Protože se hranice mezi vyšší a střední třídou v průběhu let výrazně zmenšila, začínají topmodely s Androidem v poměru výkon/cena někdy trochu zaostávat. Aby si nejvybavenější telefony na trhu udržely stabilní uživatelskou základnu, bude potřeba i pomoc ze strany výrobců.
Střední třída nabírá obrátky, ovšem výrobci se u topmodelů vyhýbají větším změnám
Tzv. vlajkové telefony by měly těm, kteří jsou za ně ochotní zaplatit vysoké částky, přinést opravdu jen to nejlepší. Jenže, to nejlepší z pohledu výrobce nebo to nejlepší z pohledu uživatele? Mobilní výrobci často upřednostňují vlastní zájmy, a hledají si pro to vhodné výmluvy. Z topmodelů zmizely microSD karty, protože byly pomalé a matoucí, a způsobovaly pády nebo uživatelé přicházeli o data. Ano, interní úložiště typu UFS jsou rychlejší, nicméně na ukládání dokumentů a fotek microSD karty bohatě stačí.
To nejlepší pro dobro výrobců uživatelů
Stejný případ byl u 3,5mm jacku, který musel "uvolnit místo" dalším komponentám. Z krabic pak zmizely i nabíječky - oficiálně kvůli ekologii, ale kdo ji nemá, musí si ji následně dokoupit. Někdy to vypadá, že uživatelé telefonů vyšší třídy jsou prvními testery změn, které se následně dostanou do střední třídy. Kvůli chybějícím microSD kartám mohou výrobci např. účtovat příplatky za vyšší úložiště, kvůli chybějícímu jacku se počítá s tím, že uživatelé budou častěji kupovat bezdrátová sluchátka. Vše souvisí se vším.
U topmodelů by dnes mělo být maximální soukromí absolutní samozřejmostí, a ne něčím, co v tiskových zprávách vyplní několik odstavců. V minulosti šli výrobci vstříc uživatelům třeba tím, že do telefonů instalovali vysouvací selfie kamery. Měli jste tak jistotu, že vás nikdo nesleduje. Dnes maximálně narazíte na hardwarová tlačítka, která vypnou periferie (fotoaparát, mikrofon), ale to u těch nejdražších telefonů neplatí. Přitom byste neměli muset neustále řešit to, zda vás telefon poslouchá, nebo ne.
Méně bloatwaru a rychlejší updaty
Doba masivního bloatwaru v telefonech je sice už dávno za námi, přesto i u aktuálních topmodelů narazíte na předinstalovaný obsah, o který vůbec nemusíte mít zájem. Používané aplikace často duplikují povinný software od Googlu, díky čemuž počet aplikací v telefonu jen narůstá.
Co bychom si (nejen) u topmodelů opravdu přáli? Aby si uživatel při prvním spuštění telefonu mohl vybrat, o které aplikace od Googlu, výrobce telefonu a třetích stran má zájem. Ušetřilo by to spoustu práce. V telefonu by tak nebyly zbytečné aplikace, které nepoužívá a které jen zabírají místo. Nehledě na to, že předinstalovaný obsah často ani nelze odinstalovat - pouze jej vypnete, aby se nezobrazoval, v telefonu ale stále zůstává.
Výrobcům se to určitě líbit nebude, protože z předinstalovaného obsahu jim plynou finanční prostředky. Proto například u Samsungů najdete předinstalované klienty Netflixu a Spotify. Určitě to není proto, že jde o celosvětově populární služby. Jsou totiž běžně k dispozici na Google Play, kde si je stáhne každý, kdo o tyto aplikace má zájem.
A pak tu máme softwarovou podporu, která se u řady značek v posledních letech výrazně prodloužila, ale na trhu jsou i značky, které aktualizace příliš neřeší. Pro bezpečnost telefonů je přitom důležité, aby na ně aplikace chodily pravidelně, zvláště s ohledem na měsíční bezpečnostní záplaty nebo na verze systémových updatů Google Play. Ty jsou často i u topmodelů opožděné, přestože do telefonů přinášejí nové funkce.
U velkých updatů Androidu se zase čeká na úpravy nadstaveb jednotlivých výrobců, a když už update dorazí, v první vlně jsou upřednostňovány aktuální topmodely, starší musí často počkat. Jenže do iPhonů update dorazí najednou, ve stejný čas pro aktuální i tři roky staré telefony. Vše ale stojí na Googlu. Změna nenastane dříve, než umožní aktualizaci nadstaveb nezávisle na verzi systému, a naopak.
Via Androidpolice
