Po včerejším setkání s novináři v NMC Eurotelu jsme měli možnost aspoň na pár desítek minut nahlédnout pod pokličku práce měřících techniků sítě Eurotel. Jak vypadá jejich práce a jaká měření při ní vlastně provádějí?
Eurotel – nejlepší pokrytí široko daleko
Oddělení kvality sítě provádí po celý rok nejrůznější měření kvality pokrytí, a to jak pro sítě Eurotel T!P a Eurotel GSM Global, tak pro sítě Oskar a T-Mobile. K měření slouží 6 měřících vozů Mitsubishi Pajero + 1 Škoda Fabia, se kterou se momentálně pozvolna rozbíhají statické GPRS testy. Kromě měřicích vozů se pak používají také speciální in-door měřicí jednotky pro měření kvality pokrytí uvnitř budov. Měření probíhají tak, že speciálně upravený telefon umístěný v mobilní měřicí jednotce (Sagem 75 pro voice/CSD a Motorola Timeport 260 pro GPRS) naváže spojení s měřicí jednotkou pevně umístěnou v měřicím středisku (u GPRS naváže spojení u daného operátora). Kvalita tohoto hovoru se pak pečlivě analyzuje a později vyhodnocuje. Každý hovor přes každého operátora trvá přesně 85 sekund a po každém hovoru následuje 30 sekund pauza. Hovory jsou uskutečňovány nepřetržitě, po celou dobu měření.
Pro operátora je pak nejdůležitější informace o tom, kolik hovorů nebylo možné navázat kvůli špatnému pokrytí (NSR – No Service Rate), kolik hovorů nešlo uskutečnit kvůli přetížení sítě (CBR – Call Blocking Rate) a kolik navázaných hovorů „spadlo“ (CDR – Call Drop Rate). Kromě toho se také vyhodnocuje kvalita zvuku přenášeného hovoru, kterou charakterizuje VQM (Voice Quality).
Oddělení kvality sítě provádí v průběhu roku následující měření:
- 12 měst s více jak 100 000 obyvateli – nejméně dva dny v měsíci
- 13 měst s více jak 50 000 obyvateli – jednou za tři měsíce
- 18 000 km silnice první třídy a třídy E – dvakrát ročně
- měření 73 okresů – jednou za dva roky
- měření 66 letních a 64 zimních rekreačních oblastí – jednou ročně
- měření 124 největších hypermarketů
- speciální měření (problémové lokality, významní zákazníci)
- kontrolní měření pro ČTÚ
- in-door měření
Jak se co dělá
Oddělení pro kontrolu kvality sítě skýtá celkem 11 zaměstnanců Eurotelu. Jeden z nich je přitom manažer, 7 z nich provádí měření v terénu a další čtyři se starají o vyhodnocování statistik, obsluhu měření na straně sítě (hovory jsou navazovány s PBX Eurotelu) a fungují také jako technická podpora. Technici, kteří provádějí měření přímo v terénu však mají také rozděleny své úkoly. Někteří z nich se starají o velká města, jiní zase o ta menší města okolo 100 tisíc obyvatel, další o tzv. okresy (tedy o všechny obce na jejich území) a konečně poslední jsou technici, kteří provádějí měření v „problematických“ oblastech. Kromě toho ani měřící vozy nejsou rovnocenné – Eurotel totiž momentálně používá dva typy měřicích kompletů, přičemž každý z nich umožňuje zaznamenávat téměř identické údaje.
Za problematickou oblast se pak považuje taková oblast, kde buď došlo k razantnímu zhoršení kvality služeb Eurotelu, které se projevilo při více měřeních a nebo místo, ve kterém při měření vyšly radikálně odlišné údaje, které by mohly značit chybu měření a nebo nějakou neobvyklou situaci v síti. Doslova Černým Petrem je pak měření in-door pokrytí pomocí techniky proklínaného „batůžku.“ Onen batůžek totiž obsahuje techniku za několik tisíc Eur, přičemž se s nadsázkou dá říci, že co Euro to gram a to nesmíte zapomenout, že obsah batůžku je opravdu drahý. Měření in-door pokrytí je opravdu trénink fyzičky technika. In-door měření s dobou trvání nad hodinu je pak považováno za fyzický výkon, který si ten rok již nikdo příliš nepřeje zopakovat.
To měření ve vozidlech bývá u techniků značně oblíbenější. Každý den vyjíždí všechny vozy na jednotlivá měření, přičemž pracovní doba každého z techniků je 7,5 hodiny měření + doba na přepravu na místo. Technik je v tomto případě spíše řidičem, protože neustále projíždí měřenou lokalitou, a to buď stále dokola (u měření ve městech) a nebo po jednotlivých silničkách v každé obci (a to i tam, kam byste normálně se svým autem asi nevjeli, protože byste tomu už neříkali silnice) a kusu lese (u měření v okresech). Kromě těchto měření pak samozřejmě probíhají čas od času měření speciálně jen dálnic a silnic 1. třídy. Prozatím by se mohlo čtenáři zdát, že Eurotelu (potažmo jinému operátorovi) by na tuto práci mohl stačit jen profesionální řidič. Problém je ale v tom, že pokud technika nefunguje tak jak má, tak se musí s řidiče opět stát technik, který musí daný problém začít řešit. Přeci jen tato měření kvality a měřicí přístroje stojí Eurotel nějaké peníze a den, kdy by měřicí vozidlo jen tak stálo vyjde Eurotel poměrně draho.
Měří se všichni
Další věc, která možná někoho z vás může zarazit, je to, že všichni operátoři měří kvalitu všech sítí. Toto je totiž jeden z mála případů, kdy si operátoři vyšli alespoň trochu vstříc a nikomu z nich to zaprvé nevadí a zadruhé za to nikdo z nich nemusí platit. Všichni operátoři si totiž mezi sebou vyměnili jistý počet SIM karet, na kterých jsou všechny vnitrostátní služby zdarma. Tyto SIM karty mají k dispozici jednak měřicí vozy a jednak také technici, kteří se starají o propojení sítí (pro kontrolu funkčnosti propojení).
Během naší téměř dvouhodinové jízdy lokalitou, kterou jsme si sami vybrali jsme zrovna měli štěstí na měření, kdy Eurotelu fungovalo vše handovery počínaje a navazováním hovorů konče. Samotné měření však probíhá oboustranně – to znamená, že třikrát za sebou navazuje spojení telefon v autě a třikrát za sebou zase pobočková ústředna v budově Eurotelu. Je totiž důležité vyzkoušet funkčnost spojení v obou směrech (v GSM totiž není odchozí hovor zcela identický s hovorem příchozím – neboli originace není to samé jako terminace).
