Jablotron je mobil, který ocení především starší uživatelé. Proto jsme jednomu z nich telefon půjčili a nechali ho, ať jej důkladně otestuje. Přečtěte si, jak telefon hodnotí uživatel, pro kterého je tento stolní mobil určen především.
Jablotron GDP-02 Grand je prvním mobilním telefonem na českém trhu, který je určen především starším uživatelům. Konstrukčně vychází z koncepce klasického stolního telefonu a tak je jeho ovládání velice snadné. Tlačítka jsou přitom velká a přehledně uspořádána, funkční klávesy mají české popisky. Staří lidé se proto mohou přestat obávat malinkých zařízení prošpikovaných funkcemi, s komplikovanou nabídkou, drobným písmem na displeji a titěrnými tlačítky.
Tip: podrobnou recenzi Jablotronu GDP-02 Grand najdete zde.
Je zřejmé, že skutečnou hodnotu a výhody tohoto zvláštního telefonu dokážou najít a správně zdůraznit jen ti, pro koho je tento mobil převážně určen, tedy poněkud dříve narození uživatelé. A protože v redakci MobilManie a Mobilit máme mladý pracovní kolektiv, Jablotron jsme půjčili otci jednoho z redaktorů a nechali jej, aby ho několik týdnů používal. Důchodce přitom po celou dobu zaznamenával postřehy a připomínky, které vám nyní předkládáme. Text jsme doplnili i o několik vlastních postřehů.
Design, vzhled a konstrukce
• O tom, že se Jablotron podobá spíše stolnímu telefonu než mobilu snad nemá příliš smysl psát. Na první pohled by nikdo netypoval, že jde o mobil. A pokud byste telefon chtěli pořídit třeba svým starším rodičům, není ani nijak nutné, abyste jim prozradili, že se o mobil jedná. Maximobil se tváří jako by byl určen jen pro pevné sítě a hotovo.
• Konstrukčně telefonu není co vytknout. Na rozdíl od mobilu vydrží i méně šetrné zacházení. S velikostí to Jablotron trochu přehání, je větší než stolní telefon, naštěstí ne příliš.
• Připravte se na to, že Jablotron při prvním seznámení příliš kladný ohlas nezíská, vypadá totiž až příliš složitě. Kromě nezbytně nutné číselné klávesnice používá dalších šestnáct tlačítek a k tomu navíc plnohodnotnou klávesnici pro snadné psaní textových zpráv. Nedejte ale na první dojem! Pokud dáváte přednost papírovému telefonnímu seznamu a SMS psát nikdy nebudete, vystačíte si opravdu jen s numerickou klávesnicí a zbytek tlačítek můžete s klidem ignorovat.
• Vkládání SIM karty raději přenechejte někomu, kdo s tím má alespoň nějaké zkušenosti. Pokud si totiž nedáte pozor, snadno vložíte kartu do telefonu obráceně a pak je velký problém dostat ji zpět ven. Hodila by se proto pořádná fotka v návodu, která by jasně ukazovala, jak SIM správně umístit. Situaci by mohl vyřešit také výrazný popisek na telefonu (milimetrový text neuznávám, sám jsem měl problémy ho přečíst).
• I když se příliš nepočítá s tím, že budete Jablotron často přenášet a cestovat s ním jako s normálním, malým mobilem, bylo by vhodné, kdyby měl nějaký držák nebo ouško pro snadnější přenášení a také aretace sluchátka by přišla vhod.
• Na zadní straně Maximobilu se nachází několik konektorů, ale protože mají zmatené popisky a žádnou informaci se nepodařilo vypátrat ani návodu, nijak jsme je netestovali. Zřejmě se jedná o slepé konektory.
Displej a ovládání
• Černobílý displej je rozhodně lepší než barevný. Je přehledný, výborně kontrastní a ve většině případů používá dostatečně velké písmo, které je čitelné i bez brýlí. Lepší čitelnosti prospívá také to, že se displej dá vyklopit. Jde to ale trochu ztuha.
• Nad displejem je velká světelná dioda, která začne při zmeškaném hovoru nebo přijaté textové zprávě výrazně poblikávat.
• Pokud je telefon připojený k nabíječce, je displej neustále slabě podsvícený. Podsvícení se vypíná pouze v případě provozu na baterii. Pak se také začne v pravém rohu ukazovat stav nabití.
• Číslicová tlačítka jsou dost velká, ale v horších světelných podmínkách by se hodilo podsvícení. Ti, kdo špatně vidí by také jistě přivítali, kdyby byla klávesa 5 nějak hmatově odlišená od ostatních tlačítek, jak je to obvyklé u mobilních telefonů.
• Zapomeňte na to, že by bylo možné celý telefon ovládat úplně bez brýlí. Čísla sice půjdou vyťukávat bez problémů, ale k psaní textu jsou už brýle nutné. A rozlišit nad písmenky další znaky, které jsou nakreslené oranžovou barvou je už doopravdy problém.
• Tlačítka pro rychlou volbu nejsou příliš šťastně vyřešena. Je sice hezké, že jich je šest a mají pěkné popisky, více by se však hodilo, kdyby se vedle nich dal nalepit štítek s popisem, jaké číslo je pod tlačítkem nastaveno. Tahle informace se totiž dá zjistit až v okamžiku, kdy se dané tlačítko zmáčkne a číslo se přitom začne hned vytáčet. A tak pokud vám už paměť dobře neslouží, občas se možná dovoláte někomu úplně jinému než jste čekali. Na druhou stranu může být přímé vytáčení výhodou, protože se po jeho zmáčknutí nemusí nic potvrzovat. Posuďte sami, co považujete za výhodnější.
• Pokud tlačítko rychlé volby držíte příliš dlouho, nabídne se možnost změny čísla, které je u něj nastaveno. Věřím, že někteří uživatelé chtíc tlačítko stisknout co nejdůrazněji budou překvapeni, když se dostanou k editaci čísla.
• Jakmile se jednou rozhodnete, že se na Maximobilu naučíte využívat všechny jeho funkce, brzo zjistíte, že ovládání je stále velmi jednoduché. Tlačítka mají jednoduché popisky, pokud se v nabídce ztratíte, jednoduše zmáčknete klávesu Zpět, která je pod displejem a dostanete se na pohotovostní displej. Jediné, co může být zpočátku trochu matoucí, je možnost volby několika způsoby. Například potvrzovat můžete jak levou klávesou pod displejem, tak i tlačítkem Ano na pravé straně telefonu.
• Nečekejte od telefonu žádné zvláštní funkce, opravdu se snaží být co nejjednodušší. Tomu také odpovídá, že v hlavní nabídce najdete jen tři základní položky – Zprávy, Volání a Nastavení. To je však spíše přínosem, nic jiného od telefonu běžný uživatel nečeká.
V druhé kapitole najdete připomínky a postřehy k telefonování a psaní zpráv. A postupně se dopracujeme k závěrečnému hodnocení.