Nelíbí se vám praktiky operátorů? Stěžujte si!

V našem nedávném článku jsme vám odhalili nejpoužívanější operátorské fígle a praktiky na vytahování peněz ze zákazníků. Ceny hovorů totiž už dávno neukazuje pouze minutová sazba, podstata je ukrytá hlouběji. Pokud bychom sečetli tyto cenové a necenové nástroje, nepochybuji o tom, že bychom se dostali na peníze, které za mobilní služby neplatí nikde v Evropě. Jenže co s tím? Lze se nějak nekalým praktikám bránit, když stát, respektive zodpovědné úřady svou nečinností očividně naprosto selhávají a neplní svou úlohu?

Lidé z Českého telekomunikačního úřadu tvrdí, že nejlepší je nic nedělat a neviditelná ruka trhu se o vše postará... Nebo je za nečinností tuzemského regulátora něco jiného?

Ano, je to možné. Cestou jak plácnout nenasytné operátory přes prsty je zaslání stížnosti příslušným úřadům, které mají povinnost bdít nad ochrannou hospodářské soutěže. Tuto funkci má u nás Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který se stížnostmi zabývat musí, ať už je pošle kdokoli. Toho se rozhodl využít také náš čtenář Tomáš Kapler, který se rozhodl stěžovat si na operátory za zneužití dominantního postavení na trhu. Konkrétně se mu nelíbí účtování hovorů – což je jeden z velmi účinných nástrojů operátorů na obírání zákazníků.

Chtějí peníze i za neposkytnuté služby

Pokud je totiž telefonní hovor účtován jinak než po jednotlivých sekundách, pak si operátor nechává platit za služby, které neposkytl. Přitom ovšem propojovací poplatky si operátoři účtují mezi sebou po jednotlivých sekundách. Na tomto místě je třeba zmínit, že vskutku nejde o žádné zanedbatelné částky. A rozdíl se zvyšuje s tím, jak operátoři postupně znevýhodňují účtovací schéma od tarifikace 60+1 (po první celé minutě po sekundách) přes 60+30 až po účtování hovorů po celých minutách (60+60).

Nechat si platit za neposkytnuté služby se tuzemským operátorům tuze zalíbilo. Ale najde se u nás někdo, kdo by operátorům nařídil účtovat hovory spravedlivě po sekundách?

Dle analýzy, kterou jsem provedl už dříve, vychází například prodražení minutové sazby o celou čtvrtinu v případě účtování po minutách oproti způsobu 60+1. Pokud bychom proti sobě postavili účtování po jednotlivých sekundách a po celých minutách, došli bychom k navýšení minutové sazby i okolo 30 %! A to opravu není málo. Operátoři to navíc dělají velmi tiše, na tuto skutečnost zákazníka samovolně neupozorňují, jen nezbytně nutným způsobem – mikroskopickým písmem někde dole pod čarou.

Pan Kapler tedy sepsal stížnost a poslal ji na ÚOHS, její znění přikládám s jeho souhlasem níže. Citovány jsou obstavce a) a b) §11 Zákona o ochraně hospodářské soutěže, jeho úplné znění naleznete zde na portálu veřejné správy.

Věc: Stížnost na telefonní operátory na možné zneužití dominantního postavení

Podávám tímto stížnost na možné zneužití dominantního postavení, tj. porušení zákona 143/2001 Sbírky, §11 a to na T-Mobile Czech Republic a.s, Vodafone Czech Republic a.s. a Telefónica O2 Czech Republic, a.s.

Domnívám se, že všechny tyto tři společnosti společně a ve shodě porušují dlouhodobě zmíněný zákon tím, že vyžadují ve všech svých veřejných tarifních nabídkách platbu po celých minutách (tzv. tarifikace 60+60), v některých případech dokonce 120+60 (první dvě minuty v celku), 60+30 či 60+1.

Přitom nákupní cena hovorů mezi operátory je účtovaná po sekundách (1+1), stejně tak jsou určeny i propojovací poplatky ze strany Českého telekomunikačního úřadu. Účtování zákazníkům po sekundách je i v rámci Evropské unie většinovou zvyklostí (minimálně má zákazník na výběr v každé zemi operátora a tarify s účtováním 1+1), vzhledem ke zcela digitálnímu řešení neexistují prakticky žádné vícenáklady pro obhajobu zvýšených sestavovacích poplatků.

Uvedený způsob účtování přitom poskytuje operátorům značný příjem navíc za služby, které si zákazník fakticky neobjednal (např. při hovoru dlouhém 5 vteřin ala "jsem na cestě, budu za 5 minut", musí zákazník zaplatit všech 60 vteřin), dlouhodobé statistiky operátorů uvádějí průměrné neoprávněné obohacení díky těmto navíc účtovaným vteřinám okolo 25-35 % celkového příjmu z hovoru v závislosti na cílovém čísle a konkrétní tarifikaci.

Domnívám se, že uvedené praktiky jsou porušením minimálně 2 odstavců zmíněného §11, konkrétně:

• přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplnění,
• vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí.

To, že jsou uvedené praktiky dělány všemi operátory v České Republice v souladu, ačkoliv i samy jejich mateřské organizace v ostatních zemích uplatňují 1+1 tarifikaci naznačuje navíc nezákonnou dohodu a společnou dominanci.

Očekávám z vaší strany rázný postup proti těmto nezákonným praktikám. Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím dále žádám o podrobné informování o výsledku šetření.

Tomáš Kapler

Po třítýdenním čekání dorazila z ÚOHS odpověď:

Vážený pane Kaplere,

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Vám sděluje, že na základě Vaší stížnosti na zneužití dominantního postavení ze strany telefonních operátorů, které spatřujete v tom, že ve všech svých veřejných tarifních nabídkách vyžadují platbu po celých minutách, zahájil šetření, o jehož výsledcích Vás po jeho ukončení vyrozumí.

A teď malá odbočka. Kdybych byl virtuálním operátorem, který se snaží dostat na český trh, asi by mě zajímal odstavec f):

• odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud jiní soutěžitelé z právních nebo jiných důvodů nemohou bez spoluužívání takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé, kteří přitom neprokáží, že takové spoluužívání není z provozních nebo jiných důvodů možné anebo je od nich nelze spravedlivě požadovat; totéž přiměřeně platí pro odmítnutí přístupu jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu k využití duševního vlastnictví nebo přístupu k sítím, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud je takové využití nezbytné pro účast v hospodářské soutěži na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé nebo na jiném trhu.

Stížnost se tedy projednává a dříve či později uvidíme, jak to dopadne. Faktem zůstává, že mobilní operátoři jsou společnosti s významnou tržní silou a případné prokázání zneužití dominantního postavení na trhu by je přišlo draho.

ÚOHS by jim v takovém případě mohl vyměřit pokutu až 10 % z obratu i zpětně. Obrat, neboli souhrn všech finančních prostředků, které ekonomický subjekt utržil za určité období, je u tuzemských operátorů každoročně obrovský. Například za loňský rok: T-Mobile 30,2 miliardy, O2 59,7 miliardy, Vodafone 28,4 miliardy.

Telekomunikace jsou specifické podnikání

Dovolte mi nyní pár poznatků z mikroekonomie. Telekomunikace není v žádném případě odvětví jako každé jiné – naopak vykazuje všechny znaky nedokonale konkurenčního odvětví. Čili na trhu působí jen velmi málo výrobců/poskytovatelů služeb s výraznou tržní silou, náklady vstupu do odvětví jsou velmi vysoké, popřípadě existují jiné bariéry (udělení licence ze strany státu), nedokonalá informovanost ekonomických subjektů.

Různé tržní subjekty mají různou tržní sílu...

Pokud by na takovém trhu působila jen jedna společnost, mluvili bychom o monopolu, pokud jich je víc, jde o oligopol. V případě mobilních operátorů ale nejde o běžný oligopol. Je to z toho důvodu, že existují v podstatě nepřekonatelné bariéry vstupu do odvětví, jelikož radiové spektrum je omezené, tedy existuje omezený počet frekvencí, které navíc může udělit do užívání pouze stát. Další stránkou věci je nutnost ohromných investic do infrastruktury sítě.

Monopolní, popřípadě oligopolní odvětví proto byla, jsou a budou. Problém nastává v okamžiku, kdy oligopolista začne zneužívat svou trží sílu. V tomto okamžiku by měl zasáhnout stát. Možností je hned několik – zákonná regulace, zestátnění, speciální zdanění a cenová regulace.

Dále je třeba říci, že státní regulace není v tomto případě vůbec nic škodlivého, naopak. O potřebě zásahů státu v monopolním a oligopolním odvětví byl přesvědčen už zakladatel moderní ekonomie Adam Smith v 18. století pro jejich neefektivitu. Na druhou stranu prosazoval maximální svobodu trhu v odvětvích konkurenčních. Na regulaci proto nehledejte nic špatného, nejde o žádný návrat o 20 let zpět.

Nelíbí se ti to? Tak nevolej!

Argumentace o tom, že komu se to nelíbí, tak ať jednoduše nevolá (jelikož ho přece nikdo nenutí) proto není na místě. Stejně tak tvrzení, že zákazník si může parametry služeb zjistit dopředu a co se mu nelíbí nebrat. Problém je ale v tom, že férové účtování po sekundách u nás nenabízí žádný mobilní operátor, takže nezbývá, než případně volit nejmenší zlo a operátora u kterého přeplatím nejméně. Závěrem bych podotknul že opravdu nejde o zanedbatelné částky, v praxi mohou představovat i třetinu celé útraty, což rozhodně není málo.

Jistě budu mluvit za všechny, když řeknu, že doufám v uznání stížnosti jako oprávněné. Bylo by krásné, kdyby operátorům někdo jednoduše nařídil, aby hovory byly účtovány po sekundách. Držím panu Kaplerovi palce a určitě nebudu sám, kdo s napětím očekává další vývoj.