Lidé, používající mobilní telefony, nejsou vždy „mobilními nadšenci“ a z toho plynoucí omezenost jejich potřeb v souvislosti s nízkými cenami použitých telefonů vytváří značný prostor pro obchodování právě touto komoditou.
Zkusme se na klady a zápory použitých telefonů podívat z hlediska rizikovosti transakce. Klad je jasný – pořízení fungujícího telefonu dostatečných parametrů za často zlomek ceny nového, byť modernějšího a více vybaveného funkcemi.
-
Ideální variantou je dobrý známý, který si chce pořídit novinku a původního přístroje se hodlá zbavit. Tady je možno si domluvit jakékoli podmínky „záruky“ a není pravděpodobné skrývání vad a chyb telefonu, takže pozdější nemilá překvapení nejsou častá. Rizikem je ztráta kamaráda při rozdílné interpretaci ústně uzavřené dohody, takže písemná forma není na škodu.
-
Méně bezpečnou je koupě v solidním, zavedeném bazaru, kde sice bývá možné si vybraný kousek podrobně otestovat a prodávající obvykle poskytne několikadenní záruku na vyzkoušení telefonu, ale těžko dovolí telefon rozebrat a tak zjistit, zda byl například zatopen (známky zvlhnutí či namočení telefonu jsou na „tišťácích“ znát a nelze je úplně odstranit), takže prodávající se musí spokojit s povrchovou kontrolou. Telefony s kryty popraskanými, výrazně odřenými nebo zprohýbanými nebrat, ale protože téměř každý typ lze překrytovat, nejde o zcela spolehlivé vodítko. Smlouvu tady nahrazuje doklad o koupi, samozřejmě s uvedeným IMEI (a kontrola souhlasnosti IMEI zobrazeného na displayi a na těle telefonu, resp. na samolepce uvnitř krytu). Vhodná je i kontrola IMEI na dostupných BlackListech (i když nejsou úplné). Přítomnost někoho důvěryhodného, kdo mobilům rozumí, lze opět jen doporučit. Samozřejmou součástí koupě by měla být alespoň originální nabíječka, pokud možno i manuál a krabice. Riziko spočívá zejména ve vadách, které se projeví po uplynutí „záruční“ lhůty, jež bývá velmi krátká.
-
Ještě rizikovější je koupě na inzerát, kdy prodávající není kupujícímu osobně znám, ale koupě probíhá formou osobního kontaktu – součástí koupě by proto měla být každopádně písemná smlouva, obsahující podrobný popis telefonu včetně IMEI (i když nelze vyloučit jeho změnu) a původní doklady od koupě (originální záruční list, byť již neplatný, přece jen značnou měrou potvrzuje „nezávadný“ původ mobilu, stejně tak originální nabíječka a případně krabice). Není vhodné takovou transakci uspěchat nebo provádět v pochybném prostředí (např. v nádražní restauraci) a naopak ku prospěchu věci bývá mít sebou někoho, kdo mobilům rozumí. Důležitá je totiž důkladná prohlídka samotného přístroje (nejlépe odborníkem), soupis známých vad a ujednání, na jaké závady a v jaké délce bude prodávajícím poskytnuta záruka. Rizikem je kromě objevení se nerozpoznaných vad i to, že prodávající může být posléze obtížně sehnatelný nebo nebude ochoten smlouvu dodržet – její vymahatelnost soudní cestou bývá vůči hodnotě zboží příliš drahá.
-
Jako velmi rizikovou lze pak hodnotit koupi, při níž se prodávající a kupující osobně nepotkají – například koupě na dobírku. Že je riziková zejména pro kupujícího není potřeba zdůrazňovat – zboží převezme naslepo, až po zaplacení si předmět koupě prohlédne a zkontroluje a vymáhání kupní částky zpět v případě nespokojenosti je obtížné až iluzorní, rovněž záruka a další dohody lze domlouvat jen velmi obtížně.
-
Asi nejméně lze z běžných možností doporučit koupi telefonu v bazaru či zastavárně, kde jsou sice k mání telefony za vynikající ceny, ale kupující neobdrží nabíječku vůbec nebo pouze za doplatek či obdrží nabíječku, která evidentně není originálem, kde není možno si telefon důkladně vyzkoušet s vlastní SIM, kde na koupi není vystaven doklad nebo je doklad neúplný či zavádějící… těmto obchodům se raději vyhněte.
-
A úplně nejpodezřelejší obchody (byť často na první pohled nejvýhodnější) bývají nabízeny náhodným kolemjdoucím na ulici či v parku. Pokud vám někdo takový telefon nabídne, je s téměř jistotou možno tvrdit, že je kradený (nejspíše právě před chvílí) a nebo jde o jiný podvod.
Shrnutí
Kupujete-li použitý telefon, pokuste se dodržet několik zásad, možná si tím uspoříte pozdější problémy:
-
koupě je uzavírána písemnou formou (smlouva, doklad o koupi),
-
součástí koupě je identifikace prodávajícího (známý, razítko firmy, osobní doklad),
-
součástí koupě je specifikace předmětu (typ, IMEI, seriové číslo baterie a co všechno je předmětem koupě), cena a soupis podstatných zjevných závad (určitě není potřeba specifikovat, že kryt telefonu je mírně poškrábán),
-
nekupovat telefon od nedůvěryhodných prodávajících.