Nokia 5250: jen pro fandy (test)

Něco málo z kanceláře

S ohledem na výše zmiňované absentující aplikace je menu Kancelář svým obsahem poměrně chudé. Na kvalitní kalendář se však nezapomnělo. Snad kromě stále chybějící položky načasovatelného hovoru není nic, co by mi v něm chybělo. Víc mi vadí, že nebyl nijak uzpůsoben pro dotykové ovládání, takže např. trefit se prstem do požadovaného dne v měsíčním pohledu chce opravdu notnou dávku soustředění (a nebo musíte znovu sáhnout po dotykovém peru, příp. z voleb vybrat možnost Jít na datum).

 
Měsíční náhled na kalendář moc plochy displeje nevyužil

Ke kancelářským funkcím můžeme připočítat ještě poznámkový blok, adresářového správce souborů (s nímž ovšem není pohodlné jednání a pro obdobnou správu složek a souborů bych skoro raději doporučil aplikaci třetí strany), převodník jednotek a (ostudně hloupou) kalkulačku. Kupodivu nechybí ani překladový slovník, jenž z výroby disponuje jen angličtinou a češtinu je třeba stáhnout a doinstalovat.

  
Nabídka Kancelář povážlivě zchudla a stávající funkce zůstaly oproti dřívějšku, co do schopností, takřka nezměněny

Trocha muziky

Nikde není uvedeno, že by Nokia 5250 měla cokoliv společného s řadou X, nebo XpressMusic, byť vzhledem i charakterem má k této sérii nejblíže. Nechybí zde proto ani typická multimediální nabídka, která se objeví po klepnutí na zvláštní symbol „play“ nad pravým horním rohem displeje. O 5250 jakožto nadupaném multimediálním dělu však nemůže být rozhodně ani řeči.

Začnu hudebním přehrávačem, který je jako aplikace celkem schopný a praktický. Sortování veškeré hudby je postavené na správně vyplněných ID3 tazích, podle nichž vše najdete na svém místě v hudební knihovně. Nikoho zřejmě nepřekvapí ani podpora obrázků alb, jejichž potenciál je nyní však využit i v brouzdání v knihovně, ne pouze při samotném přehrávání. Hudební přehrávač mimoto pracuje i se zvukovými podcasty.

 
O vizuální efekt se hudební přehrávač moc nesnaží, zato je však praktický

Hudebnímu přehrávači sekunduje rádio, který nabízí dnes už naprostý standard ve formě RDS a s tím spojenou funkcí vyhledávání alternativních frekvencí. 20 stanic si můžete uložit. A to je vše. Mírným zklamáním pro mě byl zvukový výstup, působil na mě pouze průměrně a při snaze aplikovat funkce pro zlepšení zvuku (Hlučnost a Rozšíření sterea) se dokonce paradoxně projevilo nežádoucí zkreslení. Celý dojem pak ještě zhorší přiložená sluchátka, která patří u Nokie k těm naprosto nejlacinějším (tatáž se běžně přikládají např. k jedničkovým modelům). Naštěstí Nokia 5250 poskytne aspoň standardní 3,5mm jack, takže do ní připojíte libovolnou aparaturu.

 
Ostatní funkce se zvukem spjaté

V hudební nabídce je vedle položek pro nákup a stažení hudby či podcastů ještě aplikace Shazam, která má za úkol rozpoznávat hudbu z cca 30sekundového záznamu, který se vám podařilo pořídit. Tato aplikace je oblíbená nejen proto, že uchovává záznamy o vašich nálezech, ale hlavně dokáže správně identifikovat i nepříliš známé skladby z alternativních žánrů. Nesmím opomenout zmínku o záznamníku zvuku, který limituje délku nahrávky na jednu hodinu a pořizuje záznamy v kvalitativně nadstandardním formátu MP4; můžeme tedy hovořit o celkem použitelném diktafonu.

Natáčet ano, fotit nikoli

Položka fotoaparátu je v menu ukryta možná proto, že k němu vede cesta i přes stisk spouště, možná však i trochu proto, že se za něj Nokia stydí. Měla by k tomu rozhodně důvod, protože dvoumegapixelový snímač bez autofokusu a přisvětlovací diody bude dnes už většina uživatelů vnímat jako záležitost mobilního pravěku. Plně poplatné daným parametrům jsou i pořizované fotografie. Bližšího komentáře netřeba – na ukázky snímků se můžete podívat sami.

       
Exteriér

 
Interiér

Téměř marné pokusy o čitelné zachycení textu

S ohledem na schopnosti této laciné optiky jsou možnosti nastavení, které aplikace fotoaparátu nabízí, skoro až megalomanské. Nechybí tu totiž žádné z detailních nastavení, které novinka automaticky přebrala od svých vybavenějších kolegů – samozřejmě s výjimkou režimu Makro.

 
Čtvero barevných efektů

Celkem použitelná je však 5250, co se týká natáčení videoklipů. Zde Nokia nic nepodcenila a záznamy v rozlišení 640 × 480 bodů, zvukové stopě AAC a 30 snímky za sekundu jsou velmi dobře použitelné pro následný upload na YouTube či Facebook, kde také většina z nich obvykle skončí.

  
Pořízené fotografie lze upravovat i dodatečně

Služby online beze spěchu

S Nokií 5250 se na internet budete připojovat zřejmě jen tehdy, budete-li mít k dispozici datový balíček – wi-fi tu, po vzoru 5230, chybí. Datové schopnosti testovaného telefonu však končí u EDGE, neužijete si tak ani rychlých dat 3. generace, takže pro vážnější brouzdání webem bych tento telefon raději vůbec nevolil. Na komunikaci s oblíbenou komunitní sítí Facebook by však tento telefon postačoval, Nokia pro tento účel už předinstalovala příslušnou aplikaci. V internetové nabídce najdete i několik odkazů na jiné služby.

 
Facebooku je dedikovaná vlastní aplikce, ostatní služby jsou řešené odkazy (obvykle) na mobilní verze webů

Nokio, co s tebou?

Jsme na konci testu. Máte pocit, že jsem na něco zapomněl? Opravdu ne, Nokia 5250 nenabízí nic nadstandardního. Neobsahuje čip GPS, tudíž chybí i aplikace Ovi Mapy a absentují i možnosti s tím spojené. Nemáme tu wi-fi ani 3G, tudíž telefon není příliš vhodný na surfování po webu. Multimédia i organizace času jsou na úrovni šedého průměru, nekvalitní fotoaparát dokonce prvé zmíněné sráží o něco níže. Chybí i aplikace pro správu archivů ZIP a čtečky souborů Office či PDF.

Znamená to tedy, že Nokia 5250 bude argumentovat pořizovací cenou? I kdepak – s cenou přes 3 tisíce korun bude dokonce dražší než lépe vybavená 5230. I kdyby se však tento předchůdce neprodával, cena novinky se mi při schopnostech, které nabídne, zdá celkem přemrštěná.

Komu lze tedy takový telefon vůbec doporučit? Snad jen těm, kterým se moc líbí design Nokie X6, již si však nemohou dovolit. Pádnější důvod pro pořízení Nokie 5250 jsem za celou dobu testování bohužel nenašel…