Eurotel na včerejší tiskové konferenci poodhalil roušku tajemství, které zatím zahaluje spuštění UMTS v jeho síti. Jak bude UMTS á la Eurotel vypadat a na co se můžeme v následujících měsících těšit.
Strategie Eurotelu
Jak jistě již víte, tak Eurotelu licenční podmínky ukládají spustit UMTS síť nejméně na 90% Prahy a nejpozději 1. 1. 2005. Stejnou podmínku musí splnit také T-Mobile. Eurotel si v průběhu letošního roku vybere dodavatele síťové technologie. Rozhodovat se bude mezi společnostmi Ericsson, Nokia a Siemens. Pro usnadnění výběru dodavatele si Eurotel nechal externí poradenskou firmou vypracovat plán testování jednotlivých částí sítě. Výsledky testů budou bodově ohodnoceny. Na základě výsledků těchto testů si pak Eurotel zvolí dodavatele technologie pro UMTS. Hodnotit se bude například reálná přenosová rychlost, spolehlivost či dostupnost služeb. Celá síť se testuje jednak v laboratořích a jednak v reálných podmínkách.
Jako první svou technologii představil Ericsson (viz tento článek), který se v nejbližších dnech chystá na závěrečné fáze testovacího provozu. Po něm bude následovat souběžný „testovací“ provoz technologie od Nokie a Siemensu, který bude ukončen v průběhu léta.
Jak to bude s UMTS
Když Eurotel představil svoji síť druhé generace, tak ji dal jiný název (GSM Global) a vzhledem k zásadní technologické odlišnosti GSM a NMT také telefony, které byly naprosto nekompatibilní s původním NMT. Jenže přechod mezi NMT a GSM byl opravdovým skokem, který uživatel pocítil v každém okamžiku, kdy mobilní telefon používal. Ti, co okusili GSM, si pak již jen těžko dovedli představit návrat k tehdy ještě kufříkovým telefonům pro NMT. S UMTS to ale bude jiné. Eurotel sám jej prezentuje a v budoucnu také chce prezentovat spíše jako doplněk ke stávajícím službám sítě GSM. Eurotel chce také již od samého počátku poskytovat duální (tedy GSM/UMTS) telefony. Ty ale bohužel zatím nejsou vůbec na trhu. Pro testování handoveru („předání“ hovoru) mezi GSM a UMTS se používají zatím jen prototypy. Komerčně dostupného duálního UMTS telefonu bychom se však měli ještě ke konci letošního roku.
Pokud se rozhodnete využívat služeb Eurotel UMTS, pak si budete muset zajít pro novou SIM kartu (UMTS používá totiž poněkud obměněný formát SIM karty). Změna SIM karty však s sebou nebude přinášet změnu telefonního čísla, to vám zůstane stále stejné, jako jste jej měli v síti GSM. Stejně tak třeba při hovoru nepoznáte, zda v místě, kde mají pokrytí obě sítě, budete telefonovat přes síť GSM či UMTS (i cena by měla být stejná). Rozeznatelný rozdíl bude pouze při využití datových přenosů.
Jak je rychlé UMTS
Rychlost datového spojení je u UMTS ovlivňována v zásadě několika nejdůležitějšími faktory – je to jednak typ buňky, jednak kvalita pokrytí v daném místě a jednak mód WCDMA. Pokud to vezmeme postupně od nejvyšší rychlosti po nejnižší, pak musíme začít u tzv. pikobuňky (Pico-Cell). Ta je určena převážně pro instalaci v budovách a nabízí dosah okolo 60 metrů a přenosovou rychlost až 2048 kbit/s, přičemž je nutné zajistit to, že telefon se v podstatě nepohybuje - tj. jeho rychlost pohybu vůči BTS je nižší než 10 km. Další v řadě je tzv. mikrobuňka (Micro-Cell) – ta již nabízí rychlost „jen“ 384 kbit/s a dosah okolo 1 km, přičemž je nutné se pohybovat relativně pomalu. Uvádí se rychlost do 120 km/h, což je ovšem rychlost pohybu, při které je silně nepravděpodobné, že by se podařilo dosáhnout této přenosové rychlosti. Ve skutečnosti je tato přenosová rychlost garantována spíše pro rychlost podobnou té, kterou vyvine člověk při běžné chůzi. Poslední v řadě je pak makrobuňka (Macro-Cell) s přenosovou rychlostí 144 kbit/s, dosahem 2 km a „povolenou“ rychlostí pohybu do 350 km/h. Ve skutečnosti UMTS pamatuje také na tzv. Global Cell, kterou by měl tvořit satelitní vysílač. To je ale hudba spíše vzdálenější budoucnosti a možná až sítí 4. generace.
Jak jsem již napsal výše, tak typ buňky je však pouze jeden, nikoliv jediný, faktor ovlivňující rychlost spojení. Dalším, velice podstatným, faktorem, je také úroveň signálu. Ta je v sítích UMTS ale silně proměnná, neboť dochází k tzv. cell breathing (tedy „dýchání“ buňky). To v praxi znamená to, že BTS upravuje svůj vysílací výkon tak, aby daná MS (mobilní stanice neboli telefon) měla co možná nejlepší příjem signálu. Toho se dá docílit tím, že síť získá potřebné údaje přímo z MS. Ani tato optimalizace vysílacího výkonu vám však nemůže zaručit výše uvedené přenosová rychlosti. Ty jsou skutečně spíše maximální možně a při použití v reálném prostředí je třeba počítat spíše s pomalejším připojením.
V případě testovací sítě Ericssonu se v průběhu tiskové konference podařilo na Václavském náměstí v reálných podmínkách a uvnitř budovy dosáhnout maximální rychlosti 133,5 kbit/s, přičemž surfování po Internetu se jevilo stejně rychlé jako u vysokorychlostního pevného připojení (tzn. stránky se načítaly tak rychle, že zpoždění bylo zanedbatelné). Skutečná reálná rychlost se projevila až při stahování souboru, které bylo cca. čtyřikrát rychlejší než u GPRS s rychlostí downloadu okolo 35 kbit/s. V mobilní testovací laboratoři však přenosová rychlost dosahovala až 384 kbit/s, přičemž vůbec neklesala pod 241 kbit/s.
Konečně posledním důležitým faktorem je použitý mód u WCDMA (Wideband Code Division Multiple Access). Ten může být buď FDD (Frequency Division Duplex) a nebo TDD (Time Division Duplex). První z nich používá párové kanály o šířce 5 MHz (tzn. použije se celkem 2n kanálů, kde n leží mez 1 až 8), přičemž jeden je určen pro downlink a druhý pro uplink – to je vhodné pro symetrické služby jako je hlasový hovor, videohovor či nějaká vzájemná výměna dat. TDD pak používá komunikační kanály u kterých probíhá uplink a downlink na stejném kanálu, ale v odlišném čase (neboli se střídá), což je ideální například pro surfování na webu či download nebo upload souborů. TDD je však poněkud náročné na synchronizaci a na nízké časové prodlevy v komunikaci mezi BTS a MS, což jej předurčuje především pro využití v pikobuňkách.
Mapa ukazující zatížení sítě Eurotel v Praze
Kde bude mít Eurotel UMTS
Eurotel, podobně jako téměř všichni mobilní operátoři, kteří přinesou UMTS, se chce při pokrývání území zaměřit zejména na místa, kde je jeho síť nejvíce využívána (což je mimo jiné důvod, proč se UMTS testuje právě v centru Prahy). To prakticky znamená, že při pokrývání oblastí mimo Prahu bude spíše než na velikost daného města (co do počtu obyvatel) brát v úvahu to, jak jeho obyvatelé moc volají. UMTS by se tak mohlo objevit také na místech, kde byste jej třeba nečekali. UMTS bude prostě vytvářet jakési „ostrůvky“ uprostřed GSM sítě.