Vzpomínáte na dobu, kdy na trhu existovala výrazná poptávka po telefonech se dvěma SIM kartami? Podobný zájem se přenesl i do dnešní doby, byť podporu Dual SIM telefony často „sfouknou“ jen hybridním slotem, do něhož dáte, buď druhou SIM, nebo paměťovku. A zapomenout nemůžeme ani na podporu eSIM, která přidá podporu další SIM karty.
Vždy jste však omezeni maximálním počtem přístupů do sítě podle počtu IMEI. Každá SIM totiž musí mít pro přihlášení do sítě využívat jiné jednoznačně přidělené identifikační číslo. I v případě telefonů se dvěma fyzickými sloty a jedním eSIM se v jednu chvíli připojíte maximálně se dvěma SIMkami. Ve všech případech má totiž telefon přidělena jen dvě IMEI.
V minulosti to však až tak jednoznačné nebylo. Kupříkladu LG v roce 2012 uvedlo na trh jeden z prvních telefonů pro tři SIM karty. Minimálně se jedno o první telefon zavedených značek, který se pustil do světa „trojsimek“, byť čínské „no-name“ značky s takovýmto počtem karet experimentovaly již dříve. Jednalo se o model LG A290, jehož dobové preview si můžete přečíst zde.
OTECH F1 byl prvním telefonem na světě se čtyřmi sloty pro SIM karty, dodnes jej nikdo nepřekonal
Jednalo se o základní a „hloupý“ low-end, který měl 2,2" TFT displej, 1,3Mpx fotoaparát, GPRS a miniaturní interní paměť. Karty jste vkládali do prostoru pod baterii, který byl, mimo povinného informačního štítku, prakticky celý vyplněn sloty pro SIM karty. Tehdy se ještě jednalo o velkou „mini SIM“, což ukazuje, o jak velký mobilní pravěk se tehdy jednalo. U dnešních telefonů už jsme u, o dvě generace, menších fyzických nosičů telefonních čísel.
Když dvě SIM karty prostě nestačí
Ještě o dva roky dříve se na trhu objevil první telefon hned se čtyřmi SIM kartami. OTECH F1 byl hloupý telefon, který se snažil tvářit jako vybavenější BlackBerry. Pod 2,4" dotykovým displejem umístěným na šířku čekal blok ovládacích tlačítek, na nějž přímo navazovala klávesnice. Kvůli čtyřem SIM kartám v prostoru pod baterií musel být štítek s IMEI kódy podstatně zmenšený, jinak by se do telefonu čtyři pozice rozhodně nevešly. Čtyři karty byly v režimu Active Standby vždy na příjmu, ve stavové liště jste viděli čtyři samostatné indikátory signálu. Telefon však ve své době nepodporoval 3G sítě.
Dnes už neexistující značka OTECH byla inspirací pro mnohé další výrobce, zejména pro LG, které v roce 2013 uvedlo na trh dva další hloupé telefony LG C299 a LG A395, které se oba pyšnily podporou čtyř SIM karet. Od té doby se však už nikdo do podobných experimentů nepustil, zřejmě i LG uznalo, že v podobě čtyř slotů pro SIM trochu přestřelilo, pětisimkové telefony se tak na trhu už neobjevily. Postupně vymizela poptávka i po telefonech se třemi SIM kartami, a zůstalo u dvou slotů, které se pomalu dostaly do, mezitím stále rostoucího, segmentu chytrých telefonů.
První smartphone s podporou dvou SIM byl ViewSonic V350
Jedním z prvních smartphonů, v němž byly dvě SIM karty, byl ViewSonic V350. Jednalo se o telefon z roku 2011 (i nadále telefon najdete v archivu výrobce), v němž běžel Android 2.2. Telefon měl 3,5" displej s rozlišením 480 × 320 pix, 5Mpx fotoaparát natáčející 720p videa a 512MB paměť, kterou jste si mohli rozšířit microSD kartami až o dalších 32 GB. Jenže podpora 3G byla k dispozici jen na jedné ze dvou SIM karet. Telefon pocházel z doby, kdy čipsety ještě vůbec nikdo neřešil. Přesto ve specifikacích svítil 600Hz Qualcomm MSM 7227.
Dnes už jsou dvousimkové smartphony samozřejmostí, v mobilním pravěku, a zvláště v tom smartphonovém, se však jednalo o hodně speciální funkci, kterou jen tak někdo neměl.
Využili byste ještě dnes telefon se třemi nebo čtyřmi sloty pro SIM? Podělte se o váš názor v diskusi pod článkem.
