Route 66 je program pro chytré telefony se Symbianem Series 60. Ve spojení s bluetoothovým přijímačem GPS, který je součástí prodejního balíku, se z mobilu stane navigační systém. Nejde přitom o žádnou náhražku – Route 66 je navigátor se vším všudy a nabídne třeba i hlasový výstup. Připravili jsme velmi podrobnou recenzi.
Jak dostat mobil do auta
Přestože jsou mapy České republiky pro navigační systémy v automobilech už poměrně kvalitní, při testech navigátorů většinou vyrážím do Rakouska, kde je pokrytí stoprocentní. Stejný výlet jsem si udělal i s Route 66. V mapě Rakouska už mimochodem byla česká města blízko hranic, například Mikulov nebo Znojmo.
Protože telefon s přijímačem GPS komunikuje přes Bluetooth, nejste omezeni žádnými dráty. Mobil můžete umístit do standardního držáku handsfree (to se hodí i kvůli dobíjení), případně použít univerzální držák, který dostanete k Route 66. Pro něj je nejprve nutné na čelní sklo automobilu přilepit kruhovou základnu – na palubní desku to zřejmě nepůjde, snad jen u opravdu hladkého povrchu. Do základny se pomocí přísavky upevní vlastní držák na tvarovatelné nožce.
Základna nalepená na čelním skle • přísavka držáku
Zvolil jsem umístění vlevo od volantu, ve spodním rohu okna, kde držák nijak nebránil výhledu. U Škody Fabie, u které je čelní sklo poměrně vzdálené od řidiče (a není to žádná výjimka) byl ale telefon poměrně daleko. I když dobře vidím, pro rozeznání některých detailů jsem se musel naklonit blíž.
Detaily uchycení telefonu v automobilu
Nepříjemné bylo také rozkmitání telefonu při jízdě po nerovnostech. Vyřešil jsem to podložením držáku, který se potom dotýkal palubní desky a tolik nepružil.
Bez podložení držáku se pružně uložený telefon hodně klepal
Při použití navigátoru s Route 66 si vystačíte s funkcemi, které jsou pro rychlou volbu přístupné na klávesnici telefonu. Při jízdě vůbec není nutné otvírat nabídku programu.
Nenápadný GPS přijímač
GPS je malá krabička o rozměrech 70 × 41 × 23 mm a s hmotností 60 gramů. Jedná se o běžný dvanáctikanálový přijímač s vestavěnou anténou. Díky konektoru lze ale připojit i externí anténu. S mobilním telefonem nebo počítačem GPS komunikuje prostřednictvím standardního sériového profilu Bluetooth. Na jedno nabití baterie se můžete nechat navigovat údajně více než sedm hodin, v automobilu je ale vhodné GPS připojit k dodávané nabíječce.
Přijímač GPS • srovnání velikosti • s připojenou nabíječkou
Tip: Když budete GPS chtít používat s počítačem a ten se vás bude ptát na párovací kód, zadejte čtyři nuly
Přijímač stojí na čtyřech pryžových protiskluzových nožkách, na pravé straně je vypínač a v horní části otvor pro provléknutí poutka. GPS potom můžete nosit na šňůrce kolem krku. Citlivost přijímače je ale v takovém případě hodně slabá. Na procházce ve Vídni jsem se tímto způsobem vůbec nedokázal navigovat, GPS jsem musel držet ve výši hlavy, aby měla rozhled na více satelitů. Na druhou stranu v otevřeném terénu, kde necloní vysoké domy, může být situace lepší.
Protiskluzové nožky • vypínač • krytka konektorů pro nabíječku a externí anténu • uvnitř je baterie
V automobilu, ve kterém se přijímač položí na palubní desku za čelní sklo, je ale situace naprosto bezproblémová – dokonce i v úzkých vídeňských uličkách, takže GPS trochu podezřívám, že při provozu na baterie šetří energií, což se projeví snížením citlivosti. V autě jsem se opravdu nesetkal s žádnými chybnými nebo zpožděnými informacemi.
Nabíječka v zásuvce pro autozapalovač
Při jízdě v noci mi ale u GPS trochu vadilo neustálé svícení kontrolky nabíjení a blikání modré LED indikující spojení Bluetooth. Přijímač je v zorném poli řidiče, přímo pod sklem, a zejména blikání dost ruší.
GPS stačí položit pod čelní sklo • pod štítkem svítí a blikají diody
Ke světu patří perspektiva
Po klepnutí na ikonu Route 66 v hlavní nabídce telefonu musíte půl minuty počkat, než program naběhne. Pokud v okolí najde známý přijímač GPS, rovnou se k němu připojí a na displeji ukáže aktuální polohu. Mapy jsou stejně jako u všech ostatních navigačních systémů tohoto typu vektorové a maximálně schematické – nesmíte čekat podobu, na jakou jste zvyklí třeba z papírového autoatlasu. Důležitá je zde funkčnost, rychlost a také velikost map.
Úvodní displej, na který se musíte půl minuty dívat
Na druhou stranu jsou ale mapy v Route 66 podrobnější než třeba u navigačních systémů vestavěných v automobilech. Jsou zde třeba i nezpevněné cesty, které v Rakousku lemují některé hlavní silnice a o kterých vám navigátory v autech neřeknou, protože nepředpokládají, že byste po něčem takovém chtěli jet. Route 66 je proto dobře použitelná i pro cyklisty.
Mapy jsou opravdu podrobné, najdete na nich i písečné cestičky
Na mapu se lze při navigaci dívat v měřítku od 50 m až 3 km (vše je vztaženo zhruba k 1,5cm vzdálenosti). Trochu mi vadilo, že nemohu zvolit ještě hrubší měřítko, abych při jízdě viděl, v jaké části trasy se zrovna nacházím. Tato měřítka lze vybrat jen při posouvání mapou a při navigaci se hned všechno vrátí do detailního zobrazení. Route 66 si to ale dostatečně vynahrazuje pohledem v perspektivě, který by ostatní „velké“ navigační systémy měly rychle okopírovat.
V následující kapitole prozradím, co je na perspektivním pohledu tak úžasného. Dále zde najdete: jaký vliv má navigace na výdrž mobilu • k čemu slouží routování • jak plánovat trasu • podrobnosti o hlasové navigaci včetně zvukové ukázky
