V únoru T-Mobile spustil kvíz, který měl otestovat kritické myšlení a schopnost odhalit dezinformace, fake news, hoax… Teď máme výsledky a nejsou příliš dobré. Zúčastnilo se 20 tisíc respondentů a z odpovědí vyplývá, že při odhalování dezinformací pomáhá vzdělání, životní zkušenosti i selský rozum, ale vůči dezinformacím není nikdo z nás zcela imunní. Lidé pořád věří fámám a dezinformacím, které v některých případech kolují ve veřejném prostoru i desítky let.
Test „Pravda, nebo lež? Realita, nebo fikce?“ obsahoval dvanáct příběhů ve formě krátkých novinových článků či úryvků z e-mailů. Účastníci měli za úkol poznat, co je pravda a co lež. Šlo jak o příběhy z doby předinternetové, tak ze současnosti, vedle informací pravdivých, byť stěží uvěřitelných, po dezinformace či hoaxy šířené e-maily i usvědčených pomluv či nepravdy, které se dostaly až do zpravodajství.
Test nebyl jen zábavou, po každé odpovědi dostali účastníci vysvětlení a odkaz na další informace. Více než čtyři tisíce respondentůsi zobrazilo nebo stáhlo desatero s tipy, jak rozpoznat znaky manipulace (viz galerie tohoto článku).
Vysokoškoláci lépe, ale ne výrazně
Asi není překvapivé, že vůči fámám a dezinformacím jsou nejodolnější vysokoškoláci v aktivním věku z velkých měst. Stejně tak se dalo čekat, že nejohroženější jsou děti a senioři s nižším vzděláním. Právě ti v testu nejčastěji chybovali. Překvapivě ale rozdíl není nijak ohromující. Zatímco vysokoškolák ve věku 35–44 let odpověděl správně na 9,4 otázky, děti do 15 let jen 7,6 a senioři nad 65 let odhalili v průměru 8,7, starší než 75 let pak dokonce jen 8,4 fámy. Průměr celého vzorku je 8,94 správných odpovědí z 12.
Znepokojující je ale konkrétní pohled na to, čemu velké množství lidí stále dokáže věřit. Například hoaxu o vystoupení neexistující vnučky Jiřího Drahoše na demonstraci stále věří 10 % respondentů, mnohem častěji na něj skočili lidé se základním vzděláním a vyučení (3 % vysokoškoláků vs. 13 % se ZŠ a výučním listem). V případě zprávy o mrtvém studentu Janu Šmídovi (často citovaná během nedávných oslav výročí Sametové revoluce) byly mnohem úspěšnější generace, které revoluci osobně zažily (45–74 let). Že je to nesmysl, vědělo 9 pamětníků z 10, u lidí mladších 34 let to ale bylo už jen 7 lidí z 10.
„Překvapilo mě, že 54 procent účastníků testu pořád věří v existenci hry Modrá velryba, která má mladé lidi postupnou sérií úkolů dohnat k sebevraždě,“ komentuje Martina Kemrová, manažerka firemní komunikace T-Mobilu. Lidé v rodičovském věku přitom odhalili falešnou zprávu o Modré velrybě mnohem častěji než ti, kterých se přímo týká. V existenci hry věří 61 % dětí do 15 let, u rodičů (35–44 let) to bylo jen 50 %.
„Velkou roli v tom, že nepodlehneme falešným informacím, evidentně hrají i výraznější životní zkušenosti. A to je dobrá zpráva. Každá generace, vzdělanostní či geografická skupina Češek a Čechů tak disponuje svébytným vlastním ‚lékem‘ proti fake news,“ komentuje výsledky doc. Petr Janeček z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Etnolog, který se dlouhodobě zabývá vznikem a životem městských legend a fake news, stojí za úspěšnou sérií literárních sbírek městských legend pod názvem Černá sanitka a v projektu spolupracoval na výběru a textaci příběhů.
Vzdělání není zárukou
Vzdělání samo o sobě podle Petra Janečka nestačí, k testu doplňuje: „Někdo je více obeznámen s fungováním elektronických sociálních sítí, někdo má větší životní zkušenosti, jiný zase dosáhl vyšší informační a mediální gramotnosti. Někdo má vyšší vzdělání, někdo zase zdravý ‚selský rozum‘ a skepticismus. A ti nejšťastnější mají od každého trochu.“
Často se setkáváme s předpokladem, že falešným informacím podléhají starší lidé bez zkušenosti s internetem, počítači a také nižším vzděláním, nebo obyvatelé venkova. Průzkum ale ukázal pestřejší, a v lecčem i pozitivnější, obrázek. „Nejčastěji chybovali obyvatelé středně velkých, často okresních měst (s 10 000–100 000 obyvatel). Velmi silnou roli v úspěšnosti hrálo vzdělání kombinované s věkem a místem pobytu,“ shrnuje výsledky Petr Janeček.
Oproti stereotypním předpokladům neměli nejlepší výsledky Pražané, ale obyvatelé jiných větších měst nad 100 000 obyvatel. Lépe než respondenti z hlavního města si vedli například obyvatelé Brna, Pardubic a Hradce Králové. „Nejúspěšnějšími“ regiony byly kraj Středočeský, Jihomoravský a Plzeňský.
„To, že jsou k hoaxům a fake news náchylnější lidé především ze středně velkých měst, potvrzují i naše výzkumy,“ komentuje zjištění Josef Šlerka z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a vedoucí Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Stejně tak se ukazuje, že sice podíl těch, kteří věří podobným nesmyslům, je mezi vysokoškoláky nejmenší, avšak nikoli tak zásadně, jak bychom předpokládali,“ dodává.
„Vůči dezinformacím není nikdo z nás zcela imunní. Naším testem jsme chtěli lidem ukázat, že stejně jako věřili nesmyslům v minulosti, děje se to i dnes. Jen se mění technologie a nepravdy se šíří rychleji a jsou mnohdy sofistikovanější,“ vysvětluje záměr testu Martina Kemrová z T-Mobile. „Základní pravidla, jak si pravdivost zpráv ověřit, však zůstávají stejná: používat selský rozum, nenechat se strhnout většinovým názorem ve své ‚bublině‘, ověřit si informaci z více zdrojů.“
