Zapomeňte na cenu přesahující sedm set korun, pokud máte štěstí, dostanete neomezený tarif i za cenu okolo 300 Kč. Víme, jak to dnes chodí...
Nebaví vás hlídat spotřebu zpráv, minut nebo dat? Pak jsou zde neomezené tarify. Co čert nechtěl, stojí všude stejně... Za 750 Kč s úpisem na dvě léta nabízí neomezený tarif s 1,5 GB O2, T-Mobile i Vodafone (pomineme teď drobné nuance). Zdá se vám to příliš? Nižší tarif může být sázkou do loterie, jakmile přetáhnete, můžete utratit víc než za flat. Retenční nabídky fungují v dnešní době jen omezeně, virtuálové se orientují spíše na předplacené karty. Co tedy dělat, když chcete platit méně?
Odpověď je vlastně snadná – stačí mít trochu štěstí a přes zaměstnavatele (svého nebo někoho z rodiny) či známého získat neomezený tarif za cenu, která platí pro korporátního zákazníka. Co to v praxi znamená? Například neomezený tarif s 2 GB dat bez úvazku za 367 Kč měsíčně včetně daně. A to je sakra rozdíl...
Příklady cen „flatů“ pro firmy:
- neomezeně + 1,5 GB za 504 Kč (bez úvazku)
- neomezeně + 2 GB za 367 Kč (bez úvazku)
- neomezeně + 3 GB za 290 Kč (bez úvazku)
Ceny jsou samozřejmě různé, velké firmy či organizace se mohou dostat na ještě lepší cenu... Narazit se dá i na neomezené volání, SMS a 3 GB dat za 290 korun (vč. DPH). A to prosím pro zaměstnance i jejich rodinné příslušníky (v tomto případě jde o velkého korporátního zákazníka v oblasti veřejných služeb).
Takovou nabídku prostě nelze odmítnout i když všemožná nastavení, přístup do internetové správy služeb a úhrada vyúčtování bývá zpravidla o něco komplikovanější. Na druhou stranu, když máte vše v jednom, není třeba nic moc řešit.
Existují i takové firmy, které svým zaměstnancům dají k dispozici lístek řekněme pro pět přátel – lístek, který zajistí neomezený tarif s 1,5 GB za 420 Kč měsíčně, pokud podepíší smlouvu nebo za 504 Kč, pokud závazek neakceptují. Tuto možnost dostali konkrétně zaměstnanci jedné velké stavební firmy.
Trend dnešních dnů a posun telekomunikačního trhu je tak jasně patrný... Zatímco dříve jsme se chlubili tím, kdo si stylem „bagdádského tržiště“ vyhádal nebo usmlouval lepší cenu (když pohrozil odchodem), dnes mnoho lidí volí právě cestu přechodu pod křídla korporátní smlouvy.
Jaké zkušenosti máte s touto praxí vy? Máte podobný tarif?
