V sobotu proběhlo v pražském klubu Duplex finále Oskarovy soutěže Oskarneval o milion korun, po bezmála půlročním zápolení se v něm utkalo sedm finalistů. A jaké to bylo? Nervák od začátku až do konce a napínavé situace v každém kole, ale víc se dozvíte již v našem článku.
Pražské finále bez Pražáků
Oskarnevalu se zúčastnilo celkem 150.000 hráčů, z čehož naprostá většina patřila mezi Oskarovy zákazníky. Účastníci finále nejprve museli projít několika dílčími hrami, kde museli prokázat nejrůznější znalosti (v IQ testu), důvtip (v přání Oskarovi k svátku) nebo třeba i literární tvořivost (při vytváření zamilované textovky). Z těchto 150.000 účastníků se pak do finále probojovalo sedm nejlepších, kteří se pak sešli v sobotu dopoledne v pražském Duplexu. Ironií jen bylo, že nikdo nebyl z Prahy, takže o nějaké výhodě Pražáků se zde skutečně nemohlo mluvit, jako se o tom třeba hovoří u Milionáře na Nově. Koneckonců finále Oskarnevalu mělo právě s Milionářem společného jmenovatele – tím nebyl nikdo jiný než organizátorská společnost. Při Oskarnevalu tak panovala přísná bezpečnostní pravidla – všichni soutěžící museli před soutěží odevzdat své mobilní telefony a všichni ostatní si je museli vypnout, během odpovídání na otázky muselo být absolutní ticho a nikdo nesměl nikde procházet, příbuzní soutěžících seděli o patro výš, kde byly také umístěny reflektory, které svítily na soutěžící, ti tak na své příbuzné nemohli vidět. Publikum, které sedělo v patře vedle soutěžících pak bylo najaté pořadatelskou agenturou.
Soutěžící, kteří do Prahy dorazili již v dopoledních hodinách pak celý den nacvičovali celou soutěž a osvojovali si pravidla. Ta pamatovala i na případ, že by nebyl dodržen výše popsaný postup nebo že by se třeba některému ze soutěžících udělalo z nadměrného stresu nevolno.
Jak se hrálo
Ještě než si popíšeme dramatické okamžiky celého klání, tak si zde krátce řekneme něco o principu celého finálového zápolení. Do finále se probojovalo celkem sedm hráčů, ti se měli po třech kolech dostat do finálového duelu. Každé kolo odpadli dva hráči s nejmenším počtem bodů (ve třetím kole jen jeden hráč). Pokud by se stalo (což se také několikrát stalo), že by několik hráčů na poslední příčce získalo v daném kole stejný počet bodů, pak došlo k tzv. rozstřelu (viz dále).
Každý hráč dostal během kola tři otázky – jednu za jeden bod (nejlehčí), jednu za tři body (těžší) a jednu za pět bodů (nejtěžší), přičemž hráči je dostávali v tomto pořadí postupně (nejprve odpověděli všichni na jednobodovou otázku, poté na tříbodovou, atd.) a na každou otázku byl vymezen 15 sekundový interval, ve kterém musel hráč odpovědět (podobně jako v Riskuj!). Každé kolo se všechny body vynulovaly, takže v každém kole začínali hráči se stejnou šancí zvítězit. Otázky se týkaly v podstatě všech témat zeměpisem počínaje a biologií konče. V každém kole se pak také vyskytovaly otázky ohledně Oskara (v 1. kole za 1 bod, ve 2. kole za 3 body a ve 3. kole za pět bodů). Konkrétně v Oskarových otázkách neudělal ani jeden hráč za celou dobu hry chybu.
V případě, že muselo dojít k rozstřelu, tak všichni hráči, kterých se to týkalo, si museli vybrat, na jakou otázku budou chtít odpovídat (za 1, 3 nebo 5 bodů) a ve stanovený okamžik najednou ukázat kartičku s příslušným počtem bodů. Podle toho, jakou obtížnost si vybrali, tak takovou dostali otázku. Zpočátku všichni při rozstřelech sázeli na otázky za pět bodů, ale postupem času a nervozity se objevily i otázky za jeden bod. Velké finále, tedy poslední kolo, kde soutěží jen dva nejúspěšnější soutěžící, pak probíhalo tak, že jim byly kladeny otázky z nejrůznějších oblastí vyjma otázek týkajících se Oskara (podobně jako ve finále hry Nejslabší máte padáka!) – těch bylo celkem sedm. V případě, že by došlo i zde ke shodě v počtu bodů, tak by (na rozdíl od výše zmíněné hry) přišlo na řadu dalších sedm otázek a tento postup by se opakoval do té doby, než by vzešel z celé hry jeden vítěz.
A jdeme do finále!
Teď, když jsme si trochu osvětlili pravidla a způsob hry, se můžeme vrhnout již do slibovaného popisu horečky sobotní noci! Hned v první kolo totiž skončilo tak, že tři hráči měli stejné skóre, rozstřel tedy musel rozhodnout o tom, který z nich postoupí do dalšího kola. První rozstřel ale nerozhodl. Ve druhém vypadl jeden hráč, zbylí dva ale měli stejný počet bodů, atmosféra houstla a spolu s ní sílila také nervozita zmíněných dvou hráčů. Na začátku třetího rozstřelu se prvnímu hráči nepodařilo zodpovědět položenou otázku správně, šance druhého se tak zdála být již mnohem vyšší, nicméně i on odpověděl špatně. Teprve až čtvrtý rozstřel rozhodl o tom, že tím, kdo postoupí do druhého kola bude student druhého ročníku VŠE v Praze – Jan. Ten ale, pravděpodobně pod tíhou nervy drásajícího zážitku, ve druhém kole vypadl. Nepomohla mu ani Dara Rolins, která vyplnila pauzu mezi koly svým tancem a zpěvem, a o které ještě pln ideálů na začátku druhého kola prohlásil, že je vlastně docela pěkná (zatímco ostatní hráči na otázku na co myslí odpověděli, že na to, že už ten milion není vlastně od nich tak daleko).
Opravdové drama se odehrálo na konci třetího kola, kdy šlo o postup do velkého finále. Zde při třetím rozstřelu nakonec zvítězil pan Miloš, který si zvolil otázku za jeden bod, kterou správně zodpověděl, jeho sok, který si vybral otázku o dva body obtížnější již takové štěstí neměl. Finále bylo již pak plně v režii Miloše, který řekl, že by si za vyhrané peníze koupil auto jako měl moderátor soutěže, Leoš Mareš (tentokrát ani nepřišel v kožichu ;o)), a paní Ivana, matka dvouletého dítěte, toho času na mateřské, která za vyhrané peníze chtěla koupit něco pro svou čerstvě početně rozšířenou rodinu. Zezačátku to vypadalo, že suverénně vyhraje paní Ivana, která si vylosovala, že bude při velkém finále zodpovídat otázky jako první. Skóre 4:1 skutečně nevypadalo pro Miloše příliš nadějně. Pak se ale stav začal náhle obracet a před odpovědí na poslední z řady sedmi otázek byl 5:4 ve prospěch paní Ivany. Kdyby paní Ivana odpověděla špatně a Miloš správně, bylo by skóre vyrovnáno a ke slovu by přišlo dalších sedm otázek. Na řadu přišla paní Ivana, atmosféra byla na bodu varu, když odpoví paní Ivana správně, vyhraje milion korun, neodpoví-li může Miloš vyrovnat a celé drama se potáhne znovu. Otázka za milion korun zněla: „Kde leží Viktoriina země?“ Čas plynul a v sále bylo hrobové ticho, pět sekund před uplynutím času pro odpověď pak paní Ivana nejistě odpověděla: „V Antarktidě?“ Po pár dlouhých sekundách čekání pak Leoš Mareš odpověděl: „Ano, je to v Antarktidě! Máte pravdu a právě jste vyhrála jeden milion korun.“ Poté paní Ivana s ledovým klidem pronesla suše a flegmaticky své: „Jo!“ a tím hra skončila. Radost z vítězství na sebe však nedala dlouho čekat a v okamžiku, kdy ji zástupci Oskara předávali symbolický šek již bylo znát, že paní Ivana asi nevyhrává milion korun každý den.
Ztracený manžel
Jako humorné zpestření večera se pak ukázal originální příchod manžela paní Ivany, který na otázku, kdy přišel, odpověděl, že právě, když jeho manželka říkala, že Viktoriina země leží v Antarktidě. Tím vyvedl z míry nejen Leoše Mareše a ostatní diváky, nýbrž také svoji manželku. Jeho omluva byla ale více než přijatelná – musel se totiž starat o 2,5 letou dceru, kterou odvezl k babičce a cestou do Prahy pak uvízl v dopravní zácpě. Když pak šel po schodech do prvního patra, tak mu šatnářka říkala, že je ve finále prý nějaká paní na mateřské, no a když vystoupal po schodech, tak již jen zaslechl, jak jeho manželka odpovídá na rozhodující otázku, kde leží Viktoriina země a že odpověděla správně, takže ho prý ani příliš nevyvedlo z míry to, když o pár sekund později Leoš Mareš vzrušeně zakřičel do mikrofonu, že paní Ivana vyhrála milion. Nicméně i manžel měl posléze neskrytou radost z poměrně snadno vydělaného milionu, kvůli kterému, podle Leoše Mareše, musejí někteří Pražané chodit až 14 dní do práce.
Soutěž nakonec skončila v osm hodin večer a poté, co zástupci Oskara předali všem soutěžícím věcné dárky a paní Ivaně symbolický šek na milion byl raut a následná diskotéka až do pozdních nočních hodin.
