Stálé zlepšování se japonsko-švédského konsorcia není ničím neobvyklým, jeho nabídka modelů se stále lepší. Na druhé straně ale Siemens hrozí zavřením své mobilní divize, a to se nečekalo. Sázka na „podezřele levné a kvalitní mobily“ zřejmě nevyšla.
Neochvějní fanoušci „eriků“, kteří se drželi své značky v dobách dobrých i zlých – a že jich u nás není málo! – mohou právem pociťovat zadostiučinění. Podrželi svoji oblíbenou značku a ona podržela je: firmě se daří stále lépe, je už s jistotou venku z kalných vod a prudce zvyšuje profit i tržby. Konsorcium Sony Ericsson ohlásilo ztrojnásobení (!) zisku před zdaněním oproti stejnému čtvrtletí loňského roku, z 46 milionů eur na 140 milionů. Prudce vyrostl i obrat, o 40 % na 2,01 miliardy eur a počet prodaných kusů mobilů vzrostl na 12,6 mil.
Dobré jsou i výsledky za právě uzavřený kalendářní rok: předloni (2003) to byla ještě ztráta 86 mil. eur, loni už zisk 316 mil. eur, tržby vzrostly o 39 % na 6,5 miliard eur. Firmě také vzrostla průměrná cena prodávaného mobilu, i když nepatrně, z 157 na 160 eur. Titěrné růstové procento ale je potřeba poměřovat trhem: v době dnešní cenové války vedené Nokií a Siemensem, ve které obecně průměrná cena prodávaných mobilů citelně klesá, je to skvělý výsledek.
Chybí levné telefony
Sony Ericsson ale stojí před složitým rozhodnutím. Poslední úspěchy firmy jsou založeny na tom, že se podařilo přijít velice brzy s fotomobily, které se staly celosvětovým tržním hitem, a rovněž s velmi dobrými 3G mobily. Firma se nepouštěla do produkce levných telefonů, ale je k ní nyní tlačena: operátoři chtějí od dodavatele plné portfolio. Rovněž akcionáři – dle sdělení šéfa firmy Flinta – by si pravděpodobně přáli další růst tržního podílu, počtu prodaných mobilů a obratu. To je ale možné jen rozšířením nabídky směrem k levnějším přístrojům. Sony Ericsson se tedy zřejmě mírně „spustí dolů“ ze svých high-endových výšin; ale jak víme, tam dole je hodně horko.
Sony Ericsson samozřejmě nebude zapomínat na špičkové přístroje. Dle ředitele společnosti to budou právě mobily s audio a video schopnostmi (tj. přehrávače), které potáhnou prodej v příštích letech. Uvidíme ale, jestli ředitel Flint dokáže sníst to, co mu předchozí ředitel Ihara nadrobil. V roce 2002 totiž prohlásil, že za čtyři roky Sony Ericsson předstihne v tržním podílu Nokii a stane se největším výrobcem mobilů na světě. Flintovi ke splnění úkolu svého předchůdce chybí ještě rok…
Spravit, zavřít nebo prodat
Zatímco Sony Ericsson stoupá výš, mobilní divize Siemensu jde dolů; a to tak rychle, jak asi málokdo čekal. Šéf holdingu Siemens Heinrich von Pierer nedávno prohlásil, že jeho firma je připravena na opuštění byznysu mobilních telefonů, přičemž finální rozhodnutí by mělo být přijato 27. ledna na valné hromadě. Von Pierer se k budoucnosti mobilní divize Siemensu vyjádřil po prostu: „fix, close or sell“ (spravit to, zavřít nebo prodat).
Protože mobilní divize Siemensu je součást celého holdingu, nebyly donedávna známé finanční výsledky tohoto čtvrtého největšího výrobce mobilů na světě. Resp. byly součástí výsledků celého Siemensu a z toho se nic podrobného o mobilech vyčíst nedá. Až nyní se objevila zpráva, že firma prodělala na mobilech jen za čtvrtý kvartál loňského roku – tedy za všeobecně nejlepší, vánoční čtvrtletí – 140 milionů eur, a propustí pět tisíc pracovníků.
Siemens by měl ještě zaplatit!
Siemens, jak je dobře známé, vyrábí mobily cenově na „dolním konci“, ale funkčně odpovídající spíše „lepšímu středu“. Telefony tedy setrvale prodával jaksi „pod cenou“, ale bohužel na jeho tržním podílu se to neprojevilo. Podíl naopak meziročně klesl z téměř 9 % na dnešních 7,45 %. Sázka na levné mobily tedy Siemensu zjevně nevyšla.
Volba „fix, close or sell“ bude pro Siemens prekérní. Analytici totiž říkají, že se pravděpodobně nenajde kupec, který by byl ochotný tuto nemocnou a ztrátovou divizi Siemensu převzít i za symbolickou cenu. Někteří potenciální kupci už dokonce odmítli, že by o něčem takovém uvažovali, a mezi nimi i třeba největší čínský výrobce Ningbo Bird. Když dokonce ani tato firma nemá zájem, aby mu spadlo do klína nějakých 7,5 % světového trhu mobilů (mj. více než dnes má už zmíněný Sony Ericsson), tak se zdá, že Siemens Mobile je na smrtelné posteli.
Možným zachráncem by mohl být korejský LG, pro který by Siemens byl vítanou zbraní proti silnějšímu místnímu konkurentovi Samsungu, ale zprávy jsou rozporuplné. Zatímco německý časopis WirtschaftsWoche tvrdí, že LG zájem projevuje, mluvčí LG zase říká, že tato firma „nikdy se Siemensem o koupi jeho divize nehovořila a ani ji nechce“.
Analytik firmy Nomura Richard Windsor dokonce říká, že Siemens bude muset zaplatit, aby jeho divizi někdo převzal, a že místo toho raději zvolí její zánik. Ale ani to není bez problémů: Siemens coby starý německý průmyslový podnik je zaplevelen odbory. Obzvláště silně si zde vede proslulý „odbojářský-odborářský“ svaz IG Metall, který již bystří pozornost a hledá, co by z potenciálně velkého propouštění vydupal.
Opravte Siemens!
Domnívám se, že by i Siemens i jeho zákazníci a uživatelé byli nejvíce potěšeni tím, pokud by společnost zvolila třetí možnost: „fix“, čili „spravit ten byznys“. Vzhledem k tomu, že kvalita i reputace mobilů od Siemensu je výborná, by to snad nemuselo být nemožné. Ovšem bude to vyžadovat velké investice. Siemens musí obměnit své portfolio a začít dělat daleko intenzivněji populární fotomobily, véčka, chytré telefony a být odvážnější v designu. Musí také přesunout tisíce pracovních míst do levných zemí, protože v Německu to neutáhne.
