Můj život s Bluetooth: recenze dostupných zařízení

Už několik týdnů používám mobilní zařízení, která ke vzájemné komunikaci nepotřebují kabely: využívají totiž bezdrátovou technologii Bluetooth. Přečtěte si, jaký je život s notebookem, který se k Internetu připojuje prostřednictvím mobilu Nokia v mé kapse, jak se telefonuje s bezdrátovým sluchátkem Ericsson.

Bluetooth je věc, která dokáže bez drátů spojit dvě elektronická zařízení. Totéž dokáže také infračervená komunikace, ovšem na rozdíl od ní na sebe v případě Modrého zubu obě zařízení nemusí vidět. Jedno může být třeba v kapse, druhé na stole a přesto spolu budou komunikovat.

Bluetooth je na jednu stranu fenomén, na druhou ostuda. Mluví se o něm už od roku 1998 a až nyní se objevila první zařízení, která jsou na této technologii založena. Bluetooth má obrovské zpoždění (rok a půl) a nadšení ze skvělého vynálezu na mnoha místech vystřídala spíše skepse. Překvapila mě třeba Toshiba, jeden ze šesti zakládajících členů sdružení Bluetooth Special Interest Group. Od Bluetooth se viditelně odvrací a pro bezdrátovou komunikaci svých produktů raději volí více zažitou technologii Wi-Fi. Podle slov zástupce Toshiby je Bluetooth až dalším krokem.

Zařízení založená na Bluetooth se ale přesto vyvíjejí. Když se podíváte na tento oficiální web, najdete na něm 250 (před několika dny 246) „schválených“ produktů. Množství z nich je ale stále ve fázi prototypů a konkrétně u nás si můžete koupit jen dvě zařízení: Nokia Connectivity Pack a Ericsson Bluetooth Headset.

Nokia Connectivity Pack je balíček skládající se ze dvou částí: karty, která přijde do notebooku, a speciální baterie pro Nokii 6210. Neznám žádný notebook, ve kterém by bylo možné používat karty formátu CompactFlash, ale v balíčku je ale naštěstí i adaptér do běžného slotu PCMCIA. Protože produkt je určen jen pro stolní Windows, nevím, co Nokii vedlo k použití CompactFlashky. Na otázky, zdali je plánována podpora například kapesních počítačů PocketPC, Nokia nic konkrétního neřekne a ani Psiony kartu pochopitelně nepoznají.

Druhá část z balíčku vypadá jako trochu tlustší baterie a kromě vlastního akumulátoru obsahuje Bluetooth elektroniku. Není nutné žádné složité nastavování, do mobilu nepřibude ani žádné další menu; prostě netušíte, že používáte Bluetooth baterii. Do Nokie 6210 bylo jen nutné nechat nahrát nejnovější verzi firmwaru 5.02.

Počítače na Bluetooth zatím ještě nejsou připraveny, proto je kromě PC karty nutné nainstalovat speciální program, kterým budete komunikační balíček ovládat. Když zabřednete do jeho útrob, možná se polekáte složitého nastavování. Doporučuji na nic nesahat a vše nechat v původním nastavení, kdy všechno bez problémů funguje. Stisknutím tlačítka necháte vyhledat všechna zařízení v okolí vysílače a pokud se nestane nic nepředvídaného, v okně se objeví Nokia 6210. Ikonce přiřadíte buď fax nebo připojení k Internetu a je to. Faxování už dnes není tak zajímavé, proto se mu nebudu blíže věnovat, atraktivnější je druhá možnost využití: k Internetu se připojíte prostřednictvím mobilu skrytého v tašce nebo v kapse.

Velmi užitečný tip: Pokud stejně jako my z krabice ztratíte potištěnou cedulku a potom marně budete hledat tzv. Bluetooth Passkey, heslo, které je potřeba pro úspěšné propojení Nokie z notebookem, nemusíte volat do Nokie. Číslo najdete také na nálepce pod bílou vloženou baterií.

Bezdrátové sluchátko Ericsson Bluetooth Headset je bez diskuse synonymem technologie Bluetooth. Ericsson je nejaktivnější ze zakládajících členů sdružení Bluetooth a prostřednictvím tohoto sluchátka už téměř dva roky prezentuje možnosti bezdrátové komunikace.

Jestliže máte Ericsson R520, který standardně obsahuje podporu Bluetooth, nic jiného kromě sluchátka nepotřebujete. V opačných případech, které ale ještě dlouho budou převažovat, musíte použít modul Bluetooth, který připojíte ke svému Ericssonu. Ještě je nutno dodat, že musíte mít mobil novější třívoltové řady, často s nejnovějším firmwarem; zapomeňte na to, že svému stařičkému Erikovi řady GH nabarvíte zuby namodro.

Do mobilu „zapíchnete“ modul, čímž podstatně zvětšíte jeho délku. U krátkého Ericssonu T20, který používám, to zase tolik nevadí, ale u modelu R320 bych už asi měl problémy, kam jej posléze uložit. Pomocí přihlašovací procedury – nebojte se, jde jen o podržení tlačítka na sluchátku a výběr patřičné položky z menu mobilu – obě zařízení spárujete. Od této chvíle všechny hovory budou směřovat do sluchátka, tlačítkem na něm je budete přijímat, používat hlasové vytáčení, měnit hlasitost.

Balíček Nokia Bluetooth Connectivity Pack jsem dokonale využil při „přímém přenosu“ z Oskarovy tiskové konference. V náprsní kapse saka jsem měl telefon, na kolenou notebook. Prostřednictvím rychlých dat HSCSD Eurotelu jsem byl připojen k serveru MobilManie, kam jsem přímo do určeného souboru neustále zapisoval aktuální dění.

Na infračervenou komunikaci bych v tomto případě nemohl ani pomyslet, potřeboval bych třetí ruku, která by držela mobil v přímé viditelnosti. Kabel by také nebyl tak pohodlný. Myslím, že pro toho, kdo často používá mobilní datování, je Nokia Connectivity Pack výborná a užitečná věc. Cena sice není nejnižší, celý balíček stojí přes osm tisíc, když však uvážíte, že prostá komunikační PC karta stojí často ještě víc, je myslím tato cena snesitelná.

Zatímco bezdrátové připojení k Internetu zase tolik lidí nepřekvapí, se sluchátkem Ericssonu Bluetooth Headset jsem king. Mobil mám v kapse nebo v tašce, sluchátko na uchu a telefonuji. Úžasné, skvělé, maximálně pohodlné. Měl jsem napřed trochu strach, jestli sluchátko bude dobře sedět na uchu: vypadá totiž velmi masivně a mnohé reakce dávají najevo, že to s ergonomií není úplně nejlepší. Jenže sluchátko na mém uchu sedí jako ve vatičce, nikde netlačí, nepřekáží. Mám ale docela klidné zaměstnání, při jízdě na kole nebo při zedničině by asi z ucha spadlo. Také brýle sluchátku trochu vadí a protože konstrukce nepoužívá „špuntík v uchu“, zvuk trochu ztratil basy (jestli vůbec můžu toto slovo při mobilním telefonátu použít) a celkově je spíš slabší. Spíš mi ale vadí jiná věc: blikající kontrolka na mikrofonu. Vidím každý její blik a když mám sluchátko na uchu, znervózňuje mě to. Světélko bohužel nelze vypnout a proto mám sluchátko na hlavě jen při hovoru.

Když vám někdo zavolá, sluchátko zvoní spolu s mobilem: na jednu stranu je ale zvonění velmi slabé, když je mobil v tašce a sluchátko v pouzdru na opasku zakryté svetrem, na druhou stranu příliš hlasité, když vám zazvoní přímo do ucha. Hodily by se vibrace.

Protože sluchátko potřebuje ke svému životu elektrickou energii, vestavěnou baterii je třeba dobíjet. Slouží k tomu speciální „kolébka“ připojená k elektrické síti, do které se sluchátko vloží. Doba provozu na jedno nabití se pohybuje kolem dvou dnů. Při slabé baterii začne sluchátko šustit, při posledním vydechnutí se ozve pípnutí a hovor se přesměruje do reproduktoru mobilu.

Se sluchátkem – i s baterií Nokia Connectivity Pack – se „dovoláte“ ze vzdálenosti několika metrů. Zhruba v pěti metrech už byla kvalita zvuku trochu nižší, podobná telefonování ve špatně nakonfigurované síti GSM; vypadávaly kousky hovoru.

Miluju Bluetooth a stejně jako balíček Nokie se mi i Ericsson Bluetooth Headset velice líbí. Fakt, tuto hračku bych chtěl a rád bych ji používal. Je tu jen jediné velké ale, a tím je cena. Deset tisíc je prostě moc peněz na sluchátko k mobilu, zvlášť když vím, že původním záměrem „vynálezců“ Bluetooth bylo, aby čip stál do pěti dolarů.

O Bluetooth se zatím šíří poměrně nepřesné informace. Možná jste si také mysleli, že když jde o standard, jednoduše připojíte sluchátko Ericssonu k Nokii 6210 s Bluetooth baterií, že prostřednictvím PC karty Nokie budete komunikovat s mobilem Ericsson? Prostě „každý s každým“. Není tomu tak, ale nikoli z důvodu, že by si každý výrobce standard upravoval podle svého, jak se občas prohlašuje.

Každé zařízení totiž od svého výrobce dostane do vínku několik tzv. profilů a na nich závisí, co bude umět. Mezi profily patří třeba: bezšňůrové telefonování, sériový port, sluchátko, připojení k Internetu, faxování, přístup do LAN, přenos souborů, synchronizace a další. Aby spolu zařízení mohla komunikovat, musí obě podporovat stejný profil. A protože Bluetooth baterie Nokia, na rozdíl od modulu Ericsson, neumí profil Sluchátko, s headsetem Ericssonu nebude Nokia fungovat (odkazy směřují do databáze Bluetooth produktů, kde přesně vidíte, co které zařízení dokáže).

Jednotlivá zařízení se sice navzájem cítí, ale nedokážou mezi sebou více komunikovat. Na obrázku vidíte, že s ovládacím programem PC karty Nokia jsme našli všechna dostupná Bluetooth zařízení: Nokii 6210 s Bluetooth baterií, modul i sluchátko Ericsson.

Tento článek jsem záměrně nepojal jako technickou recenzi jednotlivých produktů, ale jako povídání o životě s modrými zuby. Přestože jde o složitá zařízení, fungují úplně obyčejně, a není nutné hledat vědu tam, kde to není potřeba.

Právě pracuji na tématu věnovaném Bluetooth, které se objeví v červencových Mobilitách. Chcete-li se o této technologii dozvědět víc (přestože neopustíme styl Mobilit a půjde o článek „pro normální lidi“) a přečíst si delší zkušenosti s baterkou Nokie, sluchátkem Ericssonu, případně dalšími Bluetooth produkty, mrkněte za měsíc do Mobilit 7/01.

A Bluetooth? Když na něj máte, je to príma věc.

Myslíte si, že Bluetooth má v současném stavu vůbec smysl? Rozšíří se, nebo bude následovat infračervenou komunikaci, kterou používá pár lidí? Za kolik byste si koupili Bluetooth baterii nebo sluchátko? Napište do diskuse.