Co bylo u lokálního výrobce zavrženíhodným chováním, je u firmy důvodem k pochvale.
Kampaně operátorů v předvánoční sezóně by si zasloužily článek samy o sobě. Tak jako každý rok jsou novou variací na téma „jak lidem odlehčit od peněz“, s úvahou stejně cynickou jako pravdivou: každý Čech (Moravák, Slezan, Valach atd.) si poctivě před vánoci dá stranou čtyř- až pětimístnou sumičku, kterou v krátkém období utratí vcelku „jedno za co“, protože povinné je zaplnit volné místo pod stromečkem, nejlépe ještě o něco lépe než loni, aby to nevypadalo, že naše rodina zchudla. Co se koupí, je vcelku jedno, hlavně to má vypadat jako honosný dárek, což výrobci a obchodníci dobře vědí, takže inzerují věci jako „Knihu roku“, kterou nikdo za knihu roku nevyhlásil a podobně.
Vánoce jsou prostě ideální dobou pro broušení a předvádění marketingových triků všech kategorií, od špičkových až po ty zcela podlé, protože je to jediné období roku, kdy o nákupech nerozhoduje běžná spotřebitelská poptávka („kupuji, protože to potřebuji k životu, práci, volnému času, ukojení hladu“ atd.). Mobilní operátoři to loni zkusili s rozdáváním batohů a vest, letos přišel jiný kalibr: valící se melouny. Tah je to zřejmě dobrý: kdo by nechtěl vyhrát o Vánocích milión korun. Reklama, přes trochu prostoduchou asociaci „melouny, jako milióny, chápeš, jo?“, je udělaná profesionálně a celá kampaň je, jak je u vysokorozpočtových kampaní zvykem, ucelená a dotažená do nejmenšího detailu. Zasněžená reklama se točila na alpském ledovci, ta mokrá u rybníků na Českokrumlovsku, nakoupilo se prý sedm tun melounů (podle MaM) a tak podobně.
Přesto má tato kampaň jednu překvapivou vadu na kráse. Kdo ji znají, jistě rozeznali v jinak naprosto skvěle zvolené doprovodné hudbě islanďanku Björk a skladbu „It´s Oh So Quiet“ z desky Post – řeknete si, dobrý, T-Mobile si po Steffi Agassi zaplatil další hvězdu. Až na to, že to není Björk, ale její do dokonalosti dovedená imitace (jakási zpěvačka z Izraele) včetně hudby. Šéf agentury, která kampaň pro T-Mobile dělala, se s tím hrdě chlubí: „… nahradila Björk takřka dokonale. I zástupci Universalu měli problém rozeznat originál od naší verze“. Jistě – Steffi Agassi se koupila pro celosvětovou kampaň, kde se to zaplatilo a snad i vyplatilo, pro domácí piditrh se nekoupila Björk, ale prostě se „nahradila“.
Představitel agentury není hloupý, když se s padělkem veřejně chlubí – nic mu nehrozí. Píseň autorů Hanse Langa a Berta Reisfielda je v podání Björk coververzí skladby, kterou poprvé nazpívala ve čtyřicátých letech americká muzikálová a swingová zpěvačka Betty Hutton, kterou u nás asi jen hrstička znalců (pro přesnost: píseň měla tehdy název Blow a Fuse, Björkovna ji přejmenovala). Autorské právo tedy zřejmě porušeno nebylo, etika autorské tvorby ale dostala silně na zadek. Původní interpretaci nezná zřejmě nikdo, Björk skladbu vytáhla z kobky a propůjčila jí svůj nezaměnitelný hlas, křičivý projev a originální aranžmá – její autorský podíl je gigantický, píseň se stala hitem, hraje se v rádiích a každému z nás zní v uších (a je jedno, jestli víme, kdo ji zpívá). T-Mobile se rozhodl pro newspeakové nahrazení (tj. dokonalé padělání) Björk, těží však samozřejmě z popularity skladby, která nás přitáhne ke spotu, i když jsme zrovna obráceni k televizi zády, protože ji důvěrně známe. Vánoční melouny tím dost hořknou v ústech: obyvatelům tohoto nedůležitého malého koutu světa přece musí být i padělaná Björk dost dobrá. Jen aby ty milióny, co se mají o Vánocích vyhrát, také náhodou nebyly „k nepoznání nahrazené“.