Od nového roku bude platit dvouletá záruka na většinu zboží, na kterou byla až dosud uplatňována šestiměsíční nebo roční záruka. Ačkoliv na první pohled přináší jen samá pozitiva, skrývá také určité problémy.
Zákon platí pro koncové prodejce
Dávat na výrobky (v našem případě mobilní telefony a příslušenství) dvouletou záruku přikazuje prodejcům, kteří prodávají koncovým zákazníkům, nový zákon 136/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb. Důležitá je, že dvouletou záruku nepředepisuje zákon ani distributorům ani výrobcům, pokud tyto subjekty neprodávají výrobky koncovým zákazníkům.
Co z toho plyne? Konečný závazek dvouleté záruky leží vždy jen a pouze na prodejci. Pokud tedy dává výrobce na výrobek záruku pouze jeden rok, musí druhý rok z dvouleté záruky hradit prodejce ze svého. Je tedy jasné, že bude muset patřičným způsobem upravit svoje marže, aby kvůli prodlouženým záručním opravám nezkrachoval. Podle našich zdrojů ale nepůjde o nijak markantní částku, mohla by se pohybovat například někde okolo procenta z koncové ceny. Z pohledu marže obchodníka to jsou ale leckdy desítky procent.
Je zde ještě jedna záludnost. Nikdo neví, co se s mobilními telefony v druhém roce jejich života bude dít. Zatímco první rok mají výrobci už poměrně dobře podchycen a dokážou odhadnout náklady, které je třeba investovat do záručních oprav, k problémům, které se objeví druhý rok, nejsou k dispozici statistiky. Obchodníci budou muset ke stanovení výše fondu pro opravy využít metody různě kvalifikovaných odhadů, které možná nebudou mít daleko k pověstnému „cucání z prstu“.
K nové záruční lhůtě se zatím vyjádřil pouze Siemens, který dvouletou záruku akceptoval, a Nokia, která bude svým distributorům nadále poskytovat jen jednoletou záruku. Ostatní výrobci zatím podle našich informací svoje stanovisko zvažují, nicméně lze předpokládat, že na dvouletou záruku nepřistoupí všichni. V takovém případě zůstane břemeno záruky druhého roku buď na prodejci, nebo distributorovi, případně se o něj distributor a prodejce vzájemně podělí; tento kompromis asi nastane nejčastěji.
Když prodejce zkrachuje
Dvouletá záruka ale může uživateli i uškodit. Pokud prodejce mobilního telefonu, na který výrobce dává jen rok záruky, zkrachuje v době plynutí druhého roku záruky, nemá zákazník šanci dovolat se záruční opravy. Záruku musí podle zákona poskytovat prodejce, nikoliv výrobce nebo distributor. V tomto případě má zákazník smůlu a musí opravu platit ze svého.
Na celé věci je zajímavá ještě jedna věc. Dvouletá záruka není v zemích EU standardem, jak se občas mylně dozvídáme. Je zde definována pouze dvouletá odpovědnost výrobce za výrobek, což není totéž co záruka. Před vstupem do EU ale budeme muset naši legislativu sjednotit – budeme mít tedy opět jiný zákon a nové záruční podmínky budou zase zkráceny?
Kdyby byla dvouletá záruční doba v podobě, jakou ji vymysleli naši zákonodárci, běžná i v Evropské unii, byli bychom v trochu jiné situaci. EU je dostatečně velká organizace na to, aby přesvědčila výrobce, že by se mohli přizpůsobit. Teď se ale nelze divit Nokii a pravděpodobně ani dalším výrobcům, že kvůli malé České republice nejsou ochotni změnit svoji obchodní politiku. Pokud by na naše podmínky přistoupili, za chvíli by měli na krku distributory z ostatních zemí: „My chceme taky“.
Filutové přijdou zkrátka
Dvouleté záruky budou zcela jistě chtít využít různí filutové ve svůj prospěch. Před koncem záruky, po dvou letech, se jim „náhodou“ rozbije mobil a budou jej chtít vyměnit za nový. Vězte však, že s platností nového zákona se podstatně zpřísní reklamační řízení a rozhodně při koupi nového telefonu nepočítejte s tím, že jej do dvou letech vrátíte zpět. Za mnohé vady, které se ještě dnes daly bez problému uhrát na záruku, budete muset od příští roku už platit. Dvouletá záruka zkrátka nemá jen samá pozitiva.
Tip: Pokud vás Závazkové právo Občanského zákoníku (část osmá) zajímá, podívejte se na stránku business.center.cz/business/pravo/zakony/obcanzak/cast8h2.asp, kde jsou změny vyznačeny tučně.
