Nejotravnější mobilní návyky. Jak moc nás irituje hlasitý hovor, uřvané zvonění a civění do displeje

Zatímco ve společnosti se historicky snažíme o dodržování pravidel etikety, při používání smartphonů už to tolik neplatí. A protože je má dnes po kapsách opravdu téměř každý, nejde se vyhnout tomu, že telefon používáme i na veřejnosti.

Zde se uživatelé smartphonů rozdělují na dva tábory. Jedni se snaží o maximální soukromí, jiným je to úplně jedno. I v kině nebo divadle mají vyzvánění na maximální hlasitost, a klidně si vyřídí příchozí hovor. Většina lidí se snaží alespoň o částečné soukromí, takže třeba v autobuse neslyšíte celý hovor přes hlasitý reproduktor.

Dali jsme dohromady nejotravnější návyky při používání smartphonů, na které zřejmě narážíte i ve svém okolí. Toto jsou nejčastější přešlapy, u nichž hodnotíme, jak moc nám vadí. Někdy je to je jen pocit nepohodlí, někdy však může jít i o život...

Používání telefonu za volantem

Nikdy, na to neexistuje omluva.

Je to příklad jako z učebnice, přesto i já sám každý den vidím na silnici minimálně několik aut, jejichž řidič se nevěnuje řízení. Místo toho má telefon u ucha nebo (co je ještě horší) píše textovku při řízení a střídá krátké pohledy na cestu a na displej telefonu, aby našel potřebné tlačítko na klávesnici. A to je prostě neakceptovatelné. O kolik máte pomalejší reakce třeba vy konkrétně, zjistíte z tohoto simulátoru.

Na používání telefonu za volantem neexistuje omluva, ale jen a jen pouze výmluva

Používání telefonů za volantem je zákonem zakázáno, a má to svůj důvod. Stačí chvilka nepozornost (při používání telefonu je to raz dva), a můžete se stát těžká dopravní nehoda. V bezpečí není řidič, ale ani další účastníci silničního provozu, např. chodci nebo cyklisté. Zvláště zarážející je to v době, kdy si můžete telefon připojit k palubními systému auta nebo alespoň využít Bluetooth handsfree. Potřebujete odpovědět na e-mail nebo na textovku? Problém může být i to, že při řízení notifikace dorazila i to, že třeba rozptyluje. Je to ale jen výmluva, protože Android i iOS umí při řízení utlumit notifikace. Chce to jen chtít si funkci nastavit a zapnout. Na textovku odpovíte, až zastavíte!

Jak moc nám vadí: 5/5

Vyřizování hovorů přes hlasitý odposlech

Telefon nahlas v natažené ruce. A my se ptáme proč?

Když už jsme nakousli volání při jízdě autem, když vám někdo zavolá, spolujezdec telefon přijme a dá jej na hlasitý odposlech a reproduktor, je to z pohledu bezpečnosti při řízení úplně něco jiného. Druhým ukázkovým využitím může být práce na počítači, kdy potřebujete mít volné ruce pro myš a klávesnici, a u toho můžete (v samostatné kanceláři) vyřídit hovor v relativním soukromí.

Hlasitý odposlech nebo Face Time na veřejnosti? Častý nešvar moderní doby

Často však při toulkách městem pravidelně narazím na uživatele smartphonů, kteří používají hlasitý odposlech, ale telefon mají při chůzí v ruce před obličejem. A to znamená, že jejich konverzaci slyší i kolemjdoucí vzdálení několik metrů. Sám za sebe rozhodně nepotřebuji slyšet, o čem se baví ostatní, jen mě to zbytečně vyrušuje. Jenže, zatímco na ulici se můžete od hlasitě hovořící osoby vzdálit, v MHD jste mezi zastávkami donuceni poslouchat veřejnou konverzaci od A až do Z, a volajícím je to úplně jedno.

Jak moc nám vadí: 3/5

Telefon u ucha trochu jinak

Viník je jasný – hlasové zprávy.

Používáte hlasové zprávy? Mnoho uživatelů jim nemůže přijít na jméno, jiní je naopak zbožňují, protože šetří čas, jsou méně formálnější a osobnější. Ale za předpokladu, že si je pouštíte nebo hlasové zprávy posíláte v soukromí. 

Poslech hlasových zpráv z telefonu

Dalším častým neduhem je to, že okolo sebe vidíte chodce s telefonem u ucha „trochu jinak“. Kvůli hluku dopravy mají telefon k uchu přiblížený hlavním reproduktorem a se zvukem na maximum, aby hlasovou zprávu vůbec slyšeli. Většinou ji díky tomu slyšíte i vy, takže soukromí jde stranou. A zatímco při běžném telefonování vypadá telefon u ucha přirozeně, v tomto případě to vypadá spíše tak, že máte zablokovanou krční páteř.

8 důvodů, proč nesnášíme hlasové zprávy ve WhatsAppu, Messengeru... Ať už ta hrozná móda pomine

Na hlasové zprávy mnozí chtějí okamžitě reagovat, a tak střídají pozici telefonu ucha a u pusy, přičemž při nahrávání zprávy musí křičet, aby přehlušili zvuk ulice. A jsme zase prakticky u veřejného hovoru, byť tentokrát jednostranného, který však umí rušit úplně stejně.

Jak moc nám vadí: 1/5

Hovory v uzavřeném prostoru

Ahoj, zrovna jedu vlakem do Prahy, a nevěřila bys, jak je tu narváno...

Když jedu vlakem po koridoru, jen ve výjimečných situacích není kupé zaplněné do posledního sedadla. Někdo je na mobilu, někdo pracuje na počítači, někdo si čte, někdo spí. K tomu připočtěte všudypřítomná zavazadla, relativně stísněný prostor a prostoje na trati, díky nimž vlak s železnou pravidelností nabírá zpoždění.

Ve vlaku je často špatný signál, a s ohledem na ostatní cestující byste zde neměli vyřizovat sáhodlouhé hovory. Ani vám by se nelíblo poslouchat cizí hovor po celou dobu z Brna do Prahy

Hovor v této situaci působí extrémně rušivě. I když jej přijme spolucestující klasicky a dá telefon k uchu. Jenže, ve vlaku je často špatný signál, a tak se obě strany mnohdy neslyší. Chybějící počet čárek ve stavovém řádku se spolucestující snaží dohnat hlasitým mluvením, které se ještě násobí, pokud sám o sobě už moc dobře neslyší. Tato osoba hovor většinou ještě komentuje, takže víte, že „musí zavolat zpátky“, že to „vyzvání, ale nikdo to nebere“ nebo že „ve sluchátku nic neslyší“. Obě strany se volají několikrát za sebou, načež zjistí, že to opravdu nemá smysl. Ano, často to trvá třeba i půl hodiny.

Hovory ve vlaku (když funguje spojení) jsou pro ostatní v kupé, a v otevřeném voze dvojnásob, nepříjemné. Pokud ve vlaku přijmu hovor, snažím se jej vyřídit rychle s tím, že cestuji, a že signál stejně zřejmě brzy vypadne.

Jak moc nám vadí: 4/5

Opravdu hlasité zvonění

Zvonění a zesiluje, a nikdo se k telefonu nehlásí

Určitě jste to zažili už také. Třeba v restauraci se rozezní telefon, který má nastavené postupně zesilující vyzvánění, a nikdo se k němu nehlásí. Až po velmi dlouhé době jeho uživatel „procitne“ a zjistí, že to je „asi“ jeho telefon. A než jej vyhrabe z tašky, zvonění konečně utichne. V konečném důsledku však nesplnilo svůj účel, jen vyrušilo všechny okolo.

Záleží, nejen na hlasitosti vyzvánění, ale také na tom, zda to své vyzvánění vůbec poznáte

Když jsem na veřejnosti, už dlouhodobě mám v telefonu aktivní vibrační režim. A platí to i u nás v domácnosti – zvonící telefon rozhodně nepatří mezi běžné věci, zatímco vibrující ano. Každý má na zápěstí hodinky, na kterých vidí, kdo zrovna volá. A stejný přístup aplikuju i na veřejnosti, kdy mám telefon často v kapse, a nepotřebuju, aby o mém příchozím hovoru věděli všichni v okruhu několika metrů. Na pracovních schůzkách a kulturních akcích je první vyzvánění telefonu faux-pass, druhé pak značí absolutní ignoraci ze strany jeho majitele.

Jak moc nám vadí: 3/5

Hlasitá klávesnice

Zvuky tlačítek klávesnice byly v módě tak před deseti lety

Při testování telefonů vůbec nechápu, proč výrobci hned z výroby u softwarových klávesnic zapínají zvuky kláves při psaní. Vždy mi evokují dobu, kdy byly smartphony ještě v plenkách a často postrádaly vibrační odezvu. Když vám tak telefon při stisknutí znaku nezavibroval, bylo fajn, že se ozval alespoň alternativním způsobem.

Když na klávesnici nepíšete tahem prstu, vyťukáváte jednotlivé klávesy. Myslete na to, že zvuk tlačítek vyšel z módy asi tak před deseti lety

To už ale dávno neplatí. Klávesnice jsou přesnější a nepotřebujete slyšet každé tlačítko, které jste stisknuli. Základnímu nastavení se však (evidentně) nevěnuje každý. Zatímco vibrace je v základu vypnutá (je to první věc, kterou u testovaných smartphonů zapínám), zvuky jsou od výroby aktivní. Alespoň pro mě jsou tedy vibrace důležitější pro přesnější psaní, a navíc neruší okolí. Myslete na to, že zvuky klávesnice jde v telefonu vypnout, není to nic složitého.

Jak moc nám vadí: 2,5/5

Telefon místo hraní a čtení

Tady máš telefon, a zabav se.

Když se na cestách děti nudí, a nemáte pro ně připravený žádný program, onu „zábavní“ roli začne dříve nebo později plnit telefon. Děti si do něj stáhnout hry a hraním zabijí čas v autě, autobuse, ve vlaku nebo v letadle. 

Když se sjede více dětí, a každé z nich hraje na mobilu jinou hru s jinými zvuky, může to být doslova na zbláznění. Zvláště tehdy, pokud mají telefony vyšší hlasitost

Cestování s dětmi je samozřejmě hodně náročné, a telefon je často jedinou možností, která u nespokojených dětí „zabere“. Z vlastní zkušenosti je však mnohdy vhodnější dětem na telefonu pustit seriál s hlasitostí takovou, aby okolí příliš nerušila (nebo jim zvuk pustit do sluchátek), než děti nechat hrát na mobilu hry s nastavenou maximální hlasitostí a s neustále se opakujícími zvuky, které vám začnou brzy drásat nervy.

Jak moc nám vadí: 3/5

Když jsou všichni na telefonu

Rodinná oslava nebo společenská akce mohou mít hodně společného.

Co má společného rodinná oslava či firemní akce? Když vázne řeč, všichni vytáhnou telefon. Je to naše „únikovka“ před reálným světem, která je na dosah ruky. Kde vázne konverzace, je vidět třeba na pracovních obědech nebo schůzkách. Když jsou všichni na telefonu a maximálně si ukazují něco na displejích, kolektiv to moc neutuží. Je to bohužel sociální nešvar moderní doby.

U stolu sedí dva, ale hovory běžně probíhají ve třech až ve čtyřech. Stačí když oba současně používají telefon

Podobná praxe je vidět i u párů, kteří si vyrazí na společný oběd, který stráví u jednoho stolu civěním do svého telefonu. Když jeden z nich mluví, druhý mu to jen odkývá (a hned zapomene), aniž by věděl, co se právě řeší. A to je hodně smutné. Když chybí téma ke konverzaci, stačí jen to, aby každá ze stran „nahodila“ pár udic, a je téměř jisté, že některá z nich se určitě chytí. Často se dopracujete k velmi zajímavým tématům, o která byste bez odložení telefonu přišli.

Pokud jste v kolektivu, kde úplně dobře neznáte, a myslíte na telefon – raději jej vraťte do kapsy a vyhlédněte si další osobu, která má evidentně stejný problém. Je velká šance, že najdete téma k hovoru, které vás oba bude zajímat. Stačí jen chtít, a odložit mobil.

Jak moc nám vadí: 4,5/5

Obsluha nebo pokladní na telefonu

Každý má své problémy. Chci jen zaplatit a odejít

Představte si situaci, kdy nakoupíte, a čekáte ve frontě a spěcháte. V tu chvíli však pokladní zazvoní telefon, která se ze startu hlasitě oznámí, že „nemůže, protože tu má lidi“, ale v hovoru přesto vesele pokračuje dále a zákazníky ignoruje. A vy spolu s dalšími trpělivě čekáte, až se hovor uráčí položit a zase začít pracovat. Někdy se to stává i u obsluhy restaurace, které se někde „zašije“ a vyřizuje textovky, zatímco vy byste si třeba rádi konečně objednali.

Obsluha restaurace na telefonu

Samozřejmě mohou nastat situace, kdy je přijmutí hovoru nebo vyřízení zprávy naprosto klíčové, protože jde o bezpečnost nebo o zdraví. V praxi však většinou nejde ani o jedno ani o druhé. Když jsem v práci, často se musím omluvit s tím, že právě nemám čas, a že hovor vyřídíme později. Na tom přece není nic složitého.

Jak moc nám vadí: 3,5/5

Chůze zahleděná do telefonu

Aspoň občas zvedněte hlavu, ať nenarazíte!

Ať už jste řidič nebo chodec, tohle je na denním pořádku. Míjíte lidi, kteří jsou při chůzi zahledění do svého mobilu. A kdybyste to neudělali, tak do sebe narazíte. Už tak je pohyb městem často dost rizikový, musíte dávat pozor na kola, koloběžky, na přechodech na auta, a když koukáte do telefonu, nevíte, co se kolem vás děje. Extrémními případy jsou uživatelé, kteří při chůzi městem koukají do telefonu a ještě mají v uších mají sluchátka.  

Zahledění do svého mobilu nevnímáte, co se okolo vás děje. Na vesnici to může být bez problémů, ale ve městě?

Schválně, kdy jste se naposledy nechali „unést“ vy, a jen těsně jste minuli reklamní poutač nebo sloup veřejného osvětlení. Často je fajn telefon odložit a věnovat se svému okolí. Nejen kvůli bezpečnosti, ale kvůli tomu, že reálné zážitky jsou daleko „hmatatelnější“, než ty virtuální v mobilu.

Jak moc nám vadí: 3/5