V minulých dvou dílech jsme se zabývali technologiemi, které již v současné době můžeme pro přenos dat v mobilních sítích běžně využívat. Nyní se zaměříme na technologie, které jsou zatím hudbou budoucnosti – řeč bude o EDGE a UMTS.
EDGE aneb kam spějí sítě GSM Technologie
EDGE bude umožňovat díky změně druhu modulace ze stávající na modulaci 8 PSK zvýšení přenosové kapacity, a to jak u CSD přenosů, tak u GPRS. V současné době je ve fázi standardizace a jakmile touto fází projde, tak již nebude nic bránit jejímu zavedení. EDGE má nabídnout přenosovou rychlost až 48 kb/s na jeden timeslot, což by při využití všech osmi timeslotů znamenalo přenosovou rychlost až 384 kbit/s. Bohužel, stejně jako u GPRS, nelze moc počítat s tím, že byste dostali přiděleno všech osm timeslotů, takže reálná přenosová rychlost by se mohla pohybovat někde okolo 128 kb/s, ale i to by bylo velice zajímavé.
Tip: Pokud něčemu nerozumíte nebo si nejste jisti některým z pojmů, doporučuji přečíst naše starší články:
Pro operátory by EDGE znamenal dosti výraznou investici, která by vyžadovala kromě implementace dalších prvků do sítě, které jsou potřebné pro změnu způsobu modulace a demodulace signálu. Kromě toho by byla také vyžadována investice na straně uživatele, a to do mobilního telefonu, který by EDGE podporoval.
Pokud se však zamyslíme nad cenami za licence na UMTS, tak je vcelku možné, že se někteří operátoři raději rozhodnou investovat do EDGE, než aby platili státu za udělení licence a následně za nemalé částky budovali kompletně novou síť UMTS. EDGE totiž může nabízet podobné služby jako UMTS, a to na stávající infrastruktuře. Mohli byste tak bez problémů zasílat MMS (to bude možné již u sítí s GPRS) nebo provozovat videokonference pomocí mobilu. Jediné, čím byste s EDGE byly limitováni by byla nižší přenosová rychlost oproti UMTS. Lze ovšem předpokládat, že maximálních přenosových rychlostí, které UMTS slibuje, nebude moci ještě řadu let využít, a tak by se mohlo stát, že rozdíl v přenosové rychlosti mezi sítěmi EDGE a UMTS by byl jen nepatrný.
UMTS aneb nejistá budoucnost UMTS, neboli Universal Mobile Telecommunications System, a nebo také
síť 3G the Third Generation), jak bývá někdy označováno, je hudbou blízké budoucnosti. Tento typ sítí by měl postupně nahradit „zastaralé“ sítě 2. a 2,5. generace (u nás GSM), podobně jako nyní v Evropě postupně standard GSM nahrazuje sítě NMT. UMTS má používat pásmo 2 GHz, tedy o něco vyšší než v současnosti používají sítě GSM 1800, což přispěje ke zvýšení přenosové rychlosti. Ovšem vyšší frekvence s sebou přináší také jedno úskalí – horší šíření signálu. UMTS síť bude tedy muset mít ještě více vysílačů než by pro pokrytí stejně velkého území potřebovala síť GSM1800.
UMTS má přinést mnoho nových služeb a hlavně má zcela změnit koncepci užívání mobilního telefonu. Většina hovorů v sítích UMTS má být datová. Tedy běžný hlas ustoupí multimediálním přenosům. Každý UMTS telefon bude vybavený velkým plnobarevným displejem a miniaturní kamerkou. To, co jsme dosud mohli vidět v seriálech jako Star Trek, kdy kapitán Pickard vytáhl malinkatý přístroj velikosti pudřenky a během vteřiny telefonoval s lodí Enterprise, kde kromě hlasu bylo přenášeno také video, a to v reálném čase, by za deset let mohlo být naprosto běžné (tedy kromě té komunikace s vesmírnou lodí Enterprise). Velkým skokem kupředu byla technologie MPEG-4 a vynález miniaturního čipu s nepatrnou spotřebou, který dokáže MPEG-4 v reálném čase dekódovat. S technologií MPEG-4 však před lety, když byly vymýšleny první návrhy toho, jak by měla UMTS síť vypadat, nebylo počítáno. UMTS byla stavěná na kompresi videa MPEG-2, kterou používají např. disky DVD. Právě díky MPEG-4 by mohly videokonference a multimediální přenosy přejít také do sítí 2,5. generace (GPRS a EDGE), které nabízejí sice nižší, ale i tak pro tento účel dostatečné, přenosové rychlosti.
Přenosové rychlosti sítí UMTS by měly být 144 kb/s u rychle se pohybujících účastníků (např. v autech), 384 kb/s u pomale se pohybujících účastníků nebo u nepohybujících se účastníků v budovách bez přídavné antény (chodci, domácnosti) a 2 Mb/s v budovách, kde by byly nainstalovány speciální přídavné antény. UMTS by tak mělo ze světa vymazat klasické pomalé dial-up připojení jak přes běžnou telefonní linku, tak i přes ISDN.
UMTS by také mělo nabízet prostor pro společnosti, které by chtěly pomocí něj nabízet své služby, neboť na rozdíl od stávajících sítí 2. a 2,5. generace, kdy je poskytovatel služeb úzce propojený s operátorem nebo je to přímo sám operátor, bude v případě UMTS služba naprosto nezávislá na síti, což kromě jiného přinese možnost využívat stejnou službu od stejného poskytovatele a za stejnou cenu u různých operátorů. Tento fakt by mohl napomoci rychlému rozvoji nových služeb, čemuž v současnosti brání nutnost pevného propojení s operátorem mobilní telefonní sítě.
V rámci UMTS budou nabízeny služby jako MMS, vysokorychlostní připojení k Internetu, VPN (virtuální privátní sítě), hry po síti, lokální informační videokanály, atd. Možností je prostě mnoho, od „pouhého“ videotelefonátu až po vysílání televize či filmu na přání.
UMTS geniální nápad či naprostý propadák? Odpověď na tuto otázku není zdaleka jednoduchá a kromě toho ji v současné době ani nikdo nezná. To, zda se UMTS vyplatilo či ne nebo jestli UMTS přišlo včas či pozdě, ukáže až čas. Ale zkusme se i tak krátce zamyslet nad současnou situací.
UMTS přichází jen pár let potom, co se objevily sítě 2. generace. Ještě jsme se ani nestačili vzpamatovat z příchodu GPRS a již za několik let by tu měl být zcela nový standard. Většina operátorů investuje v současné době nemalé finanční prostředky do implementace GPRS a přitom by již za několik málo let měla následovat investice několikanásobně vyšší, a to do UMTS. V mnoha evropských zemích proběhly dražby licencí na UMTS, které skončily buď úplným fiaskem, kdy operátoři odmítli za licenci platit několik miliard dolarů a nebo tím, že si licence zakoupilo méně operátorů, než daný stát původně zamýšlel prodat.
V ČR mají být uděleny celkem 4 licence, z nichž 3 mají být prodány stávajícím operátorům za 4 miliardy Kč za kus a čtvrtá má být vydražena dalšímu zájemci. Otázkou ovšem je, zda tato cena není až příliš nadsazená. Kromě oněch 4 miliard by totiž musel vlastník licence na UMTS také ihned začít investovat daleko větší částky do výstavby sítě, aby splnil požadavky ČTÚ. Dalším problémem, nejen u nás, je pak to, zda by byl vůbec dostatečný zájem o tuto službu a jaké by byly ceny za její využívání. Když totiž uvážíme, že operátor musí investovat (v případě ČR) 4 miliardy Kč jen za licenci, tak v případě, že by získal milion zákazníků, by každý z nich musel zaplatit 4 tisíce Kč, jen aby se mu vůbec vrátila investice za nákup licence. V případě 4 operátorů by pak muselo UMTS používat celkem čtyři miliony lidí ČR z nichž by každý svému operátorovi zaplatil 4 tisíce Kč.
Co se oněch čtyř tisíc týče, tak to není částka až tak nereálná, ale čtyři miliony uživatelů sítě UMTS hned od jejího spuštění je již představa poněkud naivní. A to se stále bavíme pouze o nákladech za licenci. Náklady na vybudování infrastruktury, nákup technického vybavení a zaměstnance mohou být ještě mnohem vyšší, ale i tak se zdá býti při vysokém počtu uživatelů UMTS reálnou budoucností. Zásadní otázka ovšem zní: „Budou lidé chtít zahodit své staré telefony a jít si koupit nové pro UMTS? Budou lidé vůbec chtít využívat UMTS?“ Na obě otázky lze odpovědět kladně, ale jen za předpokladu, že ceny za služby zůstanou stejné a nebo budou nižší než u sítí GSM, což zní již poněkud nereálně (alespoň zezačátku).