Huawei P60 Pro je aktuálně podle Dxomarku nejlepším fotomobilem, vyniká především skvělým hlavním snímačem, výkonem při nízké hladině osvětlení, variabilní cloně nebo dobrému makro režimu. Ačkoli to všechno je pravda, foťáky mají i několik nedostatků, o nichž Dxomark tak explicitně nemluví a do jehož výsledků se kvůli určitým způsobem nastaveným vahám tak výrazně nepropisují. Některé vlastnosti foťáků v P60 Pro ale zbytečně kompromitují celkovou zkušenost i výsledné fotky.
Pojďme si zanalyzovat nejzajímavější nebo nejkritičtější vlastnosti a posléze se přesuneme k jednotlivým foťákům, které odzkoušíme v nejrůznějších situacích. Co se týče mobilu samotného, jedná se o typickou vlajkovou loď, jež je ovšem postižena technologickým embargem, takže nejsou nainstalovány žádné služby od Googlu a mobil nemá 5G konektivitu.
Parametry snímačů:
- 48 Mpx hlavní fotoaparát, F1,4-F4, 25 mm, OIS
- 13 Mpx širokáč, F2,2, 13 mm
- 48 Mpx foťák s teleobjektivem, F2,1, 90 mm, OIS
- 13 Mpx selfie kamerka, širokoúhlá
Variabilní clona
Telefon má plnohodnotnou irisovou clonu, podobně jako je tomu například u objektivů pro bezzrcadlovky. To znamená, že má lamely, které mohou zaujmout několik pozic a vytvořit světelnosti F1,4, F2, F2,8 a F4. Dříve se používalo jednodušší řešení, kdy měl mobil výchozí světelnost a při přiclonění se vysunuly dvě plastové součástky, které vytvořily menší kruhový průzor pro průchod světla.
Kromě toho, že tento jednodušší způsob clonění znamenal jen dvě clonová čísla, velké rozdíly jsou i po optické stránce. Starší způsob zahrnoval dva dokonale kruhové clonové průzory, což u klasické irisové clony neplatí. Při nejvyšší světelnosti F1,4 jsou lamely zcela zasunuté a průzor tvoří dokonalý kruh, protože veškerá optika má kruhový tvar. Při nižších hodnotách clony se vysouvají lamely, které ovšem nikdy nemohou mít dokonale kruhový tvar kvůli jejich omezenému počtu. Byť se tvar průzoru blíží kruhu, zejména v místě doteku dvou lamel vzniká drobný zářez.
Různé fyzické clony od F1,4 po F4
A právě rozdíl mezi dokonalým kruhem a téměř dokonalým kruhem s několika zářezy po okrajích má výrazné důsledky pro dva optické jevy. Tím prvním je bokeh, který se u mobilů ale dělá spíše softwarovou než optickou cestou. Tím druhým jsou tzv. difrakční hvězdičky, které vznikají okolo silných světelných zdrojů na kontrastním pozadí – typicky na lampách v noci.
Na ukázkách je patrné, že při plně otevřené cloně okolo lampy vzniká odlesk, respektive plocha s nízkým kontrastem. Ovšem při jakémkoli přiclonění se z něj stane difrakční hvězdička, což je přesně tím rozdílem mezi dokonalou kruhovou clonou a tvarově nedokonalou irisovou clonou. Ovšem z nedokonalosti se zde stává spíše chtěná vlastnost, protože clona dokáže zkrotit nepříjemný odlesk do vizuálně zajímavé hvězdičky.
Také si povšimněte, že se hvězdička zmenšuje při dalším clonění. To odporuje základní fyzice, ale jedná se o prostý následek snižování množství světla procházející optickou při snaze mobilu již dále nezvyšovat ISO ani čas. Mobil tedy při vyšší cloně pracuje s nižším množstvím světla. Při clonění dostávají odlesky konkrétnějších obrysů a ubývá míst s nižším kontrastem, což je opět fyzikální důsledek clonění.
Ve dne lze pozorovat něco podobného na slunci, ovšem v menším měříku a jen v určitých scénách. Clona má ještě další efekty, ohledně hloubky ostrosti se zde moc bavit nemůžeme, protože mobil má příliš krátké reálné ohnisko, aby se s hloubkou ostrosti dalo pracovat. Druhým efektem je limitování množství světla dopadajícího na senzor, což opět mobily většinou netrápí, protože světlo mohou omezit velmi rychlou elektronickou závěrkou. Každopádně v noci není omezení přísunu světla na senzor žádoucí, protože vede k vyššímu ISO a horším výsledkům. Proto si při hrátkách s difrakčními hvězdičkami v noci dávejte pozor i na ISO a šum.
Na dalším listu vyzkoušíme hvězdnou disciplínu telefonu – makro.
Pokračování 2 / 4
Makro
Telefon má velmi povedený režim pro makro. Nevyužívá totiž ultraširokáče, jak běžně činí konkurence, ale mnohem vhodnějšího teleobjektivu. Ten dosahuje přepočtené ohniskové vzdálenosti 90 mm, přičemž mobil z toho může udělat další výřez. Výsledkem je velmi úzký úhel záběru, který znatelně přiblíží focenou scénu.
Makro fotky již v některých ohledech připomínají výstup z bezzrcadlovek s dedikovaným makro objektivem. Kromě úzkého úhlu záběru jde především o plytkou hloubku ostrosti, která je pro profesionální fotografickou výbavu charakteristická. Zde je v řádech centimetrů, což je optimální pro potřebu zachytit drobný objekt v hloubce ostrosti, ovšem pozadí už je příjemně rozostřené.
Ačkoli se aktuálně jedná možná o vůbec nejlepší makro výstup z mobilu, je zde několik omezení. Tím prvním je, že kvůli použití teleobjektivu zde není možnost měnit clonovou hodnotu, která by v tomto případě umožnila pokročilou práci s hloubkou ostrosti. Dalším omezením je, že mobil zde dělá dodatečné softwarové úpravy, které v kombinaci s drobnými nedostatky senzoru přispívají k místy méně kvalitnímu výsledku po stránce detailů a dynamického rozsahu. Konkrétněji si tyto nedostatky rozebereme u analýzy foťáku s teleobjektivem.
Snímače a AI
O kvalitách snímačů (samotných fotosenzorů) u Huaweie mám dlouhodobě jisté pochyby. Má nepotvrzená teorie zní, že Huawei do mobilů dává menší snímače, takže hrubý optický výstup je horší, ale vše posléze dohání pomocí umělé inteligence při úpravách fotek. Tuto teorii podporuje několik faktů, především ihned po vyfocení fotka v galerii nevypadá až tak dobře, ale během pár desetin sekundy se „přebarví“ na mnohem líbivější obrázek.
Dále Huawei na rozdíl od konkurence neposkytuje podrobnější údaje o snímačích, typicky nezjistíte jejich velikost, jež je klíčová pro skvělý výstup. Posledním vodítkem jsou RAWy, v nichž jdou vidět problémy jako výrazný šum nejen v noci, ale i problémy s dynamickým rozsahem nebo s přirozeností scény i za dne. Také to lze poznat na nočních fotkách vyfoceních v nočním režimu a mimo něj.
Zleva: noční režim, běžný režim, RAW
Na tomto postupu nemusí být nic špatného, když vede k velmi podobným výsledkům jako mobily od konkurence. Jenže také způsobuje některé problémy, s nimiž se AI už nevypořádá a které konkurence nemá. Typicky jde o nižší dynamický rozsah projevující se přepaly, méně přirozenou kresbu a větší úrovní šumu. Některé fyzikální limity prostě softwarově přelstít nelze.
Výhodou tohoto způsobu je, že umělá inteligence zde má více práce, což může některé scény vylepšit nad úroveň konkurence. Na druhou stranu i umělá inteligence se může splést a v tomto případě bude vytahovat onen nadměrný šum způsobený menším senzorem a bude z něj vytvářet artefakty. Minulé mobily od Huawei v tomto konkrétním bodě dříve odváděly lepší práci, můžeme jen spekulovat, zda v tom měla nějaké slovo Leica, když ještě s Huaweiem spolupracovala.
Na dalším listu probereme ne zcela silnou stránku – širokoúhlý objektiv.
Pokračování 3 / 4
Ultraširokáč
Ultraširokáč je co do kvality výstupu průměrný ve své třídě. Od konkurence se především liší tím, že snímky výrazně přeostřuje a tím navozuje dojem přítomnosti rozmanitých detailů. Na první pohled taková fotka skutečně vypadá velmi ostrá, ale po přiblížení se začne projevovat nepřirozenost kresby. Ovšem tohle nejspíše nebude většině fotografů vadit.
Objektiv trpí na tři optické problémy, tím prvním je rohová a okrajová neostrost, tedy směrem k okrajům snímků se bude kresba zhoršovat. Dalším problémem jsou odlesky v protisvětle, které se projevují i ve dne lokální ztrátou kontrastu a samotnými „prasátky“. V noci jsou odlesky ještě výraznější a zasahují do celkového charakteru fotky. Třetím neduhem je mírné zkreslení.
Foťák je v noci použitelný, ale například na výborný noční fotomobil Vivo X90 Pro nedostačuje zejména po stránce přirozenosti, vyvážení bílé a výše zmíněných odlesků. Také se občasně objeví scéna, kterou mobil asi špatně vyhodnotí a potom je taková fotky na hraně použitelnosti kvůli přepalům, šumu nebo neostrosti.
Hlavní foťák
Nejprve si porovnáme několik na první pohled stejných fotek, ovšem všechny budou vyfoceny mírně jinak. Předně porovnáme vliv fyzické clony, ukážeme si fotku v plném 48Mpx rozlišení a výstup z RAWu na jedné scéně. Rozdíly nebudou nikterak zásadní, což neznamená, že z nich nevyvodíme zajímavé závěry.
Vlevo nahoře fotka na F4, vpravo nahoře RAW, vlevo dole fotka na F2, vpravo dole plné rozlišení
Předně jsem byl potěšen tím, že přiclonění zde má (byť velmi mírný) pozitivní vliv na kresbu. Některé struktury vypadají jemněji a přirozeněji, takže pokud chcete clonit na prosluněného dne, jedná se o dobrý nápad.
Dále je zde hezky vidět, jak vypadá RAW a co z něj mobil vytvoří. Asi nejviditelnější změna se týká barev, které jsou v RAWu světlejší a snad i mírně saturovanější, kdežto zpracované fotky jsou tmavší. Další poznatek se týká detailů a kontrastu, protože kresba v RAWu je jemnější a třeba na vzdálených stromech na výřezech mobil přidává opravdu hodně kontrastu. To má za následek několikrát zmiňované přeostření a ztrátu přirozenosti. Zatímco RAW lépe reprezentuje skutečný odraz scény, JPEGy z mobilu se budou tvářit jako ostřejší, ale je to způsobeno právě tímto procesem.
Vlevo nahoře fotka na F4, vpravo nahoře RAW, vlevo dole fotka na F2, vpravo dole plné rozlišení
Když jsem porovnával fotku v plném 48Mpx rozlišením, tak vyšší rozlišení se nikterak nepromítá do vyšší kvality detailů. Naopak se často taková fotka jeví jako s horší kresbou, to je ovšem způsobeno agresivnějším doostřováním a dalšími úpravami u běžných fotek. U plného rozlišení si mobil nemůže dovolit tak rozsáhlé úpravy, protože pracuje s „méně kvalitními pixely“ oproti skládaným pixelům u 12Mpx výstupu.
Tato ukázka také velmi dobře shrne popis foťáku v běžných situacích. Kresba se jeví jako velmi ostrá, ale je to způsobeno přeostřováním, přestože má solidní detaily i tak. Fotky mají hodně mikrokontrastu, líbivé, byť někdy mírně tmavší, barvy a při běžném focení nejsou patrné žádné výrazné problémy. Také se nevyplatí fotit do plného rozlišení, ovšem RAW nemusí být v těchto dobrých světelných podmínkách špatnou volbou.
Pokud se dostanete do horších světelných podmínkách, jako je i noční fotografie, extrémně záleží na zvoleném režimu. Například při hrátkách s fyzickou clonou se vypne noční režim, což se ihned projeví na výraznějším šumu. Přitom pokud zůstane přicloněno i v normálním režimu, mobil upravuje fotky mnohem důkladněji a šum odstraní.
Zleva: běžný režim, RAW, noční režim
Pojďme si opět udělat detailnější porovnání tří nočních fotek na clonu F4. Jedna je v nočním režimu, druhá nikoli a třetí je vyvolaná z RAWu. RAW ukazuje, jak moc šumu i přes ISO 800 se na fotce nachází. Na fotce bez nočního je tento šum patrný skrze všudypřítomné obrazové artefakty. Ovšem fotka z nočního režimu vše jakoby mávnutím kouzelného proutku napravuje.
Hlavní foťák tedy trpí na mnohé problémy, jenže v praxi se většině z nich vyhnete díky chytrým úpravám fotek, které RAW nejenže ořežou a zbaví případného zkreslení či okrajové neostrosti, ale napraví většinu potíží, které jsou způsobeny méně kvalitním snímačem. Viditelné zůstanou zejména odlesky v noci, s nimiž si často budete muset poradit skrze hraní si s variabilní clonou.
Na jednu stranu třeba právě variabilní clona potěší spoustu hračičků, ovšem pokročilí fotografové budou někdy nervózní s tím, jestli se automatické úpravy fotek povedou. V mnohých náročných scénách na ně totiž budou muset spoléhat, protože třeba noční fotky neupraví z RAWu tak dobře jako samotný mobil, i když u denních snímků tomu bude spíše naopak. Také fotografové pocítí přínosy variabilní clony zejména v noci.
Rozporuplné výsledky dodává teleobjektiv – více na dalším listu.
Pokračování 4 / 4
Foťák s teleobjektivem
Hodnocení foťáku s teleobjektivem bude asi nejvíce schizofrenní, protože umí být skvělý podobně jako Honor Magic5 Pro se stejným ohniskem, ovšem zejména v noci má několik nedokonalostí. Snímač má 48Mpx rozlišení, které při běžném 3,5× zoomu oproti hlavnímu snímači přepočítává na 12 Mpx, ovšem umí i 10× výřezy, byť u nich se musíte připravit na kvalitativní kompromisy.
Velmi dobré jsou detaily, můžete fotku i nadále přiblížit a rozpoznáte i vzdálenější objekty. Na první pohled se vám budou fotky líbit, ale je zde několik detailů, které mírně kazí celkový dojem. Převážně se jedná o nedostatečný dynamický rozsah snímače, který bude způsobovat častější přepaly. Nejspíše z podobné příčiny pramení vybledlé barvy, které se ještě více projevují u 10× přiblížení. To už ze samotné podstaty nemůže být tak kvalitní jako 3,5× zoom s pixelovým binningem.
Fotky jsou přiostřené, což běžně nevadí, ale může to být problém ve scénách s bokehem. Ano, tento objektiv má natolik dlouhé ohnisko, že někdy na fotkách vzniká bokeh, tedy rozostření popředí či pozadí, aniž byste o to v tomto typu scény záměrně usilovali. Bohužel, doostření se týká i bokehu, který má namísto jemného máslového charakteru spíše ostrý a tvrdý vjem. Tyto nedostatky se týkají i makra, které využívá stejný objektiv.
V noci se u tohoto objektivu (ale v menším měřítku se to děje i u dalších objektivů) často stává, že mobil vyhodnotí odlesk jako relevantní předmět na scéně, který si zaslouží vyšší expozici, doostření, zvednutí kontrastu i saturaci barev. Kvůli tomu jsou nechtěné odlesky ještě výraznější a někdy jsou natolik zašuměné, že po úpravách mobilem na nich vznikají obrazové artefakty. Huawei by na tomto jevu měl zapracovat a naučit činit AI přesný opak, aby odlesky chytře eliminovala.
Závěr
Pokud jste si doposud pokládali otázku, zdali vám stojí mít nejlepší fotomobil současnosti za trable s nepřítomností služeb Googlu, tak nestojí. Huawei P60 Pro není výrazně lepší než současné špičkové fotomobily, jen má jiný mix předností a nedostatků, který stačil na lepší skóre na Dxomarku. Individuální preference pokročilejších fotografů ale mohou být odlišné.
Mobil má několik velmi povedených momentů jako variabilní clonu nebo skvělé makro schopnosti, ovšem trpí na méně kvalitní snímače, což dohání softwarovými úpravami. Někdy se to projevuje jen mírně nepřirozenou kresbou, ale v určitých případech třeba u přepalů již AI nepomůže.
Ačkoli Huawei P60 Pro patří bez debat k nejlepším fotomobilům, pro většinu fotografů nemá tak významnou vlastnost nebo schopnost, aby volba musela padnout nutně na něj. Podobně dobrou práci odvedou po fotografické stránce i Samsung Galaxy S23 Ultra, Vivo X90 Pro nebo Honor Magic5 Pro a konkrétně se můžete rozhodnout klidně podle kvalit samotných mobilů a nebo mixu kladů a záporů konkrétní fototechniky.
|
 | rozměry a hmotnost: 161 × 75 × 8,3 mm, 200 g
displej: 6,7", kapacitní LTPO OLED, 1 220 × 2 700, 444 PPI
sítě: 2G, 4G
konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 6, Bluetooth 5.2, GPS
paměť: 256 GB, NM Card (256 GB), RAM: 8 GB, baterie: 4 815 mAh
procesor: Qualcomm Snapdragon 8+ Gen 1 (8× Cortex-X2, 3,2 GHz, 4nm)
operační systém: Google Android (AOSP) + EMUI
fotoaparát: 48MPx, video (3 840 × 2 160), autofocus, blesk |
| cena: není v prodeji |
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně