Mezi zelenými linkami vládne chaos nad chaos

Proti proudu

Propojovací poplatky za využívání Zelených linek (linky s předčíslím 800) jsou účtovány tak trochu „proti proudu“ klasických propojovacích poplatků. Jak jistě víte, tak volat na Zelené linky je možné ze všech fixních i mobilních telefonních sítí. Uživatel, který na ně volá, za volání nic neplatí, protože za něj platí majitel této Zelené linky – sazba se pohybuje okolo 4 Kč/min. (cena se u jednotlivých poskytovatelů liší). V oblasti propojovacích poplatků je pak účtování řešeno podobně jako hovor z pevné sítě přes Volbu operátora do sítě daného alternativního operátora. Namísto za ukončení (terminaci) hovoru se platí za jeho vznik (originaci). V okamžiku, kdy se tedy rozhodnete telefonovat na nějakou ze Zelených linek, pak váš operátor (řekněme operátor A) získá od operátora, v jehož síti se Zelená linka nachází (řekněme operátora B), propojovací poplatek za to, že v síti A vznikl hovor, který byl ukončen v síti B.

Kolik se platí

V případě fixních sítí byly maximální propojovací poplatky za originaci hovoru, díky Volbě operátora, již jasně a jednoznačně stanoveny cenovým rozhodnutím ČTÚ 06/PROP/2002. To říká, že ceny za terminaci i originaci hovoru v pevné síti jsou stejné (neboli náklady spojené s oběma činnostmi jsou u pevných telekomunikačních sítí shodné). 

Menší problém ale nastává v sítích mobilních. Tam je stanoven pouze maximální poplatek za terminaci – cenové rozhodnutí ČTÚ 09/PROP/2001 jej stanovilo na 3,66 Kč/min. bez DPH. Mobilní síť se v metodice výpočtu propojovacího poplatku od té pevné liší mimo jiné tím, že při terminaci hovoru musí daný operátor nejprve najít účastníka, u kterého má být hovor ukončen. Ten mnohdy bývá od propojovacího bodu (místu odkud přijde z jiné sítě požadavek na spojení hovoru s hledaným účastníkem) velmi daleko. V případě originace však síť účastníka hledat nemusí – ten pouze vytočí číslo, čímž mobilní síť automaticky zjistí, kde se nachází, a daný hovor je pak přesměrován do jiné sítě na nejbližším propojovacím bodě. Z toho v podstatě vyplývá, že poplatek za originaci hovoru reflektující náklady s ní spojené by měl být o něco nižší než poplatek za jeho terminaci.

A mně se platit nechce!

Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné cenové rozhodnutí ČTÚ, které by stanovilo maximální cenu za originaci hovoru v mobilní síti, tak platí to, že operátoři se musí nějak mezi sebou dohodnout sami. První dohoda ale vznikla až kolem roku 1998, a to mezi Eurotelem a Českým Telecomem. Podle našich informací dohoda zněla tak, že si při volání na Zelené linky v síti Českého Telecomu bude Eurotel účtovat částku 1,905 Kč/min. Následně se na podobné ceně dohodl také Český Telecom a RadioMobil. Obě dohody však byly pouze pro daný rok a od té doby k žádným novým dohodám o ceně nedošlo.

První problémy ale nastaly v roce 2001, který z hlediska propojovacích poplatků v mobilních sítích znamenal doslova revoluci – poplatky se totiž snížily téměř na polovinu, což způsobilo, že všem mobilním operátorům klesly příjmy od fixních operátorů (což znamenalo snížení cen za volání na mobil) a že Eurotelu a T-Mobilu se značně snížily příjmy od Oskara, jehož nevyrovnaná bilance hovorů s těmito operátory hovořila v jeho neprospěch. Celá situace pak vyústila v to, že mezi mobilními operátory se začal šířit názor, že když v pevné síti je poplatek za originaci a terminaci stejný, tak by tomu mělo být stejně i v síti mobilní.

Někteří mobilní operátoři si tak začali za originaci volání na Zelenou linku účtovat 3,66 Kč/min. + cca. 0,02 Kč/min. (za náklady spojené s účtováním hovoru). S tím ovšem zpravidla druhá strana nesouhlasila a nadále účtovala za cenu obvyklou v roce 1998, tedy cca. 1,90 Kč/min. Jako třešnička na dortu se však objevila další věc – od roku 1999 totiž mezi operátory neexistovala (až na výjimky) žádná dohoda o ceně za propojování hovorů na Zelené linky. Tyto hovory však byly prokazatelně propojeny a mělo by se za ně tedy zaplatit. A kolik? Logicky stejně jako za terminaci… - ale v té době, kdy byly hovory propojovány, tedy místy i přes 7 Kč/min.

Jako v Babylonu

Současná situace tedy vypadá tak, že mobilní operátoři si často účtují za volání na Zelené linky jiné částky, než jim proplácejí fixní operátoři. Vystavují se faktury na několik let staré hovory a mobilní operátoři se navíc dohadují i mezi sebou (mobilní operátoři totiž provozují také vlastní Zelené linky). ČTÚ má v současné situaci plné ruce práce s tím, aby spory nějak vyřešilo a cenové rozhodnutí, které by všem takovým sporům do budoucna zamezilo je prozatím v nedohlednu. Na našem trhu tak v této „halířové oblasti“ (přeci jen hovorů na Zelené linky je výrazně méně než klasických hovorů) panuje naprostý chaos plný vzájemného obviňování z neplacení či účtování nesmyslných částek. Problém je však v tom, že pokud by se měly vyřešit všechny spory tak, že by se od roku 1999 položila cena za originaci hovoru rovna ceně za jeho terminaci v té době, tak by se z halířové oblasti rázem stala oblast, kde by šlo u jednotlivých operátorů až o desítky milionů.

Celý spor navíc trvá v podstatě již několik let (nejvíce se rozhořel až po cenovém rozhodnutí 09/PROP/2001 z podzimu 2001) a s každým dalším měsícem se spolu se zvyšující se „sporně dlužnou“ částkou přiostřuje. To by mohlo však vyústit v jednu nepříjemnou věc pro všechny uživatele mobilních ale i pevných linek – operátoři by totiž mohli začít volání na jednotlivé Zelené linky vzájemně blokovat (jako se tomu ostatně již párkrát stalo).