Poznámka: I když se tento článek přímo netýká mobilních telefonů a telekomunikací, i přesto je s nimi a hlavně s lidmi kolem nich spojený. To je také důvod, proč jsme se rozhodli jej vám, čtenářům MobilManie, přinést.
Jak to celé začalo
Je páteční večer, venku se stmívá a já sleduji jeden ze serverů, které informují o povodních. Náhle se objevuje informace, že se v Roudnici nad Labem objevil jeden ze dvou pohřešovaných lachtanů. Chvíli poté se pak objevuje další zpráva, že ho má dokonce někdo na zahradě. V mé hlavě se pomalu začíná rodit nápad, jak konečně místo nepřímé pomoci obětem záplav pomoci také přímo. Po rozhovoru s ředitelem pražské ZOO je vše jasnější. Pražská zoologická zahrada po lachtanovi pátrá již 3 dny téměř nepřetržitě, po několika nepravdivých informacích o výskytu lachtana již nechce, obzvláště v noci, vyjíždět někam mimo Prahu. Pokud se ale informace potvrdí, tak na místo vyrazí. To půjde ale až ráno, kdy se celý tým zoologů vyspí, protože jejich únava by jim nedovolovala v noci někam jet a už vůbec ne řídit auto.
Zkouším tedy volat Ivo Kosířovi, což je člověk, se kterým jsem se seznámil již při psaní článků o Eurotel VSAT BTS, kterou spolu s dalšími dvěma spolupracovníky vymyslel. A proč jsem volal právě jemu? S Ivem jsme se totiž měli o víkendu jet podívat na to, jak se obsluhují a udržují při povodních BTS, a tak mě napadla myšlenka, zda nespojit příjemné s užitečným a při obhlídce vysílačů nepomoci při chytání lachtana. Ivo okamžitě souhlasil a řekl, že má člověka, který je schopný kdykoliv vzít terénní auto, naložit v sídle Eurotelu v Praze Pankráci náhradní díly, které je potřeba v průběhu soboty dopravit do Severních Čech, koupit ryby pro lachtana, naložit jeho ošetřovatelku a vyjet. Tuto potěšující informaci jsem okamžitě zavolal do pražské ZOO, kde je to více než potěšilo, neboť jejich vybavení, co se dopravních prostředků týče, příliš neumožňovalo jezdit do zaplavených oblastí.
Noc plná nejistoty
Vše tedy bylo předběžně dohodnuto a nastala noc plná telefonování, ověřování, prověřování a shánění informací. Kolem páté hodiny ráno to už vypadalo beznadějně. Hodinu na to se ale ozval operační důstojník Ústředního krizového štábu, že v Ústí nad Labem našla armáda při pravidelné prohlídce Střekova lachtana a že si pro něj může zoologická zahrada přijet. Volal jsem tedy do ústecké ZOO, která okamžitě vyjela na místo. Během následujících dvou hodin nastal hon na lachtana, kdy armáda spolu se zaměstnanci ústecké zoologické zahrady lachtana nacházela a ztrácela. Teprve po východu slunce bylo vše o něco jasnější. Kolem osmé hodiny jsme se tedy domluvili s ředitelem pražské ZOO, že odvezeme ošetřovatelku Zuzku k jejímu lachtanovi terénním autem, které by nemělo mít s bahnem a vodou do jednoho metru problémy. Zároveň Eurotel nabídl k využití člun, se kterým se chystal v Ústí nad Labem objíždět BTS v zatopeném Střekově.
A jdeme do akce
Vše tedy bylo dohodnuto a Ivo přislíbil, že auto bude během hodiny připraveno u Národního divadla i se vším potřebným a dvěma techniky, kteří se pak na místě postarají o opravu a doplnění paliva u tamních vysílačů v zatopeném Střekově. Technici Tomáš Fussgänger a Jonáš Hroch k Národnímu divadlu přijeli včas a tak jsme se krátce po deváté vydali na cestu do ZOO. To bylo také poprvé, kdy jsem se podívali do oblastí Prahy, které byly postiženy velkou vodu. Byl to otřesný obrázek zatopených domů a poničených silnic. Ukázalo se, že bez terénního vozidla bychom se ani přes půlmetrovou vodu a nánosy bahna nedostali.
Takhle vypadalo auto po průjezdu Prahou
Když jsme přijeli do ZOO, tak ošetřovatelka Zuzka zrovna krmila tučňáky. Naložili jsme tedy dva obrovské kýble ryb pro uprchlého lachtana. V ústecké ZOO totiž kvůli složité situaci v zásobování a dopravě měli jen posledních pár ryb. Ty byly pro odchycení hladového lachtana naprosto nezbytné. Kromě toho lachtan čtyři dny nejedl (živí se jen mořskými rybami) a byl výrazně zesláblý. Hrozilo, že když se jej nepodaří alespoň nakrmit, tak že zemře. Chvíli poté, co jsme vyjeli ale zazvonil telefon a my se dozvěděli, že je vše jinak. Lachtan je nyní v Děčíně, kde ho hlídají tři čluny. Lachtan v Ústí nad Labem se ztratil z dohledu. Vypadá to tedy, že lachtan v Děčíně bude jiný než v Ústí nad Labem. Nastává ale problém, Děčín je příliš daleko a i když jsme jeli jak nejrychleji to šlo, tak přes zatopené oblasti by doprava ošetřovatelky a ryb, které lidem v Děčíně rychle docházely, trvala příliš dlouho.
Situace se komplikuje
Ošetřovatelka Zuzka byla strašně nešťastná. Oba dva lachtani pro ni byli něco jako členové rodiny. Od jejich mládí je krmila, hrála si s nimi, cvičila je, těšila se z jejich radosti a úzkostí nespala, když byli nemocní. Byla to hrozná situace, kdy jsme věděli, že do Děčína nedojedeme včas a že lachtan nám uplave. Po chvíli dostáváme zprávu, že děčínský lachtan je právě dvousetkilový sameček Gaston. Když se po dálnici začínáme blížit k Roudnici nad Labem, tak vzniká nápad, že bychom se mohli zkusit na místo dopravit helikoptérou, pomocí které bychom mohli chytit Gastona do sítě a vytáhnout ho ven ze silného proudu řeky Labe. Společnými silami se pak daří sehnat helikoptéru, která se okamžitě vydává z Ústí nad Labem pro naši záchranou výpravu. Naštěstí ji totiž není potřeba a na letecké základně je v danou chvíli mnoho dalších letuschopných strojů.
A jsme na letišti, na fotografii vlevo je Tomáš a Zuzka a na fotografii vpravo Jonáš, Láďa a opět ošetřovatelka Zuzka.
Oba dva zaměstnanci Eurotelu naštěstí znají cestu k letišti i letiště samotné. Tomáš je totiž pilotem helikoptér a Jonáš zase umí pilotovat menší letadla. Ještě po cestě se také sjednává pomoc s roudnickým letištěm, které okamžitě poskytuje síť, která by dvousetkilového Gastona byla schopna unést. Ředitel letiště také shání tamního odborníka přes záchranné akce ve vodě a bývalého reprezentanta ČR v kanoistice, Ladislava Lahovského. Přijíždíme na letiště v Roudnici. Síť je již připravena a Láďa je na cestě, asi to ale nestihne. Mezitím sháníme od krizového štábu v Děčíně kontakt na lidi, kteří jsou u Gastona na člunu. Podařilo se, jakmile přiletíme helikoptérou, tak se Zuzka spustí spolu s rybami na jeden z raftů. Tomáš se nabízí, že poletí také. Kromě pilota vrtulníku je také profesionální horolezec a potapěč, takže by mohl Zuzce při chytání Gastona pomoci. Mezitím však přijíždí Láďa. Nakonec tedy odlétá Zuzka, já, Tomáš, Láďa, dva kýble ryb pro Gastona a sítě na jeho chycení. Jonáš mezitím odváží auto s náhradními díly pro BTS do Ústí nad Labem. Hned, jak tam dokončí potřebné práce, tak pojede za námi do Děčína, stejně jako Tomáš se totiž k této akci nabídl ve svém osobním volnu, které po více než týdnu takřka nepřetržité práce dostal.
Radostné shledání
Let do Děčína je plný napětí. Podle posledních informací jsou totiž na raftech místa jen pro dva lidi. Na člun se tedy spustí jen Zuzka a Láďa. Tomáš celou cestu ještě vysvětluje Zuzce, jak při spouštění se po laně z více než desetimetrové výšky má postupovat. Jsme na místě. Jako první se spouštějí kýble s rybami pro Gastona. Ty už jsou více než potřeba. Druhá se spouští Zuzka, která vypadá, že si snad v tu chvíli ani neuvědomuje, že ji spouštějí na houpajícím se laně z helikoptéry na malý raft uprostřed rozbouřeného Labe a vše zvládá s naprostou profesionalitou. Láďa, který se spouští jako druhý je na podobné akce již zvyklý, takže i jeho spuštění probíhá bez problémů.
Zuzka zjišťuje poslední podrobnosti, poprvé v životě se bude spouštět z helikoptéry
Během chvíle se ale ukazuje, že Gastona nebude možné pomocí helikoptéry chytit, Gaston je celý vyplašený a Zuzku stále zatím nepoznává. Voda pomalu unáší Gastona dále po proudu a tak rafty musejí za ním. Pro helikoptéru by to ale bylo příliš nebezpečné. Ta s námi odlétá na nedaleké fotbalové hřiště, kde spolu s Tomášem vyskakujeme ven. Po chvíli pátrání zjišťujeme, že jsme se ocitli uprostřed zatopeného Děčína, odkud se asi bez lodi nedostaneme. To nám je ale jedno, důležité je získat teď spojení s rafty, abychom věděli, co se děje. Po chvíli bloumání dorážíme s Tomášem do vyklizené restaurace u stadionu, kde je pár zaměstnanců, kteří ji dávají do pořádku. Ještě včera si mysleli, že je voda vyplaví, ale nakonec se zastavila pár metrů od ní.
Už je jasné, že chytit Gastona do sítě nebude možné
Zkoušíme telefonovat na raft, ale nikdo se neozývá. Jsou již pravděpodobně u Hřenska, kde díky zatopení kabelového spoje Českého Telecomu není pokrytí žádného z operátorů. Nejdou zde ani vysílačky, protože dole na vodě mezi skálami se signál téměř nešíří. Jeden z lidí v restauraci však volá svému známému policistovi, který má hlídkovat na kopci u Hřenska. Ano, je tam a má spojení. Podle něj jsou všichni v pořádku. Gaston je mezi třemi rafty a nechává se krmit. Problém je ale v tom, že Gaston je stále vylekaný a nelze jej chytit do sítě. Navíc by si v této situaci mohl v síti silně ublížit.
Zuzka je na palubě, začíná hon, který skončí až v Německu
Ein Ausflug nach Deutschland
Čas a voda utíká a Gastona se nedaří chytit. Navíc se člunem neexistuje žádné spojení. Po chvíli se dostávají čluny mimo skalní masiv, kam již mobilní sítě „dosáhnou.“ Situace se začíná komplikovat. Gaston je stále příliš vyděšený na to, aby se dal chytit a státní hranice je příliš blízko. Původní instrukce navíc zakazovali hranici s Německem překročit. Lidé z raftů se tedy snaží spojit s krizovým štábem a žádají o povolení k pokračování akce na území našich sousedů. Sto metrů před hranicí zvoní telefon, volá přímo ministr vnitra Stanislav Gross, povolení je uděleno. Ministerstvo vnitra a ministerstvo zahraničních věcí vše zařídily.
Rafty spolu s Gastonem se nezadržitelně blíží ke státní hranici. Němečtí celníci, kteří sedí na břehu rozbouřeného Labe vůbec nechápou a jen udiveně koukají na tři rafty a lachtana. Něco podobného se jim asi za dobu služby ještě nestalo. Po chvíli rozpačitého čekání se nakonec odhodlávají k prvnímu slovu. Čeští záchranáři jim vše vysvětlují. Němečtí celníci se ihned rozbíhají k řece, což lidé na raftech zprvu nechápou. Teprve během několika sekund si všímají, že pod vodou jsou umístěny ochranné bóje, které rafty mohou převrhnout. V poslední chvíli ale dávají němečtí celníci bóje dolů a rafty spolu s Gastonem proplouvají do Německa.
Nastává ale druhý problém, raftům dochází palivo. První z nich se musí dokonce vrátit hned po pár stovkách metrů plavby po německém území. Další dva rafty ale pokračují v pronásledování Gastona. Ten se již trochu uklidnil a reaguje na Zuzčin hlas. Asi po deseti minutách je Gaston již úplně klidný a pohrává si s ploutvemi a žadoní o další rybičku. Aby ne, když předtím čtyři dny nejedl. Zuzka najednou všechny přítomné překvapuje a skáče do vody ke Gastonovi. Po chvíli prohlížení zjišťuje, že Gaston opravdu není nikde raněný, jak tvrdili ráno vojáci v Ústí. V Ústí nad Labem to tedy byla Míša, ta se ale ztratila z dohledu. Zuzka je vedle Gastona šťastná a i Gaston vypadá, že je rád, že opět vidí svoji ošetřovatelku.
Zuzka na chvíli vylézá zpět do raftu, ale pak se opět vrhá ke Gastonovi. Má štěstím doslova slzy v očích a v tu chvíli nemyslí na nic jiného než na Gastona. Ještě, že se podařilo přivézt z pražské ZOO ty ryby. Gaston již byl opravdu vyhládlý. Po chvíli ale nastává další obrovský problém. Druhému raftu dochází palivo a tak Zuzka spolu s jídlem pro Gastona přesedá na raft, který by měl ještě pár desítek kilometrů vydržet. Na cestě jsou ale již němečtí kolegové, kteří vezou i palivo pro český raft. Pro druhý raft se mezitím do Německa vypravilo nákladní auto soukromých záchranářů a vodáků, kteří se k celé akci dobrovolně nabídli. Čas plyne a je již jasné, že s jedním raftem se Gastona nepodaří chytit. Zuzčina tvář je plná smutku ale zároveň také štěstí. Gaston přežije a i kdyby se jej nepodařilo v Drážďanech, kde na něj budou čekat zaměstnanci tamní zoologické zahrady, chytit, tak přežije. Gaston byl původně odchycen v přírodě a jak sám ukázal, tak je v ní opět schopen přežít. Hlavním úkolem je jej teď co nejvíce nakrmit. Moře je ještě daleko a je možné, že zase nejméně dva dny nebude jíst.
Když k českému raftu přijíždějí němečtí záchranáři, tak se jen potvrzuje původní obava. Záchranná akce se musí ukončit, neboť most v Bad Schandau je téměř zaplaven a vyčnívá jen metr nad hladinu. Nebude možné pod ním podplout ani na raftu. Zuzka se ještě naposledy loučí se svým milovaným Gastonem. Není ale smutná, je šťastná, že je Gaston v pořádku a že už bude v této chvíli schopný sám doplout až do Hamburgu, kde se stane opět svobodným lachtanem, kterým býval kdysi. Ještě naposledy se s ním loučí a Gaston se svým šťastným lachtaním úsměvem jí mává svou ploutví na rozloučenou.
Šťastný návrat
K večeru se vrací i Zuzka spolu s posádku posledního raftu. Při přejezdu hranic nebyl nejmenší problém, jen bude potřeba pak na celnici nahlásit jména všech osob, které překročili na raftech hranice. Mezitím, co probíhala celá záchranná akce, tak pro nás již přijel Jonáš, který ještě v Ústí nad Labem pomohl kolegům s potřebnou prací a všichni teď ve společnosti posádky předchozích dvou raftů čekáme na Zuzku. Ivo mezitím volá, že až pojedeme zpátky do Roudnice nad Labem vrátit na letiště síť a vybavení, tak se máme stavit u jedné BTS pro dieselový generátor, který bude v neděli v Praze potřeba.
O hodinu později se Zuzka vrací celá vyčerpaná, ale přesto šťastná. Už to není ta strachující se ošetřovatelka, jak jsme ji poznali v Praze. Je klidná a vyrovnaná s tím, že svého Gastona již asi nikdy neuvidí. Stihla se s ním ale rozloučit, zkontrolovat jeho zdravotní stav a hlavně mu přivezla tolik důležité jídlo, díky kterému teď Gaston bude mít sílu pokračovat ve své cestě na svobodu.
Když ale v pondělí dopoledne zazvonil telefon, který říkal, že se německým záchranářům a zoologům, kteří přislíbili v sobotu pomoc, podařilo Gastona chytit a že si pro něj mají do Německa přijet, tak její štěstí neznalo mezí. Gaston se tedy vrací zpět do pražské ZOO ke svým dvěma kamarádkám. Lachtana Míšu se totiž podařilo najít v blízkosti Ústí nad Labem již v neděli odpoledne. Celá pražská lachtaní rodinka je tedy zpět. Od příštího týdne si je tak budete moci znovu prohlédnout.
Doplnění: Podle posledních, oficiálních informací, Gaston někdy kolem šesté hodiny ranní (20. 8. 2002) zemřel. Stalo se tak při převozu do pražské ZOO. Příčinu jeho smrti bude možné určit až v Praze. Podle vyjádření pana Vodičky z zoologické zahrady v Praze to mohlo být cokoliv - vnitřní zranění, následky putování ve vodě v Labi, stres, prostě cokoliv.
Pokud chcete přispět na konto pražské zoologické zahrady, můžete tak učinit na konto 1820001139071/0100 var.symbol: 69.