KOMENTÁŘ KARLA FISCHERA | Jako občan ČR sleduji probíhající diskusi o společnosti Huawei a o tom, že údajně představuje bezpečnostní hrozbu pro českou kritickou informační infrastrukturu. Jako právníka mě nejvíce zajímá právní aspekt této kritiky, založený na čínském právním prostředí.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) a zástupci bezpečnostní komunity často prohlašují, že důvodem, proč Huawei a ZTE představují bezpečnostní riziko, není ani tolik technologie jako taková, nýbrž spíše právní prostředí v Číně, včetně konkrétních ustanovení čínských zákonů o špionáži, která zavazují čínské občany i obchodní společnosti k součinnosti a poskytování informací úřadům pro jejich zpravodajskou činnost.
Aktuální nastavení této diskuse nevnímám jako založené na faktech a z právního hlediska mi nedává dobrý smysl. Čínské společnosti jsou při svém působení v zahraničí vázány legislativou státu, kde podnikají, nikoli čínským právem. Úvahy o aplikaci čínského práva na území České republiky jsou tedy ve zjevném rozporu se svrchovaností České republiky. To ostatně potvrdilo i několik renomovaných právních firem jako Clifford Chance, E&Y Legal nebo Wikborg Rein.
Jako advokát mám nejvyšší důvěru v právní stát, základní práva a svobody zaručené ústavním pořádkem České republiky a státní orgány, které mají za úkol výkon těchto práv zajišťovat. Z tohoto důvodu upřímně nerozumím tomu, jak je možné, že v současné době, kdy neexistují žádné přímé a konkrétní důkazy svědčící o údajném bezpečnostním riziku ze strany Huawei pro Českou republiku a celá záležitost je veřejnosti předkládána pouze prostřednictvím spekulací a domněnek, se reálně vede debata o omezení svobody podnikání pro jeden konkrétní subjekt. Pravděpodobným vysvětlením je tedy to, že se tak děje buď na základě ideologických důvodů, anebo je tato kampaň jedním ze způsobů vedení konkurenčního boje. Ani jeden z případů se mi nezdá legitimním.
Nerozumím ani tomu, proč se dělá rozdíl mezi Huawei, ZTE, jinými čínskými firmami a čínskými pobočkami konkurentů Huawei. Pokud za hlavní problém považujeme právní prostředí, pak by se tato obava měla vztahovat na všechny čínské subjekty. Tedy nikoli pouze na Huawei a ZTE, ale také na jakoukoli čínskou pobočku jakékoli mezinárodní společnosti působící v Číně. Na tomto místě není od věci si připomenout, že většina hardwarových ICT komponent se v současnosti vyrábí v Číně, ať už je zařízení prodáváno koncovým zákazníkům pod jakoukoli značkou.
Pokud zařízení od Huawei a ZTE představují potenciální bezpečnostní riziko z důvodu čínského právního prostředí, pak zařízení od jakékoli západní firmy vyrobené v Číně – tedy konkrétním čínským subjektem – představuje naprosto stejné riziko.
Tato problematika má jistě více rovin než pouze právní pohled. Faktický právní důvod pro vyloučení Huawei a ZTE z kritické informační infrastruktury, a to jak z pohledu čínského, tak českého práva, podle mě ale neexistuje. Zatím jsme slyšeli pouze nespecifické důvody uvedené ve varování NÚKIB, jako jsou informace bezpečnostní komunity nebo obavy ze zájmů Číny. Každá technologie s sebou přináší jistou míru rizika, která by měla být řešena bez ohledu na to, kdo je dodavatelem.
Jsem toho názoru, že veřejná diskuse, která se u nás na tato témata vede, postrádá odborný rozměr a bohužel prozatím probíhá pouze na základě ideologických proklamací. Někteří možná nemají rádi Čínu, ale to neznamená, že by měli zacházet nespravedlivě s čínskými firmami.
Autor je advokát a majitel advokátní kanceláře AK Fischer.