Mobilní Windows, Wi-Fi, EDGE, široký displej a plnohodnotná klávesnice v přístroji s velikostí běžného mobilu.
Pro focení pevné nervy
Fotografie nikdy nebyly hlavní chloubou přístrojů od HTC, ovšem v případě modelu S620 se na kvalitu obrázků kupodivu stěžovat nebudu – fotky jsou totiž v rámci megapixelových možností docela povedené. Fotky se vyznačují docela věrným podáním barev, a to za všech podmínek včetně šera.
Ukázkové snímky – interiér a šero:
Interiérům lze vytknout především přepálené světlo. Obrázky focené za slabého osvětlení mají sice stále stejný barevný nádech, ale působí věrohodně.
U focení při slabém osvětlení mě dále překvapilo, že fotoaparát produkuje velmi nízkou míru šumu. Horší je to s krajinkami, v těch si S620 tolik nelibuje, ale není to úplná tragédie. Chce to však trpělivost a několik pokusů, fotky scenérií bývají neostré a mnohdy zamlžené. S nějakými barvitými záběry přírody se kvůli nízkému rozlišení počítat nedá. Procesor, na nějž ještě přijde řeč, bohužel nestačí na pořádné video. QVGA video sice zvládne natočit třeba program CoolCamera, ale snímkování se sotva přehoupne přes 5 fps. A tak se musíme spokojit s rozlišením 176 × 144 bodů, jenže ani to kvalitou nijak nevyniká. Při pořízení fotografie či videa se telefon rovnou zeptá, zda výtvor smazat či uložit a nabídne vstup do galerie, ve které lze fotkami docela svižně projíždět.
Další ukázkové snímky:
Megapixelové fotky nejsou příliš detailní, ale ostatních vad z Qteku 8310 a dalších megapixelů se vyvarovaly. S makrem si fotoaparát příliš nerozumí, drobný text se nedá přečíst.
Problémem foťáku u S620 je ovládací prostředí. Sice pěkně vypadá, až skoro navozuje pocit, že máte co dočinění s plnohodnotným digitálem, a dokonce ani možnosti nastavení fotek nejsou špatné. Nepříjemná je ovšem nízká rychlost. Už při spuštění fotoaparátu pomocí kombinace kláves FN a SYM se musí nějakou tu vteřinku čekat, to ale není nejhorší. Pak totiž přijde práce s hledáčkem, a tu bych si u chytrého mobilu představoval rozhodně svižnější. Obzvlášť při přechodu mezi různě osvětlenými prostory se dočkáte nepříjemných záseků. A loudavý je i pohyb v možnostech nastavení. Ty samotné jsou ovšem vcelku rozmanité – nechybí vyvážení bílé, kterým má smysl se zabývat, možnost volby ze čtyř rozlišení a čtyř stupňů kvality. Na fotce se podle volby fotografa mohou objevit různé zpestřující efekty, datum a čas pořízení a s pomocí samospoušti také samotný fotograf.
Prostředí • možnosti nastavení
Kapesní kino
Vestavěný přehrávač Windows Media Player si poradí s hudebními formáty MP3 a WMA, z videí přehraje ta s koncovkou WMV, MP4 a další. Poněkud nepochopitelně ovšem schází podpora AVI, tuto absenci ale nahradí perfektní přehrávač zdarma TCPMP. Video jsem si oblíbil, orientace a kvalita displeje ke sledování filmů doslova nutí. Videa v kvalitě určené pro počítač sice telefon plynule přehrát nedovede, vysoké rozlišení je ale pro QVGA displej zbytečné, a tak je vhodné videa před přesunem do telefonu zkonvertovat, třeba pomocí Pocket Divx Encoderu. S bitratem zhruba pod 300 kb/s už telefon nemá problémy a přehrávač dokáže video velmi rychle přetáčet. Jediným omezením je paměť – jeden dvouhodinový film v dostatečné kvalitě zabere kolem 250 MB a dvacetiminutový seriál 40 MB. Plynulé je i přehrávání online streamovaného videa, konkrétně ČT24 v bitratu 107 kb/s. Na tuto rychlost samozřejmě dostačuje i EDGE, ovšem bez datového tarifu byste se po delším sledování nedoplatili. Využít je možné i Wi-Fi.
Windows Media Player • TCPMP
Osobně mi přehrávač TCPMP stačí i pro přehrávání hudby vzhledem k tomu, že má ekvalizér a dokáže vytvářet playlisty. Kvalita zvukového výstupu není dechberoucí, ale pro příležitostný poslech dostačuje. Basy nicméně mohly být výraznější a možná by pomohla lepší sluchátka. Jenže 3,5mm jack na telefonu nenalezneme a konektor přibalených sluchátek pasuje do miniUSB zdířky podobně jako kabel a nabíječka. Maximální hlasitost je dost vysoká na to, aby se hudba ze špuntů neztratila ani v hlučném prostředí. Hudba se dá poslouchat i z vestavěného reproduktoru – zvuk není ani ostrý, ani zastřený, tak akorát.
Dá mu to zabrat, ale zabaví
Co se týče herní zábavy, telefonu chybí zmiňovaná kompatibilita s novými hrami pro QVGA rozlišení, úplná bída to ale není. Starší hry pro displeje s rozlišením 176 × 220 (Eurotel Smartphone, Motorola Mpx200, Mpx220) sice využijí zhruba třetinu displeje, zábavu to ale nehatí a navíc jich je celá řada. Je ale škoda, že se nepracuje na nových hrách pro displej orientovaný na šířku, protože – ano, pracovní nástroj, řeklo by se, ale také velký pohodlný joypad a spousta kláves.
Starší hry a mophun
Inu, lze si vypomoci jinak, zatímco nové hry široký displej nevyužívají, staré počítače a herní konzole ano. A ty se dají emulovat a vypadá to skvěle. Zkoušel jsem také emulátor DOSu, ale ten už telefon nestíhá. Největšího úspěchu, kterého u těchto her jde dosáhnout, je jejich spuštění – hrát už se to zpravidla nedá. Další možností jak se zabavit jsou Java hry, ale s jejich instalací jsem neměl příliš úspěchů. Když není zbytí, postačí i předinstalovaný Bubble Breaker a Solitaire.
Emulátory (Sega a NES) a předinstalované hry
