Studenti a mladí lidé se často bojí zavolat nebo přijmout hovor, a to proto, že to pro ně není hlavní způsob mobilní komunikace, na který jsou zvyklí. Britská vysoká škola na tento problém nejen přímo upozornila, ale také nabízí jeho řešení. Studentům zpřístupnila kurzy, které jim mají pomoci získat vnitřní jistotu a také základy etikety k tomu, aby překonali situaci, která je známa jako telefobie – strach z telefonování. Masivní rozšíření se připisuje i relativně nedávné koronavirové epidemii, která nás na čas „uvěznila" v domácím prostředí a izolovala od světa.
Mladí lidé upřednostňují textovou komunikaci před hovory. Někteří při jejich přijmutí často pociťují úzkost a stres. Pro tento druh strachu se vžilo označení telefobie
I přesto, že nepříjemné pocity při vyřizování záležitostí přes telefonní hovor může zažít kdokoliv z nás, v poslední době se telefobie skloňuje zejména u studentů a mladých lidí. Z nedávného výzkumu ve věkové skupině 18 až 34 let se 70 % ze dvou tisíc respondentů vyjádřilo tak, že preferují textovou komunikaci místo zavolání. Téměř čtvrtina dotázaných uvedla, že dokonce nikdy nepřijímá příchozí hovory.
Místo hovoru raději textová zpráva
Ti, kteří trpí tzv. telefobií, popisují úzkost nebo nervozitu, když se jim rozezvoní telefon nebo se jim ukáže notifikace příchozího hovoru. Není tajemstvím, že mladí mají často u telefonů aktivní tichý nebo vibrační režim. Primárně se totiž bavíme o generaci, která je zvyklá na komunikaci v textové podobě, a pro mnohé je příchozí hovor znamením, že se „muselo stát něco špatného". Tomuto nonverbálnímu trendu se přitom v posledních letech přizpůsobily i služby. K lékaři se objednáte online, nákupy nebo třeba pojištění na cesty – to vše vyřešíte z pohodlí domova, aniž byste museli pronést jediné slovo.
Samotná telefobie může mít u každého zcela jiné projevy. Nejčastějším příznakem je vyhýbání se telefonátům vždy, když je to jen trochu možné, doplněné výmluvami samí sobě, proč jste hovor nepřijali, a že někdy v budoucnu zavoláte zpět. A pokud už chybí výmluvy a hovor přijmete, cítíte silnou úzkost, nejen před hovorem, ale i v jeho průběhu a také po něm. V hlavě si pak řada lidí promítá to, co řekli, a co správně měli říci. Toto může doprovázet i zrychlené dýchání, mnohdy i závratě či dokonce nevolnost.
Mladí uživatelé uvádějí, že v mnoha případech nedokáží rychle a výstižně reagovat na dotazy, a proto je pro ně hovor často stresující záležitost. V textové podobě si mohou komunikaci lépe promyslet, ujasnit si, co vlastně chtějí říci, a vhodně reagovat na případné otázky i podle historie chatovacího vlákna.
Jak problém vyřešit
Pokud i vás trápí strach z volání, asi tušíte, že nejsnadnější metodou, jak jej odbourat, bude paradoxně volat co nejčastěji. Univerzitní kurz poukazuje na to, že to nemusí být hovory nijak závažného charakteru, stačí se přes telefon objednat ke kadeřníkovi, zarezervovat stůl v restauraci nebo zavolat do obchodu s dotazem ohledně dostupnosti zboží. Před voláním si musíte ujasnit, co chcete říci, a co potřebujete zjistit, a zůstat „pánem situace". Po hovorech se zamyslete nad tím, co konkrétně u vás vyvolává strach. Někdy to může být pocit toho, že vás protistrana bude soudit a hodnotit, jenže na opačné straně „drátu" je také člověk z masa a kostí, který může mít podobné problémy jako vy.
Čím více podobných hovorů absolvujete, tím lépe se budete cítit „v kramflecích". A to až do takové míry, že si na hovory zvyknete a jejich vyřizování nebo přijmutí nebude (až takový) problém.
Zdroj: BBC
