V Japonsku obliba 3G sítí roste, v Evropě jejich nástup naopak doprovází rozpaky. Zájem klientů zdaleka neplní očekávání. Někteří operátoři navíc nejsou dostatečně připraveni. Velká Británie je toho důkazem.
Není to tak dávno, co se začalo v západní Evropě nadšeně hovořit o sítích třetí generace. Samotná představa, že na barevný displej vašeho mobilu dorazí krátké video, v němž kamarád právě pokořil brankáře Horní Dolní, byla přece tak lákává. Mobilní operátoři se stejným nadšením rozbíjeli prasátka a za licence na sítě třetí generace vyhazovali desítky milionů Euro.
Velmi krátká doba však stačila na to, aby finančně vyčerpaní operátoři přehodnotili svá výsostně optimistická stanoviska. V některých případech přerostl nezměrný optimismus v zatrpklý postoj pesimisty. Zatímco v Japonsku sítě třetí generace pronikají stále více do života běžných lidí (což dokazuje na MobilManii uveřejněný rozhovor s mladým Japoncem), Evropa si stále líže rány po drahých nákupech licencí UMTS a nejbližší budoucnost vidí spíše v šedivých barvách.
Děkuji, nemám zájem
Nalomené sebevědomí všech současných i budoucích poskytovatelů 3G služeb v Evropě určitě nepozvedne zpráva přicházející z Velké Británie. Tamní nejmladší mobilní operátor 3, který 3. března tohoto roku s velikou slávou rozjížděl síť třetí generace, hlásí malý zájem klientů. Oproti očekáváním se totiž Britové (na rozdíl třeba od Italů) nenechali zlomit intenzivní reklamní kampaní, nezahodili své „stařičké“ přístroje a nejali se hromadně kupovat nové multimediální zázraky.
Nezáviděníhodná situace britského operátora je přesto pro většinu lidí šokem. V půli března totiž nejmladší poskytovatel mobilních služeb ve Velké Británii hlásil 10 000 získaných klientů. Toto číslo znamenalo po 17 dnech působení na trhu obrovský úspěch. O pár týdnů později se však ukázalo, že za vysokým počtem zákazníků stojí jen nedokonalý evidenční systém. Nezanedbatelná část klientů se totiž stala účastníky britské 3G sítě díky štědrosti operátora, který v rámci zaváděcí kampaně rozdal hromady přístrojů.
Příliš drahý špás
Dalším faktorem, který zapříčinil výraznou redukci prvních optimistických předpovědí, byla 14denní zkušební lhůta. Operátor totiž umožnil klientům ve 14 dnech bezplatně vyzkoušet 3G síť, a na základě získaných zkušeností v ní buď definitivně zakotvit, nebo se beztrestně vrátit do vln GSM. Britská 3 však při budování marketingové strategie jistě nepočítala s tím, že počet vrácených sad přesáhne 25 %.
Celá čtvrtina zákazníků se ochotně rozloučila se svým multimediálním miláčkem a vrátila se ke „starému“ mobilu. Proč? Důvodů je hned několik. První a pro mnohé zákazníky nejdůležitější důvod je (tedy byla) vysoká cena multimediální sady. Ta byla zpočátku stanovena na 400 liber, což se mnohým zdálo hodně. Záhy proběhlo první zlevnění, které srazilo cenu na 200 liber. Jelikož ani tato nabídka zákazníkům neučarovala, probíhá další zlevňování. Cena by se nyní měla ustálit na 100 librách.
Problém na problému
Posledním důvodem, proč Britové zatím nepřišli na chuť síti třetí generace, jsou technické problémy jejího majitele. Ačkoliv se vedení společnosti 3 brání a tvrdí, že úspěšně plní vytyčené cíle, nejmenovaný zdroj vidí situaci přesně opačně. „Nic nefunguje tak, jak má. Síť je neustále přetížená, kvalita zvuku je mizerná, mobilní přístroje pro 3G jsou velké a těžké, baterie nic nevydrží. Obrovská reklamní kampaň spojená s nástupem operátora navíc vyzněla spíše trapně a vyšuměla tedy do prázdna“.
Diskuse: jakou předvídáte budoucnost 3G sítím v Evropě? Kolik by musel stát přístroj a kolik byste byli ochotni zaplatit měsíčně za služby, jež 3G síť nabízí? V čem vidíte hlavní příčinu pomalého nástupu 3G sítí v Evropě?
