Věnujeme se navigaci v automobilech, po svých či na kole, do romantických výšin jsme se ale zatím neodvážili. Přitom i zde mají navigace více než praktické uplatnění, jak nám v rozhovoru prozradili dva vášniví paraglidisti.
Paragliding patří mezi letecké sporty, kde se pro let používá paraglidingové křídlo (padákový kluzák). Obvyklá cesta k paraglidingu vede přes speciální školy, kde se po absolvování kurzu skládají závěrečné zkoušky. Budete-li úspěšní, můžete si nechat vystavit pilotní licenci u Letecké amatérské asociace České republiky. Zbývá nákup potřebného vybavení, vyřízení povinného pojištění proti škodám způsobených třetím osobám a pak vám již nic nebrání vzlétnout do dálav a výšin. Tedy pokud máte dostatek kuráže a mimo jiné i nějaký ten Garmin po ruce.
Na využití navigací při sportovním létání jsem se ptal Petra Chovance a Rosti Kašíka z klubu Pterodaktyl Paragliding Lopeník.
Tak nám kluci nejprve povězte něco o sobě a o vašem koníčku - létání.
Rosťa: Létám od roku 2004 na padákovém kluzáku a celé se to jmenuje paragliding. Naštěstí už tady existovala parta lidí, kteří se paraglidingem zabývali a já se k nim mohl přidat a sbírat rychle zkušenosti. V tu dobu právě začínalo létání s pomocí GPS, a tak jsem byl vlastně u zrodu létání s navigací. Jde o termické létání podobně jako u větroňů a protože se startuje hlavně z kopce, a všichni pocházíme z okolí Uherského Hradiště a Uherského Brodu, tak jediný terén, který máme na dosah, je oblast Bílých Karpat s našim hlavním startovištěm na Velkém Lopeníku.
Petr: Jakožto sportovní nadšenec se snažím vyhledávat i sporty netradiční. Když jsem před desíti lety narazil na paragliding, netušil jsem, že u toho zůstanu až dodnes. Je to sport, u kterého si neustále mám kam posunovat cíle a přitom poznávám a pokouším nové věci.
Závod Liga PG Pieve d´Alpago (autor David Bednařík)
Jsme na Navigovat.cz, a tak nás budou zajímat navigace. Létají s navigací opravdu všichni? Jde o povinnou výbavu?
Petr: Na padákovém kluzáku není třeba navigačního přístroje a nikde toto zařízení není předepsáno. Najdou se hlavně začínající piloti, kteří při létaní přístroj opravdu nevozí. S postupným získávání zkušeností při létaní ale přichází lety, kdy se pilot díky termice snaží nastoupat co nejvýš nad místo, kde startoval, a pokud se mu to podaří, tak se nabízí možnosti letět „kam ho vítr zavane“. S tím je ale spojena orientace v terénu. Samozřejmě tu je možnost použití papírové mapy pro danou oblast, ale v dnešní době drtivá většina pilotů používá při přeletech mapové GPS.
Rosťa Kašík létá od roku 2004
Vsadil bych se, že při létání používáte Garminy, že ano? S čím létáte vy?
Rosťa: Ano, všeobecně pro létání v paraglidingu vítězí Garmin, protože v době, kdy se rozmohlo soutěžní létání s pomocí GPS, moc jiných možností nebylo. Já osobně používám GARMIN 60CS a jsem s ní spokojený. Má velký, barevný a kontrastní display a to je asi jedna z nejdůležitějších věcí. Další z předností je přímo určení této GPS do terénu kde se o ni (téměř) nemusím bát.
Petr: Je to tak, používáme turistické GPSky hlavně od Garminu. V počátcích mého přeletového létání jsem používal nemapový Garmin eTrex. Možnosti, které nabízel, byly vystačující pro rekreační létání při kombinaci s papírovou mapou. Momentálně používám přístroj Garmin Map 76S. Tím odpadla potřeba papírové mapy a všechny údaje, které pro běžné létání potřebuji, zde naleznu.
Petrův Garmin Map 76S při letu
Předpokládám, že navigaci používáte k tomu, abyste věděli svou polohu ať už při letu nebo po přistání. Slouží vám ale navigace ještě k něčemu jinému?
Rosťa: Jistě že navigaci používáme pro určení polohy během letu a nebo po přistání, ale jedna z hlavních funkcí je záznam trasy při soutěžích. Každý let se zaznamenává do tracklogu a po stažení z GPS je let vyhodnocen organizátorem soutěže, kde je jasně dáno kudy a v jakém čase pilot letěl. Následně se trať vyhodnotí a je ihned jasné a nezpochybnitelné bodové ohodnocení výkonu. Proto, aby byl tracklog uznán platným, je uvnitř souboru uložen kontrolní součet, tzv. „G“ record, který zaručuje, že se souborem nebylo manipulováno. Nemůže tak dojít k žádným podvodům, třeba kdyby si někdo chtěl upravit trať poté, co vlétl do zakázaných prostorů.
Petr: Zde bych upřesnil, že se vzdušný prostor České republiky dělí horizontálními hranicemi do tříd C, D, E a G. Pro každou z těchto tříd jsou stanovena pravidla. Dále jsou oblasti označované jako např. CTR (řízený okrsek) a TMA (koncová řízená oblast). Na území ČR jsou vyhlášeny také oblasti, do nichž je vstup omezený, nebo dokonce zakázaný. V Garminu pak máme mapy omezených prostorů a přístroj nás upozorní, když hrozí vlétnutí.
Rosťa: Přesně tak. Tato místa jsou především okolo letišť, kde bez radiového spojení a nebo bez předchozí dohody s řídícím letového provozu létat nesmíme, abychom nenarušili letový provoz daného letiště. Proto si plánujeme lety mimo tyto prostory a k tomu už je GPS opravdu důležitá.
Petr "Havran" Chovanec startuje na pobřeží Pacifiku
Zmínili jste se o soutěžích? Pomáhá vám GPS i jinak než záznamem tracklogu?
Petr: Ano, na stránce XContest je například celoroční přeletová soutěž pilotů padákových a závěsných kluzáků. Právě záznam prošlé trasy (tracklog) je naším důkazem uletěného výkonu i doklad toho, že nebyla porušena pravidla soutěže.
Při závodním létání, které je soustředěno na jedno startovní místo pro všechny piloty, je potřeba uletět předem určenou trať. Před letem se body uloží do přístroje a k nim se pak necháme přímo navigovat. Počet otočných bodů není dán a každé kolo závodu je jiné. Důležité je, že pilot se může soustředit na samotný let, a přístroj jej postupně naviguje k otočným bodům podle nastavení. Pro otočné body nebo start se taky využívá možnost definování kružnic kolem bodů (Proximity Radius), protože někdy není třeba přímo nad otočný bod doletět, ale stačí se pouze přiblížit. To vše nám je schopný přístroj ohlídat s docela velkou přesností.
Po ukončení každého kola závodu odevzdávají účastníci přistroje a pořadatel stahuje prošlé trasy. Tím vyhodnotí let každého závodníka. Vítězí samozřejmě ten, kdo uletí trať nejrychleji. V případě, že neuletí celou trať, je rozhodující, kam až doletěl.
Rosťa: Při rekreačním létání – ne závodním – není potřeba dodržovat trať jako na závodech, a tak se navigace až tak precizně nepoužívá. To se letí jen přibližně daná trať a když podmínky a počasí nedovolí, tak se k otočnému bodu ani nepřiblížím. Tudíž princip jako na závodech je v běžných podmínkách málo použitelný.
Zaslechl jsem něco o tom, že se paraglidisté vyhýbají novým Garminům Colorado, Oregon a Dakota, pročpak?
Rosťa: Chceme-li přihlašovat své výkony do soutěže Xcontest a i do jednotlivých leteckých soutěží, musí tracklog obsahovat právě již zmiňovaný G record, tedy kontrolní součet. A právě u přístrojů, které jsi vyjmenoval, přestal Garmin protokol pro kontrolní součet podporovat. Doposud se tedy řeší, jakým způsobem validovat lety z těchto přístrojů (zájemci o problematiku mohou zavítat do této diskuse) Garmin již ale projevuje nějakou snahu problémy řešit a postupně se objevují firmware s úpravou protokolu, byť zatím není vše zcela bez problémů jako u starších přístrojů.
Závod Liga PG Pieve d´Alpago (autor David Bednařík)
Pokud chce tedy někdo ze čtenářů prodat starší Garmin, bazar paraglidistů bude jistě vhodné místo pro inzerát. Využíváte navigaci i jako výškoměr, nebo zde můžete (nebo doslova musíte?) používat přesnější přístroje?
Rosťa: Používáme sdružené přístroje, takzvané variometry.
To je ten přístroj, co na záběrech z „on-board“ kamer pípá?
Petr: Přesně tak, nejčastěji se používá například Flytec řady 4000, Bräuniger, Digifly; já pak používám solární verzi Renschler SOL 3. Nejdůležitější funkcí je pro nás ukazatel stoupání a klesání. Grafický ukazatel udává sílu stoupání a na displeji nechybí ani přesný číselný údaj. Tyto informace doprovází akustický signál: při stoupání pípá vyšším tónem a při klesání naopak.
Rosťa: Variometr obsahuje i tlakové výškoměry, které si můžeme nastavit v několika polohách. Většinou si jednu polohu vynuluji na výšku startu a druhou na výšku nad mořem. Abych si nemusel pořád během letu přepínat mezi několika údaji, tak jako informativní využívám výšku nad mořem na GPS. Je to pro informaci dostačující údaj.
Jako primární údaj pro nadmořskou výšku ho ale nevyužívám, protože dle zákona můžeme nastoupat maximální přípustnou výšku FL95, což je 9500 stop nad mořem. A to je výška vztažená k průměrnému atmosférickému tlaku 1013,25 hPa, kde tlakový výškoměr při rozdílném tlaku ukazuje různou výšku od GPS. To znamená, že GPS ukazuje na jednom místě stále stejnou nadmořskou výšku, ale tlakový výškoměr při tlakové níži (třeba 1000 hPa) ukazuje na tom samém místě výšku nižší než při tlakové výši (třeba 1040 hPa) a to i o několik set metrů!
Obecně v civilním letectví se výška do 1500 mnm používá vztažená k okamžitému tlaku nejbližšího letiště (výška je shodná s údajem na GPS) a nad 1500 mnm se výška udává v závislosti na průměrném atm. tlaku nad hladinou moře 1013,25 hPa. To zabezpečí, že výškoměry letadel letící nad 1500 mnm ukazují všechny stejnou výšku, i když nemají přesnou nadmořskou výšku a výškoměry letadel letící pod 1500 mnm zase ukazují relativně přesnou nadmořskou výšku. Jednoduše řečeno, nad 1500 mnm nikoho skutečná výška nezajímá, pod touto hranicí naopak ano.
Petr: Variometr dále nabízí i rychloměr (pokud ho doplním o rychlostní sondu), teploměr či paměť letu – podobně jako u GPS lze pak data stáhnout.
Létání v mracích (autor David Bednařík)
To mne zajímá, na jakém principu rychlostní sonda alespoň zhruba funguje?
Petr: Rychloměr na sdruženém přístroji měří na rozdíl od GPS rychlost pohybu vůči okolnímu prostředí. Rychlostní sonda je vlastně obyčejná vrtulka, která je se sdruženým přístrojem spojená drátově nebo bezdrátově. Rychlost proudění vzduchu ovlivní rychlost otáčení vrtulky, čímž se určí relativní rychlost.
Už vás někdy navigace nechala na holičkách a přistáli jste na neznámém místě? Co se v takové chvíli, někde mezi kopci, děláte?
Rosťa: Co se dá dělat? Vyšplhat na kopec :). Ještě mě nikdy GPS nenechala na holičkách, protože když jdu létat, tak se pohybuji nad terénem v krásném počasí, kde je většinou jen pár kupovitých mraků. A to mám ještě přístroje na mapníku před sebou, kde nejsou zakryty ničím co by bránilo signálu. Pro příjem GPS ideální stav.
Petr: Dobrá otázka! Co se týče technického selhání přístroje, tak jsem nikdy problém neměl, ale na přístroj jsem už párkrát naštvaný byl. Většinou bych tomu předešel důkladnější kontrolou nastavení před startem. Ono je někdy těžké se zdržovat „nějakou předletovou kontrolou“, když kamarádi už mají 2 km výšky a točí stoupáky. Co může zamrzet je neuložený let (tracklog). Když pak člověk přistává někde daleko a říká si, jaký to byl parádní výkon a v tom zjistí, že v GPS není zaznamenaný, jsou to opravdu smíšené pocity. Další vytrestání přijde, když díky skvělým podmínkám letím dál do míst, kam jsem letět neplánoval, a mapy v GPS chybí. Po přistání pak přístroj nahradí nějaký domorodec, který přímo naviguje k první hospůdce.
Díky kluci a brzy nashledanou na Velkém Lopeníku!