Vyzkoušeli jsme dva bluetoothové GPS moduly Holux. Modely M1000 a M1200 oceňujeme zejména za citlivost a slušnou výdrž.
Ne každému vyhovuje GPS přijímač integrovaný v těle kapesního počítače či mobilu. Integrovaný modul sice znamená „méně krámů, co je s sebou nutno tahat“, na druhou stranu má i řadu nevýhod. Má zpravidla menší citlivost na signál, je zde možná nekompatibilita s běžnými NMEA přijímači (např. interní GPS v některých Nokiích) a hlavně fakt, že integrovaná GPS bere cennou energii z baterií svého mateřského zařízení.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že zvlášť výdrž je opravdu zásadní problém. Zatímco v kombinaci PDA + BT GPS jsem byl schopen pracovat kolem osmi hodin, baterii interní GPS v kapesním počítači „vyšťavím“ za zhruba 2,5 hodiny. Externím GPSkám ještě zdaleka neodzvonilo. Nejen proto jsem rád přijal nabídku na otestování modrozubého externího GPS modulu firmy Holux. Budete-li si chtít totiž externí GPSku pořídit, v českých kotlinách narazíte převážně na produkty obsahující čipovou sadu firmy SiRF, zatímco testované modely Holux M1000 a M1200 jsou založeny na čipové sadě firmy MediaTek, konkrétně MT3318.
Protože mě z obou modelů více zaujal menší M1200, dostane také v recenzi o něco více místa. Přece jen „vnitřnosti“ má prakticky shodné s M1000, ale svými rozměry je poměrně unikátní a vyjma Nokie LD-4W či Qstarz BT-Q920 nevím o žádných srovnatelných konkurentech na našem trhu.
První pohled do krabice
Nebudu vás unavovat množstvím technických parametrů, ty si můžete zjistit například na oficiálních stránkách produktů M1000 a M1200 (v angličtině).
Po vybalení z krabice se ukáže bohatá výbava – nabíječka do zásuvky na 220V, nabíječka do auta (CL), manuál, záruční list, CD s ovladači, manuálem a příručka pro rychlé seznámení s produktem. Zatímco M1000 vypadá celkem obyčejně, M1200 s lesklou černou plochou nahoře má opravdu elegantní vzhled. Ten se mi bohužel na fotkách moc přiblížit nepodařilo, realita je o mnoho lepší. Protože jde o lesklou plochu, bude na ní vidět každý otisk prstu, nicméně stačí jí otřít kusem hadru a elegance je zpět.
Balení Holuxu M1200 a její obsah
Trocha teorie nikoho nezabije
Bluetoothové GPS moduly se sobě podobají jako vejce vejci. Namísto podrobného popisu toho, co už známe z ostatních recenzí, se pokusím zaměřit na to, čím se testované Holuxy odlišují od konkurence.
V prvé řadě bych zmínil opravdu kolibří rozměry modelu M1200. Udávaných 67 × 23 × 16 mm souhlasí, stejně jako hmotnost 30 g. Tyto nízké hodnoty spolu s praktickým ouškem jednoznačně předurčují tento modul buď na šňůrku na krk, popřípadě do klíčenky.
Holux M1200: ten menší...
Výrobce uvádí výdrž 15 hodin, což je velmi slušná hodnota srovnatelná s nepoměrně rozměrnějšími a těžšími konkurenty. Baterie se dobíjí běžným miniUSB kabelem, což znamená, že modul můžete dobíjet i z notebooku nebo počítače a na cestách tak šetřit počet nabíječek. Zapínací tlačítko z boku jde poměrně ztuha a tak nehrozí, že byste si modul nevědomky zapínali.
M1000 má již běžnější rozměry (dvoj až trojnásobné) a určitě zaujme vyměnitelnou baterií, která je typu Nokia BL-5C. To oceníte nejen proto, že záložní baterii bude velmi snadné sehnat, ale i proto, že výdrž v prostředí bez možnosti napájení je pak omezená pouze počtem záložních baterií, které s sebou nesete. Na druhý pohled – viz šedivý plast vespod – vypadá laciněji než M1200, ale protože je podstatné to, co přijímač umí a ne to, jak v kapse vypadá, nemělo by to vadit.
Holux M100 s běžnými rozměry, ale celkem standardní vyměnitelnou baterií
Dalším plusem těchto modulů je duální rozhraní. K dispozici je samozřejmě Bluetooth třídy 2 (dosah do 10 m). Celkem unikátní je, že po připojení GPS modulu k počítači miniUSB kabelem máte k dispozici veškerá NMEA data i přes USB port. O praktické použitelnosti se dočtete o něco dále.
Pouze pro úplnost zmíním i klasické tři diody. Oranžová svítící znamená příjem signálu GPS, v blikacím stavu oznamuje fixaci polohy. Červeně svítící ikona baterie znamená docházející energii, zelená aktivní nabíjení. Symbol BT blikající s frekvencí jednou za sekundu pak snahu o komunikaci přes BT, s frekvencí jednou za dvě sekundy znamená aktivní přenos dat.
Je trochu škoda, že v případě kontrolky Bluetooth či stavu signálu nebyly použity vícebarevné LED (např. oranžová – chytám signál, zelená – mám fixovanou polohu). Blikání totiž upoutává pozornost, máte-li modul třeba na stole a ne v kapse. Dlužno dodat, že takto blikaly zatím všechny bluetoothové GPS, které jsem kdy testoval a nejde tudíž o něco, čím by M1000 či M1200 na trhu zaostávaly.
Na bocích je vypínač a konektor pro nabíjení či připojení k počítači
Jdeme do terénu
Jedna věc jsou deklarované parametry či vzhled a druhá je reálná použitelnost. Co zamrzí okamžitě po zapnutí, je absence technologie pro rychlou fixaci (tzv. Assisted GPS). Znamená to tedy, že si na první ulovení satelitů počkáte něco kolem dvou až tří minut. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že v porovnání s GPS moduly na bázi SiRF III bez A-GPS je fixace rychlejší.
Jako konkrétní hodnoty mohu uvést zapnutí M1200 v centru Prahy v kapse u kalhot po zhruba jednom dni nepoužívání. Fix (i na sedm satelitů) jsem naměřil v rozmezí 25–180 sekund. Pokud jsem modul namísto v kapse držel v ruce, výjimečně bylo potřeba více času než minuta. Dokonce i po úplném vybití trvalo nalezení čtyř satelitů něco málo přes dvě minuty. Čekal bych, že díky větším rozměrům bude v M1000 použita větší anténa a časy fixace budou lepší, ale rozdíly v praxi moc velké nebyly.
Velmi potěší citlivost na signál. Během procházek centrem Prahy jsem prakticky neměl výhrad. Jde o náročný terén, protože ulice jsou relativně úzké a všude kolem se tyčí vysoké budovy. Přesto jakmile se modul jednou fixne, již velmi nerad opouští jednou chycené satelity. Nedovedete si představit můj údiv, když jsem v přízemí paláce Adria asi pět metrů od vchodových dveří směrem dovnitř koukl na stav signálu M1200 a stále jsem viděl kolem čtyř satelitů. Chytat signál odražený od budov umí výborně.
Holux M1200 ze spodní strany
Během testů jsem zkoušel různé modely chování a vyplývá z nich následující závěr. Fix v alespoň trochu rozumném prostředí proběhne velmi rychle a GPS modul pak signál drží i v místech, kde byste ho nečekali. Například v interiérech budov zhruba do šesti metrů od okna. Poloha pak udává odchylku asi 50 metrů. Pokud však zkusíte GPS modul na takovém problematickém místě zapnout, fixovat pozici bude několik minut.
Když už M1200 jako přívěšek ke klíčence vypadá, určitě vás bude zajímat, zda se tak dá i použít. Modul jsem měl u klíčů v kapse, zapnul a musím zatleskat – fungoval velmi dobře. Samozřejmě bylo znát, že citlivost se o něco snížila oproti držení v ruce, ale podstatné je, že zařízení ani v klíčence stíněné tělem nemívá se signálem problémy. Nečekejte však, že v centru Prahy nastoupíte do tramvaje s M1200 v kapse u kalhot a ona se rychle zafixuje, to opravdu ne. Fix však po většinu cesty udrží.
Neobjevil jsem nic takového, jako je funkce statické navigace konkurenčního čipsetu Sirf III. Potěší podpora pozemního zpřesnění určení polohy (differential GPS), která v reálu opravdu funguje a poloha je pak určena s minimální odchylkou. Pro úplnost dodám, že ani k M1000, ani k M1200 nejde připojit externí anténa.
Jak je to s výdrží?
Když už jsme v terénu, bude nás určitě zajímat, co takový lehoulinký drobeček jako M1200 může vydržet. Specifikace udává 15 hodin, čili zhruba stejně jako o dost větší a těžší modely. Realita je ale slabší. Po zhruba 10,5 hodinách nepřetržitého spojení s PDA a předávání informací o poloze začala červená kontrolka baterie blikat a po další hodině byla M1200 bez proudu. Přestože tedy nesplní to, co specifikace slibuje, tak vzhledem k rozměrům i výkonům konkurence mi přijde výdrž velmi dobrá. Při dobíjení z USB počítejte na plné dobití kolem čtyř hodin. Pokud použijete přiloženou síťovou nabíječku, čas je zhruba poloviční; v obou případech při vypnuté GPS.
Model M1000 má udávanou dobu výdrže 17 hodin a i zde jsem naměřil pesimističtější údaje, než uvádí výrobce. Po 14,5 hodinách se rozsvítil červený symbol slabé baterie a po další hodině byla baterie prázdná. Reálná výdrž 15,5 hodiny je ovšem velmi slušná a je větší, než udávaná (nikoliv reálná) výdrž u většiny konkurenčních modelů. Navíc již zmíněné použití vyměnitelné baterie u M1000 znamená, že v praxi budete omezeni spíše výdrží telefonu, notebooku či PDA.
Zbývá dodat, jak se moduly chovají v případě, že k nim není připojeno žádné zařízení. V zásadě jsou dvě možnosti, jak tuto situaci řešit. Modul se po určité době sám vypne, aby šetřil baterie, nebo zůstává stále zapnutý. Zatím jsem se setkal pouze s uspávajícími se moduly a moc mi to nevyhovovalo. Došlo k přerušení spojení přes Bluetooth, nebo jsem se zapomněl připojit a musel jsem GPS zapnout znovu.
Moduly Holux M1000/M1200 zůstávají stále zapnuté. Zprvu jsem to ocenil, ale když jsem je poněkolikáté zapomněl vypnout a přišel jsem na to až ve chvíli, kdy byly vybité, moc nadšený jsem z toho nebyl. Už také proto, že pokud se M1000/M1200 úplně vybije, zapomene na zařízení spárované přes Bluetooth a párování je nutné provést znovu.
Jak je vidět, oba přístupy mají své výhody i nevýhody a jednoznačně nelze říct, že takhle je to špatně či správně.
Šipka směrem k cíli
Spolupráce s navigačními programy v autě je samozřejmě bezchybná. Modul aktualizuje polohu jednou za sekundu, takže jako u obdobných zařízení je třeba počítat s určitým zpožděním, které se však navigační programy snaží kompenzovat predikcí polohy.
Při pěším použití jsem byl velmi potěšen, že oproti modulům Sirf III bylo mnohem častěji možné sledovat šipku udávající směr k cíli. Mám zkušenost, že například při závěrečném odlovu skrýše při geocachingu se na šipku nelze moc spolehnout, protože skáče tam a sem – důležité je, zda ubývá počítadlo metrů „do cíle“. V žádném případě nechci vyvolat dojem, že M1200 detekuje směr pohybu bezchybně, několikrát se mi stalo, že jsem k cíli „dotraverzoval“. Tzn. šipka stále ukazovala třeba 20° doleva a ačkoliv jsem šel stále rovně, k cíli jsem došel přesně. Nebylo to chybným zaměřením cíle. Rozhodně je však detekce směru pohybu při chůzi lepší než u modulů Sirf III, které jsem měl k dispozici.
Několikrát jsem prováděl přímé srovnání určení polohy, rychlosti a směru a výsledky byly srovnatelné nebo o něco lepší než u Sirf III (N560 s externí anténou a Navilock BT-338).
Duální rozhraní
Jednou z výhod modulů od Holuxu má být duální rozhraní. Kromě běžného Bluetooth je zde možnost komunikace přes USB. To zní jako zajímavá možnost pro ty, co mají třeba levný notebook bez Bluetooth či si chtějí GPSku občas zapojit do běžného stolního PC, kde Bluetooth standardem nebývá.
Přiložené ovladače pro Windows, MacOS a Linux (zde dokonce jako zdrojové kódy) naznačují, že zde dostaneme oproti konkurenci něco navíc. Bohužel, prakticky nedostaneme. S běžným USB kabelem (součástí balení není žádný propojovací kabel k PC) totiž můžeme M1000 i M1200 pouze nabíjet. Tím se tedy neliší od žádného konkurenčního produktu.
Abychom zmiňovanou komunikaci po USB mohli použít, museli bychom disponovat kabelem Holux GR23. Ten však v balení není, musí se dokoupit. Kdyby byl přímo v krabici, byla by konkurenční výhoda na světě, takhle však není.
Závěrečné shrnutí
Mé celkové dojmy z obou modulů jsou velmi dobré. V balení najdete vše důležité, svými parametry i v porovnání s nejrozšířenějšími moduly založenými na čipsetu Sirf III nezaostávají s výjimkou A-GPS, v lecčems jsou dokonce lepší (rozměry, výdrž). Fixují velmi rychle a jsou dostatečně citlivé na to, abyste s nimi byli spokojeni.
M1200: potvrzená hmotnost a srovnaní velikosti s paměťovým USB modulem
GPS moduly Holux M1200 a M1000 lze v zahraničních obchodech koupit za stejnou cenu pohybující se kolem 42 dolarů (827 Kč). To je přibližně na úrovni konkurence, nebo kousek pod ní. Moduly nabízejí dobrou citlivost a výdrž. Jejich pořízením neuděláte špatný krok.
Holux M1000
+ citlivost
+ výměnná kompatibilní baterie
+ slušná výdrž
– absence A-GPS
– přenos dat do USB pouze speciálním kabelem
Holux M1200
+ citlivost
+ kolibří rozměry a hmotnost
+ slušná výdrž
+ luxusní vzhled
– absence A-GPS
– přenos dat do USB pouze speciálním kabelem
GPS moduly k testu zapůjčil Holux