Když nemáte signál: 3 cesty, jak se s tím vypořádat

Tento článek vychází z osobní zkušenosti a postupného hledání řešení. Je zaměřen na konkrétní situaci a nemá za cíl propagovat nějakou značku či operátora.

Máme rok 2016. Mobilní telefon je naprostou samozřejmostí a mobilní sítě čtvrté generace se chlubí přenosovými rychlostmi v řádech stovek megabitů. Ale já, stejně jako v dřevních dobách mobilního telefonismu, nemám doma signál a musím chodit telefonovat k oknu. Naštěstí už dnes alespoň existují alternativní metody, jak tento problém řešit.

Nežiju na samotě u lesa nebo v betonovém krytu, ale v obci pár kilometrů za Brnem, která má přibližně 1300 obyvatel a je vzdušnou čarou vzdálena 1,5 km od dálnice D1. Přesto mám problém s dosahem mobilního signálu. Konkrétně u dvou ze tří operátorů – O2 a T-Mobile. Vodafone získal plusové body tím, že jako jediný postavil LTE BTS na střeše školy přímo v obci, a tak má dosah bezproblémový. Jenže to je mi celkem na nic, když musím být na příjmu s firemním telefonem, který u Vodafonu není.

 
Mapa pokrytí 4G u T-Mobilu v okolí mého bydliště. Okolní pole jsou pokryta, obcím se signál paradoxně vyhýbá. Je to tím, že jsou vysílače již poměrně vzdáleny a mezi domy už se signál ztratí. 

Ve firmě jsme operátora sice měnili, ale z O2 na T-Mobile, což mou situaci neřešilo, ba ještě zhoršilo. Na oné střeše školy má O2 alespoň starší 2G anténu, T-Mobile však ne. Doma se tak telefon ocital zcela bez signálu. Jako jeden z několika set zaměstnanců si přitom nemohu jednoduše říct, že chci výjimku a jiného operátora.

V prvním kroku jsem se zkusil obrátit na operátora, zda by třeba bylo možné „poladit antény“ a signál u mě zlepšit, nebo zda se v brzké době plánuje zlepšení pokrytí. Bohužel ne. A tak jsem se začal rozhlížet po jiných řešeních. Existují tři.

1) Telefon s lepší citlivostí

Jsem v oblasti, kde je zcela hluché místo z pohledu signálu 4G. Ale ani s 2G signálem to není žádná sláva. S telefonem LG G3 se mi stávalo, že před domem ještě chytal jednu čárku signálu 4G, ale jakmile jsem vešel do domu, ztratil se signál úplně. Telefon chtěl automaticky přepnout na 2G, ale i ten byl slabý, a tak se nakonec nechytl nijak a já byl pro ostatní nedostupný. Při ručním nastavení provozu čistě v 2G síti se zpravidla ve spojení udržel, ale to není řešení, ruční přepínání sítí je značně zdlouhavé a trvale přepnutý do 2G být pochopitelně nechci. S telefonem se nepohybuji jen doma.

Zkusil jsem jiné přístroje a zjistil, že takto na pokraji dosahu se dobře pozná, jak jsou telefony citlivé. Novější model V10 od stejného výrobce už se ve 2G držel stabilně, byť jen „na dvě čárky“, Samsung S6 Edge je na tom kupodivu naopak o trochu hůře, ale v síti se statečně drží alespoň na čárku. Starší Nokia 920 signál někdy ztratí, na druhou stranu spolehlivě spojení udržuje Honor 7 a statečně se drží i levný Acer Liquid Z530.

Na telefonu zkrátka záleží. Těžko ale vybírat, protože citlivost na signál nezjistíte jinak než v praxi. Pokud jste v podobné situaci, asi nezbude nic jiného, než využít zkušebního období e-shopů a pokud vybraný telefon nebude vyhovovat, vyměnit jej v rámci 14denní zkušební lhůty za jiný.

2) Volání přes Wi-Fi

T-Mobile ve své síti nabízí poměrně nově funkci zvanou Wi-Fi volání. Princip je jednoduchý – telefon se připojí k internetu prostřednictvím Wi-Fi a operátor díky internetovému spojení zajistí, že je možné na telefon volat jako by byl připojený do sítě mobilní. Voláte sice přes internet, ale s kvalitou a tarifem běžného telefonního hovoru. Geniální řešení, ale…

Nefunguje to u všech telefonů. Pouze u iPhonů a Samsungu Galaxy S6 (Edge), který si navíc musíte koupit u operátora. S iPhony je to jednodušší, potřebnou konfiguraci lze do nich dostat celkem jednoduše a telefon ani nemusí být u operátora zakoupen. Implementace do firmwarů telefonů s Androidem je komplikovanější. Zaprvé se musí funkce pro každý telefon optimalizovat a zadruhé je vázaná na firmware – operátor by teoreticky mohl zákazníkovi firmware přehrát, ale pokud by měl telefon koupený jinde, přišel by tím o záruku. Proto se toto nenabízí. Zkrátka jsou s tím potíže a funkce je to zatím okrajová, proto je podpora zatím jen u jednoho typu telefonu s Androidem.

 
Jen 6 telefonů, z toho 5 iPhonů. Nabídka telefonů s podporou Wi-Fi volání je docela chudá. 
Aktualizováno: podporovány jsou všechny iPhony od pětky výše a Samsung navíc ve verzi S6 Edge

Neváhal jsem a Samsungu Galaxy S6 jsem si od operátora na otestování půjčil. A funguje to bezvadně. Telefon ve stavové liště hlásí ikonkou, že je na příjmu prostřednictvím Wi-Fi, a telefonování funguje naprosto bez problémů. Jediná potíž nastane, když telefonuju při odchodu z domu, nebo po nasednutí do auta před domem, kam Wi-Fi ještě dosáhne. Když se pak vzdálím z dosahu Wi-Fi, hovor se přeruší.

Přerušení hovoru při opuštění Wi-Fi však není nijak fatální nedostatek. Navíc se projeví jen tam, kde není v okolí 4G, tedy v mém případě. Když byste funkci využívali například v suterénu restaurace, nebo v železobetonových kancelářích, kam signál zvnějšku špatně proniká, zpravidla venku LTE bude. A tam hovor plynule přejde z Wi-Fi do VoLTE, tedy hlasového hovoru v síti LTE. Vyzkoušeno v práci a funguje to, hovor se nepřeruší.

  
Nastavení Wi-Fi volání v telefonu Samsung Galaxy S6. Nic složitého. Všimněte si v horní liště symbolu telefonu připojeného k Wi-Fi.

Wi-Fi volání si aktivoval i kolega na svém iPhonu a funkce se osvědčila. Je to řešení. Jenže škoda, že je tak omezené nabídkou telefonů. Nic proti iPhonu či Galaxy S6, ale vybral bych si raději jiný. Především levnější. 

Mimochodem, stejnou funkci nabízí i konkurenční Vodafone. Nabídku podporovaných telefonů má rovněž omezenou, ale navíc k tomu má i univerzální aplikaci, která funguje na každém telefonu s Androidem 4.0 a výš. Ještě k tomu operátor povoluje funkci využívat i na zahraničních Wi-Fi, takže můžete při roamingu značně ušetřit. To u T-Mobilu nejde.

3) Dvě SIM karty v jednom telefonu

Při hledání řešení jsem si vzpomněl na telefony z kategorie Dual SIM. Když začínaly dvousimkové telefony, byly to zpravidla šmejdy, které neměly šanci zaujmout zbytkem výbavy a navíc kvůli obsluze dvou karet dlouho nevydržely. Rovněž to byla známka toho, že výrobce zcela kapituloval na snahu zaujmout operátory. Když jsem někde ve specifikaci viděl Dual SIM, telefon mě přestal zajímat. Jenže tak to bylo před několika lety, dnes je to jinak.

Teď už je nabídka telefonů se zdvojeným slotem daleko bohatší a vybírat lze i mezi telefony s high-endovými parametry. Své zástupce ve vyšší třídě Dual SIM telefonů má Sony, Huawei, Xiaomi, nebo třeba Microsoft se svými Lumiemi. Mě ale padl do oka Honor. Aktuálně s výborně vybaveným modelem 8, ale ani loňský Honor 7 není marný a je o něco levnější. Právě ten posloužil k otestování.

 
Honor 7 má Full HD displej, 3 GB RAM, LTE, čtečku prstů, velmi dobrý foťák, hliníkové tělo... je to zkrátka solidní telefon. Za necelých devět tisíc a na dvě SIM karty. 

Byl jsem hlavně zvědavý, jak jsou na tom moderní Dual SIM telefony s výdrží. A jak v praxi vypadá obsluha dvou SIM karet. Nejprve k výdrži – ta dnes nepředstavuje naprosto žádný problém. Telefon na jedno nabití vydrží prakticky stejně, co srovnatelný mobil s jednou simkou.

Ovládání pak záleží na softwaru daného telefonu. Honor, respektive Huawei, to má ve svém systému vyřešeno celkem pohodlně. Nutnost výběru SIM před každým voláním nebo odesláním SMS je sice trochu obtěžující mezikrok navíc, ale dá se s tím žít. Jen je škoda, že se stejně tak snadno nelze přepínat mezi datovým přístupem, k tomu už je potřeba restart – na data je vždy jen jedna SIM.

 
Správa SIM karet v Honoru 7. Všimněte si stavového řádku - v něm vidíte názvy připojených sítí a jejich signály. Snímek je pořízen doma - T-Mobile má 2 čárky v 2G síti, Vodafone plné 4G

Do jednoho slotu šla tedy služební SIM T-Mobilu, do druhého od Vodafonu, který má na místě dobré pokrytí. Jenže telefon se ukázal jako docela citlivý a dobře se držel i sítě T-Mobilu. Záložní číslo tak trochu ztratilo smysl. Nicméně ono se nakonec docela hodí oddělit soukromou komunikaci od služebního čísla, které sice pro soukromé účely oficiálně užívat smíte. Bezva to je i do zahraničí na tamní SIM, nebo používat druhou SIM jako spam číslo, do inzerátů a různých registrací. A když by se přece jen signál T-Mobilu ztratil, mohl bych hovory na druhou SIM přesměrovat a fungovat přitom dál. 

Tak jsem si nakonec Dual SIM docela oblíbil. Hodí se také při výletech do přírody – hluchá místa bez signálu totiž stále nejsou v odlehlejších oblastech výjimkou a s podporou dvou operátorů zvyšujete šanci na příjem. Na taková místa se sice má jezdit od mobilů a práce odpočívat, ale když tam putujete třeba sami na kole, z hlediska bezpečnosti je to vhodná pojistka, obzvlášť s aplikací Záchranka. 

Tímto jsem tedy nakonec svoje trable vyřešil. Jak jste na tom se signálem vy? Jaké máte zkušenosti s citlivostí telefonů?