Rychlé šíření mobilních telefonů mezi mladší generací bývá v poslední době často kritizováno. Jenže kritici z řad starších zapomínají, že i jejich generace měla kdysi svůj symbol: byl jím automobil.
V poslední době se často objevují názory kritizující rychlé šíření mobilních telefonů mezi mladší generací. Mobil už je dávno nezbytnou součástí práce, osobního života, ale i životního stylu. Pozorujeme stále rostoucí počet teenagerů i malých dětí pyšnících se mobilním telefonem. Tento trend bývá často terčem kritiky: „K čemu potřebují sedmnáctiletí lidé každé tři měsíce nový mobil? Je to jen vyhazování peněz.“
Prestižní časopis Economist.com (www.economist.com) publikoval na konci dubna zajímavý článek založený na netradičním postřehu: zatímco o jednu generaci zpátky byl symbolem svobody a nespoutaného životního stylu automobil, dnes přebírá úlohu tohoto symbolu právě mobilní telefon.
Mobil jako symbol
Autor komentáře poznamenává, že mobilní telefony jsou v současnosti dominantní technologií, s níž se identifikují mladí lidé, zejména pak ve větších městech. To, jaký telefon visí člověku na krku, o něm hodně vypovídá. Stejně důležité jsou pak i nejrůznější designové doplňky, kterými lidé svůj mobil odlišují – vyzváněním, tapetou na displeji, barvou krytu či způsobem uchycení.
Dříve se možná říkávalo: „Pověz mi, co čteš, a já ti povím, jaký jsi.“ Dnes místo toho, alespoň v komunitě mladých lidí, spíše platí: „Ukaž mi, jaký mobil máš, a já si udělám obrázek, co jsi zač.“ Mobilní telefon mladé lidi odlišuje, podle značky a typu jsou zařazeni do příslušné sociální skupiny a zároveň jsou z dalších skupin nekompromisně vyloučeni. Jaký mobil váš syn ve společnosti vytáhne, to rozhodne, jak bude svými kamarády posuzován.
Faktem ovšem zůstává, že tato vypovídací schopnost mobilů existuje pouze uvnitř komunity mladých lidí. Rodiče a prarodiče se spíše drží zmíněného posuzování podle knížek a barva krytu nejnovější Nokie jim o kamarádovi jejich syna příliš neřekne.
Za našich mladých let…
Někteří lidé občas naříkají, že za jejich mladých let se o mobilním telefonu nikomu ani nesnilo a taky měli radostné dětství. Zároveň dodávají, že pokud se musí mladý člověk identifikovat s mobilem, neříká to o mladé generaci nic lichotivého. Možná přitom ale zapomínají, že ani doba jejich dospívání nebyla prosta symbolů – dnešní úlohu mobilního telefonu tehdy zastupoval již zmíněný automobil. Efekt, který před několika desetiletími mělo elegantní vycouvání od restaurace, je dnes vyvolán výměnou krytu telefonu, citlivou volbou vyzváněcí melodie či netradičním podsvícením displeje.
Mobilní telefony jsou podobně jako automobily módními ikonami. V obou případech kupují lidé nové kousky mnohem dříve, než jim staré přestanou stačit svými funkcemi nebo kvalitou. Automobily i mobily mají ohromný sociální význam: spojují lidi uvnitř komunit a jsou nezpochybnitelným symbolem nezávislosti, flexibility a mobility.
Lepší neukázněný uživatel než řidič
Komentář časopisu Economist dodává, že mobilní telefony jsou ve srovnání s automobily po všech stránkách bezproblémovější. Negativní vlivy mobilů jsou jistě menší než vlivy aut, méně narušují životní prostředí, jsou podstatně skladnější, vydávají méně hluku i zápachu, potřebují méně energie a hlavně se s nimi dá napáchat výrazně méně škod.
I když jsou v poslední době mobilní telefony využívány třeba k teroristickým účelům, pro mladé lidi (a jejich okolí) představují vcelku bezrizikovou zábavu. Nezkušený uživatel mobilu neohrožuje všechny kolem sebe a ani frajeřinky s mobilem nejsou obecně nebezpečné. A kromě toho mobil v rukou podnapilého člověka obvykle nebývá smrtící zbraní.
Z tohoto úhlu pohledu, uzavírá Economist, je posun od automobilů k mobilům vítanou, neškodnou a veskrze pozitivní změnou.
Děti za volantem
Myslím, že na tomto názoru je dost pravdy, ovšem srovnání trochu pokulhává, zvláště v našich podmínkách. Economist totiž vychází ze znalosti západního světa, nikoli z komunisticko-normalizačního prostředí. V době, kdy Britové a Američané houfně usedali za volanty svých ikonických korábů, byla v České republice s velkou dávkou štěstí k dostání podpultová embéčka, trabanty nebo žigulíky. Ne že by nemohly sloužit jako módní symboly, ale ve srovnání se západními vozy jim k tomu dost chybělo. Především však nebyly dostupné pro každého, a tak si mnozí dvacetiletí mohli o svém symbolu nechat jen zdát.
Hlavní problém však vidím ještě trochu jinde. Automobil si dříve určitě nepořizovaly osmileté děti. I kdybychom připustili, že v kategorii od osmnácti let výše mohl mít dříve automobil stejný význam, jako má dnes mobil (o čemž by se dalo pochybovat, protože dost mladých lidí má v tomto věku i to auto), v nižších věkových kategoriích asi srovnání mobilu s autem neobstojí. Znamená to, že dříve neměli lidé buď žádný symbol (což je nepravděpodobné), nebo spíše že se podstatně snížil věk, v němž se lidé touží identifikovat s nějakou módní ikonou.
V tomto bodě osobně spatřuji odlišnost generací. Zatímco naši otcové a dědové měli ve svých dvanácti letech úplně jiné starosti, šplhali v teplákách po stromech a jezdili na kole, dnešní děti se sejdou na plácku mezi paneláky a zkoumají mobily. Mnohem dříve tak nastává věk, v němž se dítě prostě musí ztotožnit s nějakým zástupným symbolem. K čemu sloužil kdysi dvacetiletému člověku automobil, dnes mu možná slouží mobil. Jenže desetiletý člověk kdysi žádný automobil nepotřeboval, zatímco mobil mít dnes prostě musí.
Aby nedošlo k mýlce – nesnažím se vynášet obvyklé kritické soudy, jen se pokouším přemýšlet nad vztahem automobilů a mobilních telefonů jako symbolů pro mladou generaci. Co si myslíte vy? Souhlasíte s tímto netradičním názorem? Přemýšleli jste někdy o tom, že komunita mladých lidí měla vždy své symboly svobody, nespoutanosti a nevázanosti?
