24 MB, běžné JPEGy od 4 do 8 MB podle scény. Fotky ve vysokém rozlišení mívají typicky 14 až 20 MB. Při volbě jakéhokoli RAWu se automaticky vygeneruje i fotka do JPEGu, RAW lze pořizovat v režimu Pro.
Ukázkové video:
Na moment se ještě zastavíme u videa, maximum je sice 8K 30 fps, ale praktičtější je 4K při 60 fps – půlminuta takového videa zabere zhruba 250 MB při výchozím kodeku H.265. Video je velmi kvalitní, plynulé a těží z dobrých foťáků. Můžete se i ve 4K rozlišení přepínat mezi jednotlivými objektivy, byť v tento moment je patrná změna světelnosti i barev.
Závěr
Fotomobil Vivo X100 Pro se velmi povedl, zaměřil na mírné slabiny minulého modelu, což vyústilo ve výraznější mezigenerační posun v kvalitě. Předně se jedná o foťák s teleobjektivem, namísto 50mm přepočteného ohniska u Viva X90 Pro (2× zvětšení) zde máme 100mm přepočtené ohnisko (4,3× zvětšení) a velmi povedený 10× digitální zoom.
Dalšího zlepšení se dočkal ultraširokáč, který si poradí i v náročnějších světelných podmínkách a patří k nadprůměru, byť striktně technicky za dalšími dvěma zadními objektivy mírně zaostává. Perfektní je noční režim, při jeho aktivaci z fotek zmizí šum a některé části scény vypadají čisté a zřetelné jako za dne.
Objektivních i subjektivních výtek je zde naprosté minimum. Pokud už nějaká existuje, většinou se týká specifického případu nebo ji lze spatřit při 100% přiblížení či pouze v RAWu. Vivo X100 Pro je skvělý fotomobil, který mohu doporučit běžným fotografům i těm pokročilým, kteří budou fotky vyvolávat z RAWu nebo nahrávat videa.
