Loňský One dostal HTC do nejvyšší ligy a letos se to povedlo znovu. Na první pohled by se chtělo říct, že je telefon dokonalý, ale bohužel tomu tak není.
Špičkový hardware
Čtyřjádrový Qualcomm Snapdragon 801 (typ MSM8974AB, frekvence 2,3 GHz, grafika Adreno 330, 2 GB RAM) je to nejvýkonnější, co dnes mohou výrobci koupit, a tak není divu, že One M8 má stejný čipset jako Sony Xperia Z2 a některé další superphony.
Benchmarkové srovnání se zahnutým hitem od LG.
Kromě exaktně naměřených, ale ne 100% vypovídajících hodnot, jsme se zaměřili na „pocitový výkon“. Chod systému je velmi rychlý a za celou dobu testování jsem nezaznamenal žádné zpomalení.
Z bezdrátových sítí a moderních vychytávek má telefon téměř vše, jediné co kvůli kovové konstrukci chybí, je bezdrátové nabíjení. Vnitřní paměť telefonu je 16 GB, nicméně v prodeji by později měla být i 32GB verze. Oficiální technické specifikace mluví o podpoře 32GB microSD karet, funguje i moje 64GB od Samsungu, další neoficiální zdroje uvádí podporu až 128GB karet.
Baterie má kapacitu 2 600 mAh, což sice není mnoho, ale díky dobré optimalizaci není problém vydržet jeden opravdu náročný den, nebo dva dny méně intenzivního používání. Já jsem se dostal i na tři dny, ale bylo to s odřenýma ušima. Ve srovnání s loňským One však vnímám posun směrem k lepší výdrži.
Schovaný Android
Svůj podíl na charakteru telefonu má i Android 4.4 s novou a odlehčenou nadstavbou HTC Sense 6. Zmizely zbytečné animace, úpravy oproti čistému Androidu jsou designové (k dobru), i funkční (většinou k dobru). Líbí se mi třeba úprava rolety s rychlými přepínači. Fungují stejně jako na čistém Androidu, ale každé tlačítko má na spodku zkratku k podrobnému nastavení. Je to rychlé a výsledkem je, že do nastavení chodíte jen minimálně.
Podobu rolety s přepínači si můžete upravit k obrazu svému.
Naopak práce s widgety a plochami je poněkud matoucí, musíte se naučit nové postupy.
HTC BlinkFeed je stream událostí, do kterých můžete zapojit aplikace, sociální sítě a kde co dalšího vývojáři vymyslí. Mě osobně „BF“ k srdci nepřirostl, a tak oceňuji, že jde vypnout. Kolega Michlovský z časopisu Computer je jiného názoru: „Praktické, pohodlné a hodně návykové.“
Ukázka nastavení.
Menu a zamykací obrazovka se třemi směry odemykání (odemčení, zkratka k BlinkFeedu a zkratka na plochu). Díky DotView se s touto obrazovkou prakticky nesetkávám.
Multitasking, alias poslední použité aplikace.
HTC přidalo také vlastní aplikace, ocenil jsem hlavně to, že jich není moc (jako třeba v případě Samsungu). Hodí se kancelář Polaris Office 5, při přesunu z One M7 jsem použil aplikace pro zálohu a obnovení, Dětský mód mě odradil, je to nevábná aplikace třetí strany.
Jednou z přidaných aplikací je FitBit. I bez náramku s ní telefon dokáže sledovat vaši fyzickou aktivitu. Tedy vlastně jen počítá kroky.
Aplikace funguje bez zásahu úplně sama, a tak jen občas nahlédnu, jak na tom jsem s pohybem v průběhu týdne.
Vlastní a většinou povedený design mají i časové funkce, kalendář, nebo galerie, která umožní třídit fotky pomocí několika hledisek.
Ano, M8 umí i telefonovat (a psát). V těchto základních aplikacích žádnou zradu nehledejte. Sluchátko zároveň slouží jako hlasitý reproduktor, takže stačí i na dost hlasitý telefonát.
Užitečná drobnost. V kalendáři vidíte i předpověď počasí na konkrétní den.
Režim auto – nejdůležitější funkce, jen základní informace, velké ikony, snadné ovládání. V HTC šli ještě dál, stačí klepnout do displeje třemi prsty a už se aktivuje hlasové ovládání. V ČR bohužel nefunguje.
Hudbu můžete mít z paměťové karty, z cloudu i z éteru. Aby fungovalo FM rádio, musíte připojit sluchátka jako anténu.
Tlačítka na displej a chytrá gesta
Co vnímám jako největší ergonomickou změnu mezi M7 a M8, je přesun androidích tlačítek zpod displeje na displej. 1) Panel je teď větší, ale má stejné rozlišení, ze kterého mu tlačítka jednoduše ubírají pixely. Vím, že je to vůle Googlu, že chce aplikace s průhlednými tlačítky, ale v praxi je to otrava. 2) Některé aplikace to totiž řeší tak, že tlačítka skryjí. Takže když je chcete stisknout, musíte si je vyvolat ťuknutím do místa, kde mají být. Pak čekáte, až se efektně vysunou, až pak je můžete použít. Jako ergonomickou prohru to vnímám hlavně u fotoaparátu, který používám velmi často a tlačítka se tam skrývají velmi ochotně a velmi rychle. Jediné plus je snad to, že jsou tlačítka tři, ale i s pouhými dvěma u One M7 se dalo žít daleko lépe.
Co se naopak povedlo, jsou chytrá gesta. Jedno aktivuje fotoaparát (viz kapitola o fotoaparátu), další aktivuje displej dvojím poklepáním, nebo stačí zvednout telefon a máchnout prstem. Škoda, že jednotlivým směrům nejde přiřadit jiné funkce, třeba spuštění konkrétních aplikací…
Chytrá gesta buď najdete v menu, nebo se k nim dostanete náhodou. Telefon vám pak vysvětlí, o co jde.
