S rozvojem mobilní komunikace se neustále vylepšují i možnosti komunikačních zařízení - digitální fotoparáty, přehrávače hudebních souborů a ostatní blbinky již nejsou ničím zvláštní.
Kdo by si před šesti lety (první síť GSM u nás byla komerčně spuštěna 1. 7. 1996) pomyslel, že zanedlouho bude možno posílat nejen krátké textové zprávy, ale bude do nich možno přidat obrázek a nebo že je bude možno psát jako „dlouhé“ – například až deset jednotlivých SMS.
A určitě by tehdy nikoho nenapadlo, že v nepříliš vzdálené budoucnosti bude možno odesílat také obrázky právě mobilem nafocené a uložené.
Přitom už dnes je to tak snadné - stačí vlastnit některý z mobilů s integrovaným a nebo připojitelným foťáčkem a mít zaplacenou službu MMS. A při posílání mailem i bez MMS. Jaká je to paráda, když se mohu svým přátelům či příbuzným on-line pochlubit neobvyklými zážitky, ukázat zajímavé prostředí nebo jen tak svému partnerovi poslat skutečný úsměv.
Jenže…
Neexistuje na světě technologie, jež by se za určitých okolností neobrátila ke svému tvůrci zády a nenechala jej „na holičkách“. I možnost posílání MMS může být ošidná.
Zkusme si třeba představit, že kromě stálého partnera máme i „bokovku“, se kterou se pochopitelně veřejně příliš nepředvádíme, ale se kterou docela rádi občas vypadneme z víru života běžného třeba na utajený výlet.
Dokud existovaly pouze mobilní telefony přenášející zvuk, bylo možno i z přímořského letoviska v Karibiku tvrdit manželce v Česku, jaká že je to otrava, když školení či jinou firemní akci se šéf rozhodl pořádat právě tento víkend a zrovna v takové „díře“, že nemá cenu jezdit na noc domů. Manželka - zvláště nemá-li k dispozici auto a naopak má na starosti děti, musí věřit, že je tomu tak, neboť nemá jak se pravdy dopátrat..
Ale ouha, horší situace nastává, má-li mobil podporující MMS a manžel také (nejlépe s fotoaparátem). Jen těžko bude takový záletník na pláži předstírat, že právě tvrdě diskutuje s tím „blbem Novákem z vedlejší kanceláře“ o neplnění rozhodujících ukazatelů vnitropodnikových směrnic. Stačí prostá žádost o zaslání fotodokumentace a ejhle - Novák zrovna někam odběhl, chalupa v nedostupném podhůří Šumavy najednou připomíná Hilton, les okolo je žlutý a podezřele placatý a jediný, koho je manželka schopna na snímku identifikovat, je manželova fešná sekretářka. Prekérní situace.
A vlastně ani není nutné, aby takový telefon měla i manželka, poučena ví, že fotečka se dá poslat i na mail, který si přečte u kamarádky Novákové (jejíž manžel ze stejného firemního setkání právě poslal fotku, na níž šumavský Špičák podezřele připomíná Matterhorn).
Myslím, že ani jeden ze zmíněných spolupracovníků by po návratu nenašel domácnost klidnou a nedotčenu.
Nebo jiná situace, rovněž nepříliš příjemná.
Škodolibí či závistiví kolegové nafotí v pracovní době monitor počítače, na němž místo grafů a tabulek efektivity excelují „bouráky“ světových značek a nebo své přednosti (i „zadnosti“) vybízivě ukazují krásky pornowebu.
Varianta, že nadřízený dotčeného se k prohlížení stránek s podobnou tematikou tiše přidá je krajně nepravděpodobná - a to i přesto, že sám také rád takto brouzdá netem. Mnohem pravděpodobnější je varianta charakterizovatelná jako velký řev odvanuvší prémie. Přinejlepším.
Také nadměrné konzumaci alkoholu na večírku s přáteli může být odzvoněno - někdo tak škodolibý, aby snímečkem informoval zákonitou partnerku nebo kolegy postiženého se téměř vždy najde a vysvětlení „domů jsem nepřišel proto, že Franta Vomáčka nemohl chodit a tak jsem se o něj musel postarat, to přece uznáš, miláčku“ doma určitě neuspěje.
Stejně tak se spolupracovníci budou případně potutelně uculovat při náhlé žádosti o dovolenou se zdůvodněním „onemocnělo mi dítě (manželka, tchýně, pes) a já musím řídit k lékaři na prohlídku“.
Je ale jasné, že i přes tato úskalí nelze vývoj zastavit a pronikání moderních technologií do dosud „obyčejných“ oblastí života vyloučit.
Jen je nutné brát na zřetel všechny možné aspekty a myslet na ně dříve, než je pozdě.
A navíc můžeme doufat, že podobné situace provedou i selekci mezi jedinci, neboť přesně podle Darwinovi teorie „přežijí jen ti nejsilnější, pouze ti nejpřizpůsobivější“, v důsledku čehož bude lidstvo jako celek odolnější a připravenější na další technologickou katastrofu.