Aféry s odposlechy se v posledních dnech množí rychleji než postupující epidemie chřipky. Zítra má dokonce prý policie prohledávat všechny kanceláře poslanců a senátorů ODS. Jedná se ale skutečně o takovou aféru, jak si myslí poslanci ODS? Mají snad důvod se poslanci odposlechů bát?
O co vlastně jde
Tři poslanci ODS tvrdí, že jsou odposloucháváni. Jejich domněnky vycházejí z podivných vzkazů v jejich hlasových schránkách. Situace vypadá tak, že poslanci přijde SMS zpráva od hlasové schránky, že mu přišla hlasová zpráva. Poslanec hlasovou schránku ale aktivní nemá. Následně si vzkaz poslechne a ihned rozpozná, že se jedná o záznam jeho rozhovoru. Jedno z vysvětlení dává tiskový mluvčí Eurotelu, operátora, kterého všichni tito poslanci používají. Při jednání poslanec prostě nezamkl klávesnici u svého mobilního telefonu, omylem vytočil nějaké číslo a dovolal se do hlasové schránky, kterou 10 dní nikdo nevybíral, a tak se jeho omylem nahraný vzkaz vrátil zpět k adresátovi, který to identifikoval jako nelegální odposlech jeho rozhovoru. Pravda je, že je to vysvětlení možné, nicméně poměrně dost nepravděpodobné. Máme tu totiž dva poslance, kteří omylem zavolali, zhruba ve stejnou dobu, (poslankyně Horníková o měsíc dříve) na telefonní číslo uživatele sítě Eurotel, který si ani za deset dní vzkaz nevybral.
Byl to opravdu odposlech?
Pokud připustíme, že výše uvedené odůvodnění všech tří případů je málo pravděpodobné, pak nás může napadnout, že by se skutečně mohlo jednat o nějaký druh odposlechu. Podle vyjádření ministra vnitra tento odposlech nerealizovala ani Policie ČR a ani české zpravodajské služby, jednalo by se tedy každopádně o odposlech nelegální, který provádí zatím neznámo kdo a neznámo proč. Než se začneme zamýšlet nad důvody, proč by někomu stálo za to odposlouchávat poslance ODS a pak je obesílat s nahrávkami jejich odposlechů, zkusme se podívat na to, jak vlastně poslanci k oněm domněnkám o odposlechu dospěli. Jako první se objevil poslanec Tlustý, který zaručeně v nahrávce poznal svůj rozhovor se včelaři. Inkriminovanou nahrávku jeho rozhovoru bohužel žádná televize neodvysílala, a tak dost dobře není možné objektivně říci, na kolik tam šlo opravdu poznat jeho rozhovor.
Den poté vystoupil na veřejnost poslanec Klas. Záznam rozhovoru, který našel ve své hlasové schránce, pak odvysílala včera večer TV Nova v hlavní zpravodajské relaci. Nahrávka trvala několik sekund a nebylo z ní, dle mého názoru, poznat vůbec nic – respektive to připomínalo klasický případ, když si nezamknete klávesnici u mobilu a někam se dovoláte a nebo když někomu zavoláte a nechcete mluvit s hlasovou schránkou (sám jsme pár podobných vzkazů také dostal). Poslanec Klas nicméně po několika přehráních pravděpodobně rozpoznal na nahrávce svůj rozhovor se svojí sekretářkou, za což mu určitě patří obdiv nejednoho občana, který nahrávku včera slyšel v televizi.
Jako poslední třešnička na dortu se objevila zpráva jinak poměrně neznámé poslankyně Horníkové, která si po vystoupení pana poslance Tlustého v Sněmovně vzpomněla, že se jí před měsícem stalo něco podobného. Sama ale usoudila, na rozdíl od poslance Tlustého, že to asi nebude nic podstatného, pro deník iDNES dokonce řekla: „Tehdy jsem tomu nedávala žádný význam.“ Otázka zní, proč po měsíci, kdy už asi těžko bude mít inkriminovanou nahrávku někde zazálohovanou (obzvláště pokud tomu opravdu nedávala žádný význam) jí význam začala přikládat. Samozřejmě, že je ale možné, že si danou nahrávku zazálohovala – to by si ale poměrně protiřečilo s tvrzením, že jí nevěnovala žádnou pozornost.
Kdo je onen „tajemný M“
Zkusme teď připustit, že opravdu existuje někdo, kdo poslance ODS odposlouchává. Ten někdo, říkejme mu třeba „tajemný M,“ má, alespoň podle poslanců, odposlechy pravděpodobně nainstalovány v poslaneckých kancelářích. Pan M se tedy musel vloupat nejméně do těchto tří kanceláří. Pan M je ale opravdový profík, neboť musel dokonale obejít zabezpečovací systémy všech tří kanceláří (pokud tam nějaké ale byly), dostat se do nich bez porušení zámků (a nebo vyrobit zámky nové, pasující k původním klíčům) a nainstalovat odposlouchávací zařízení tak, aby nebylo ničím rušeno a zároveň nebylo na viditelném místě (to je ale poměrně jednoduché). Zároveň se mu všechno tohle povedlo, aniž by byl kýmkoliv zpozorován.
Pokud bychom vzali v úvahu o něco racionálnější scénář, tak pan M si pouze zjistil, kde se kanceláře poslanců nacházejí a pak rozhovory z bezpečné vzdálenosti poslouchal pomocí laserového mikrofonu či jiné operativní techniky (například mohl poslancům dát štěnici přímo do kufříku, mobilu, saka apod.). V tom případě je ale silně nelogické, že odposlouchávaným poslancům schválně poslal úryvky z odposlechů do hlasových schránek. Policie či civilní zpravodajská služba by ho totiž hned druhý den mohla dohledat podle mobilního telefonu (a hlavně jeho pohybu), ze kterého vzkazy posílal. Posílání vzkazů přímo do schránky totiž umožňuje pouze rozšířená hlasová schránka, kterou si mohou aktivovat jen uživatelé tarifních programů, k jejichž získání musí uživatel uvést operátorovi své jméno, adresu, rodné číslo apod.
Teoreticky by pan M mohl ještě vždy ukradnout nějaký mobilní telefon s již aktivovanou rozšířenou hlasovou schránkou (pro aktivaci je potřeba znát heslo pro komunikaci s operátorem), ze kterého stihl poslat inkriminovanou nahrávku vždy předtím, než původní majitel SIM kartu zablokoval. Důvodů, proč by pan M mohl chtít poslance odposlouchávat se najde asi poměrně hodně. Přeci jen poslanci mají přístup k některým utajovaným skutečnostem, které mohou být pro někoho poměrně zajímavé. V tom případě je ale nelogické, aby se pan M takto odhalil. Spíš by se nabízelo vysvětlení, že pana M někdo takříkajíc podrazil. Toho někoho by pak ovšem policie během pár okamžiků dohledala podle čísla, odkud vzkazy poslal (viz výše). Teoreticky připadá v úvahu také to, že pan M pracuje přímo u Eurotelu. To by ale byl pro policii úplně nejsnazší případ, neboť právě tam by se identita pana M dohledávala nejlépe, neboť neexistuje příliš míst, odkud by něco podobného šlo realizovat (nehledě na to, že tato místa jsou pod přísným dohledem).
Z toho všeho tedy vycházejí dvě nejvěrohodnější varianty (pro případ, že by se skutečně jednalo o odposlech) – pan M je psychicky narušený člověk, který si rád se svými „obětmi“ pohrává a nebo pana M někdo podrazil a v nejbližších dnech či hodinách ho policie najde.
Poslanci mění operátora
Poněkud kuriózně však působí výroky poslanců o tom, že kvůli bezpečnosti mění svého mobilního operátora. Všichni tři poslanci totiž uvádějí, že se jednalo o záznamy rozhovorů v kanceláři a nikoliv po telefonu. Ostatně i pan poslanec Vidím chce nechat prohledat kanceláře všech poslanců a senátorů ODS a nikoliv ověřit odposlouchávání jejich telefonů. V případě odposlechu v kanceláři by jim tak změna operátora zrovna nepomohla.
Velmi zajímavé je také položit si otázku, co by se asi dělo, kdyby s podobnou nahrávkou jako pan poslanec Klas, přišel na policii „běžný“ občan, který by chtěl na základě této nahrávky podat trestní oznámení na neznámého pachatele a následně si nechat prohledat kancelář, aby zjistil, jestli v ní nemá instalován odposlouchávací zařízení…
