Výzkum financovaný americkou vládní organizací DARPA, která stojí i za vývojem internetu, se zabývá výrobou takové elektroniky, která se po určitě době sama rozloží. Z jejího využití bude v blízké budoucnosti těžit především medicína. Elektronické obvody v těle pacienta se po lékaři určené době zkrátka jednoduše rozpustí.
Výzkumný tým vedený bioinženýry z Tuftovy univerzity v Medfordu na projektu pracoval ve spolupráci s výzkumníky Illinoiské univerzity. Experti přitom odhalili, že materiály vyrobené z hedvábí, křemíku a hořčíku lze naprogramovat tak, aby se po určeném čase jednoduše rozpadly. Životnost takto vyrobené elektroniky lze přitom naplánovat v rozsahu několika sekund až let.
Experti kontrolují čas rozpadu skrze odolnost krycího pouzdra vyrobeného z hedvábí. To vzniká tak, že přírodní surové hedvábí vědci rozpustí a poté z něj vyrobí kontrolovanou krystalizací jakýsi druh jemného krunýře. Co se konkrétních příkladů týče, vytvořen byl třeba senzor teploty pro monitoring uvnitř těla hlodavců, nebo digitální kamera s primitivním rozlišením 64 pixelů. V obou případech byly jako výchozí materiál použity kokony hedvábí, tenké vrstvy porézního křemíku a hořčíkové elektrody (kterýkoli z těchto materiálů je rozpustitelný ve vodě).
Úspěchy hlásili i vědci z jiných institucí, kteří dokázali vyrobit další elektronické komponenty včetně cívek, solárních článků nebo tranzistorů. Jen těžko si lze představit, kde všude by tato technologie mohla najít využití. Ačkoli lze její první aplikace očekávat v podobě nejrůznějších senzorů uvnitř lidského těla, pro přírodu by její každodenní aplikace v běžném životě znamenala jistě nemalé ekologické odlehčení od elektronického odpadu.
